Góly hlavou jsem si snad pošetřil na jaro, směje se pilíř ČAFC Chvátal

9. prosince 2012 08:00 » Na konci podzimu si fotbalista Martin Chvátal hodně oddechl. První polovinu přeboru odehrál ve zdraví, nevynechal ani minutu a patří mezi železné muže nejvyšší pražské soutěže. Svými výkony si navíc řekl o nominaci do ideální jedenáctky podzimu. „Určitě to člověka potěší. Fotbal v přeboru hrajeme pro radost, a když člověka ocení trenéři, je to odměna,“ říká Chvátal.

S podzimem tedy můžete být spokojený. Je to tak?
Tady to musím asi rozdělit na dvě části. Když budu mluvit za sebe, tak mi vydrželo zdraví a to je proti posledním rokům rozdíl. V tomhle pokročilém fotbalovém věku (32) je zdraví důležitá věc. Ono je to klišé, jenže začne to zraněním kotníku, pak vás trápí lýtko, nakonec stehno. Jak přibývají roky, je to složitější nutit se shazovat kila. Naštěstí zdraví drželo. Čím jsem starší, tím víc si to užívám.

Svými výkony jste zaujal trenéra i novináře. Sledoval jste na webu, komu dávají své hlasy?
Na tohle úplně nekoukám, ale vím, že tam trenéři nejlepšího hráče vybírají. Koukají na to kluci v kabině a občas to někdo okomentuje, když tam třeba nejsem já. (směje se) To do mě rýpají. Ale jinak vím, že web hodně využívá náš trenér.

Sleduje tam přenosy ze zápasů konkurentů?
To ani ne, na ty chodí osobně, ale spíš s námi pak rozebírá utkání. Je tam prostě vidět, že se stalo to a to. Člověk to prostě nemůže nijak okecat, protože to vidí. Takže trenér si to chválí.

S Vámi asi musel být spokojený. Čníte nad ostatními jako pilíř, střílíte góly z penalt...
Tak jsem na hřišti od toho, abych kluky usměrnil. Snažím se je hlavně povzbuzovat, ale je jasný, že někdy ten pohár prostě přeteče. A k těm gólům z penalt, proměnil jsem tři a popravdě, jednou jsem měl pořádnou kliku. Proti Třeboradicím. To se zranil jejich gólman a šel chytat hráč z pole. On skočil do strany a já jsem mu to do té stejné nahrál. Naštěstí to skočilo na nějakém drnu a byl z toho gól.

Na druhou stranu, vy vyhlášený hlavičkář, který chodí podporovat ofenzivu. Gól hlavou ale nepřišel, proč?
To mě mrzí fakt hodně, protože šancí bylo víc než dost. Rád bych to svedl na někoho jiného (směje se), ale tady nemůžu. Určitě to není tím, že by si na mě soupeř dával větší pozor. To už si dávají bacha pět let, ale prostě jsem neměl mušku. Ani bych neřekl štěstí. Nepadlo mi to tam, snad si to schovávám na jaro.

Když jste zmínil, že občas pohár trpělivosti přeteče. Kdy to bylo na podzim? Bylo to po Bílé Hoře, s níž jste remizovali 3:3?
Tady mě to štvalo hodně fotbalově. Bylo tam hodně smůly, přitom jsme mohli dát soupeři snad dvacet gólů. To bylo strašný, co jsme nedali. Fotbalově jsme nic nepodcenili, jen to tam prostě nespadlo. Byl ale jiný zápas, kdy jsem se vytočil do ruda.

Který to byl?
S béčkem Motorletu. Tam to nezvládli rozhodčí, to jsem v přeboru za dobu svého působení ještě nezažil. Jako nemají někdy svůj den hráči, tak tady ho neměli oni. Jinak ale můžu rozhodčí jen chválit, občas je tam vidět nějaká míra nevypískanosti, ale snaží se.

Pomalu se dostáváme k hodnocení číslo dvě, to by se asi týkalo podzimních výkonů ČAFC jako celku, že?
Podzim nebyl úplně špatný, ale spokojení být určitě nemůžeme, protože jsme poztráceli hodně bodů, co jsme neměli. Kromě Bílé Hory tam byl třeba zápas se Zbraslaví, co jsme remizovali. Vyhrát se mělo i nad Vršovicemi. Přišlo mi, že jsme byli za takové Jánošíky přeboru.

Remíza s Vršovicemi vás mrzí? Co by za ní jiný tým dal…
No jasně, že to byla zbytečná ztráta. Měli jsme je porazit. Ale nakonec to nebylo o fotbale, od 40. minuty bylo zasněženo, mohlo to dopadnout tak i tak. Já Vršovice respektuji, jako každého soupeře, ale prostě si myslím, že jsme je porazit mohli.

ČAFC vůbec na konci podzimu nevyhrával doma. Čekání na výhru na vlastním hřišti trvá už pět zápasů. Co se stalo?
Bylo hodně vidět, že jsme hráli v poslepované sestavě. Nikdy nebyla v posledních kolech základní jedenáctka úplně stejná. Chodili kluci z béčka, a když to řeknu hodně v nadsázce, v týmu byli kluci, co jsem pořádně ani neznal. Těch zranění bylo fakt hodně, hráči se posouvali sestavou. Pak se sice třeba bojuje, ale na výkonu to je prostě znát.

A nepovedl se vám ani vstup do soutěže, kdy jste dostali pět branek od béčka Bohemians. Co jste si v tu chvíli říkal?
To si hodně pamatuji. Bylo snad čtyřicet stupňů a ve druhé půli jsme toho měli dost. Soupeř měl mladé namakané kluky a zkušeného Mráze, před ním klobouk dolů, jak to dává. Nasázeli nám pět branek, to člověk nikdy není nadšený. Ale říkal jsem si, je to ještě dlouhé, bude čas to napravit.

A to se zjevně povedlo. Jaký plán si dáte do druhé půlky sezony?
Tak hlavní věc je určitě, aby drželo zdraví. To je základ. Když budeme nastupovat v plné síle, tak tenhle tým má na první pětku. Kdybychom zvládli některé remízové zápasy teď na podzim a uhráli o nějakých šest bodů víc, tak bychom tam byli už teď.

René Machálek