Gólman Královic Drbout ukončil kariéru. Od neděle mám tři nabídky, říká

17. září 2014 07:00 » Fotbalové Královice, poslední vítěz přeboru, přišly o brankáře Jiřího Drbouta. Zkušený gólman se totiž rozhodl ukončit kariéru. Přitom před sezonou přišel do klubu z Třeboradic a vypadalo to, že našel další fotbalovou výzvu. „Napadlo mě to už v létě, když jsem přijel z dovolené. Definitivně jsem se rozhodl skončit teď po nedělním tréninku,“ prozradil 35letý Drbout.

Kariéra se končí většinou po podzimu, či po sezoně. Co vás vedlo k tomuhle nečekanému kroku?
Je mi pětatřicet, fotbal hraju snad třicet let. Mám rodinu, k tomu zaměstnání, už se prostě nestíhá a taky se člověku někdy nechce. Ráno jste v provozu od sedmi, teď v půl deváté večer jedu z tréninku (rozhovor vznikal v úterý večer). Únava prostě vyhrála.

Slyším dobře, že jedete z tréninku? Jak tomu mám rozumět?
Byl jsem na tréninku v Zelenči, volal mi pan Hegedüs, který tam trénuje. Já bych si chtěl občas zatrénovat a zachytat si třeba jeden zápas za měsíc, ale tenhle zápřah z přeboru už jsem spolu s prací nedával. Každý, kdo má rodinu, tak ví, o čem mluvím.

Říkal jste, že verdikt skončit padl v neděli. Jak se to v Zelenči tak rychle dozvěděli?
Tamtamy jsou rychlé, byl jsem překvapený, jak se to rozkřiklo. Už jsem od té doby dostal tři nabídky, abych někde chytal, ale to rozhodnutí je konečné. Sem tam trénink, to ano, ale přebor chce dva tréninky týdně. Takže je konec.

Třeba Tomáš Řepka mluvil o životě bez fotbalu jako o polosmrti. Počítám, že vy se vzhledem k rodině a pracovnímu vytížení zabavíte i bez něj…
Je to takové divné, vždycky jsem koukal, jak končí kariéru profesionálové. Fotbal patřil desítky let i do mého života, ale ten čas skončit prostě přišel. Cítil jsem, že mi chybí nejen čas, ale i motivace. Myslím, že to bez fotbalu zvládnu.

Proč jste neskončil už po angažmá v Třeboradicích?
Tam jsem to ještě kousnul. Pak jsem se chtěl vrátit do Královic, přece jenom jsem tam v minulosti něco odchytal. Myslel jsem si, že tam dokončím ještě tuhle sezonu, nakonec to ale dopadlo jinak.

Stalo se něco v klubu, nebo prostě tělo řeklo dost?
Musím říct, že Martin Hyský je fantastický trenér, ale pro profesionální fotbal. On to na můj vkus ohromně prožívá a věřím, že Královice jsou pro něj jen přestupní stanicí do velkého fotbalu. On fotbalem žije celé dny, my tam jdeme na fotbal třeba po deseti hodinách práce.

Takže jste skončil kvůli trenérovi a jeho náročnosti?
Tak to určitě nestojí, neskončil jsem kvůli němu, ale dá se říct, že to všechno mé rozhodnutí urychlilo. Takže teď to zvládnu v životě bez fotbalu, tělo stárne, únava je velká. Rozhodl jsem se ten krok udělat, cítil jsem to jako nejlepší řešení. Ani mě nikdo z kluků nepřemlouval, takových zkušených hráčů, co jsou v podobné roli, je tam víc. Oni věděli, o čem mluvím. Myslím, že mi dobře rozuměli, co cítím.

To museli mít doma radost, že?
Myslíte, jako jestli manželka otevřela šampáňo? (směje se) Všichni dobře vědí, že fotbal je krásnej a jako koníček je určitě lepší, než aby člověk chodil do hospody. Bylo to ale fakt hodně složité se přizpůsobovat časově. Když odmakáte týden ve firmě, máte rodinu a pak je tu víkend a fotbal... Jasně, člověk se tam vyjančí, ale řekl jsem, že je konec.

A co třeba zůstat u fotbalu v jiné roli – třeba trenéra? To vás neláká?
No tak to by asi nešlo. Podívejte se třeba na Standu Nekolného v Třeboradicích, to byl taky brankář, jak to tam jako trenér prožívá. My brankáři máme fotbal rádi, jsme tak trochu blázni. Časově bych si nepomohl a myslím, že v roli trenéra by to bylo horší, než kdybych dál hrál. Budu se fotbalu věnovat jen podle chuti.

Když jste tedy ukončil kariéru, vyberte zápas, na který si vždycky rád vzpomenete.
Bylo krásný, když jsem v patnácti chytal první mistrák za Břevnov. Bylo to na Vyšehradě a bylo tam asi osm stovek lidí. Teď je fotbal jinde, je doba počítačů a je to vidět, je daleko méně fotbalových talentů.

A kdyby byla šance udělat nějaké rozhodnutí jinak?
Asi bych nešel do dorostu Viktorky Žižkov. Tam tehdy trénoval Jula Bielik, brankáře dělal Juraj Šimurka. Člověk si v tu chvíli myslel, jak má blízko do profesionálního fotbalu, že je před ním velká šance. No a nakonec to dopadlo úplně jinak.

Budete mít nějakou oficiální rozlučku? Přece jenom jste na fotbalových hřištích v Praze nastupoval dlouho…
Ne, ne. Já jsem se rozhodl skončit a k tomu nepotřebuji nějaké slavobrány. Prostě se teď půjdu na zápas rozloučit s klukama.

Vypadá to, že jste si to dobře načasoval: v sobotu je zápas Královice – Třeboradice, tedy klubů, kde jste naposledy působil. To vyhlíží jako rozlučka snů, že?
To je pravda, že si to někdo může myslet. Ale já to fakt takhle v plánu neměl. Vyšlo to ovšem hezky.

René Machálek