Frýdek pomáhá na lavičce Admiry B: Doufám, že první výhra brzy přijde

4. září 2015 07:00 » To jméno vás muselo praštit do očí. Martin Frýdek, někdejší hvězda Sparty, usedl na lavičku rezervy Admiry v Pražská teplárenská přeboru. Premiéru si odbyl v utkání se Zbraslaví (2:2). „Byl jsem jen jako asistent, v klubu funguji jako šéftrenér mládeže, takže jde z mojí strany o jakousi výpomoc,“ poznamenal Frýdek.

Trenérsky jste se vrátil do hlavního města po působení v Žatci. Co vás vedlo k rozhodnutí, že to u vás na všech frontách vyhrála Admira?
U mládeže v Admiře jsem působil, už když jsem trénoval Žatec. Snažil jsem se stíhat, co to šlo, ale měl jsem to z domova nějakých 130 kilometrů, takže to bylo ohledně cestování dost obtížné a náročné. Navíc tam jsem měl čtyři, pět lidí na tréninku. Přitom kádr nebyl špatný, kdyby se tam chodilo trénovat třikrát v týdnu, tak měl tým na střed tabulky. Nakonec jsem se rozhodl udělat změnu a věnovat se výhradně Admiře. Co se týče cestování, tak to mám samozřejmě daleko lepší, je to kousek. (usmívá se)

Jste šéftrenérem mládeže, máte na starosti výběr do 19 let. Kdy vás napadlo, že si přiberete rezervu?
Během léta skončil u béčka Admiry trenér. Teď jde z mojí strany o výpomoc. Co se týče přeboru, tak soutěž znám. Když jsem pomáhal Královicím, pár zapasů jsem viděl a úrovní mi to mnohdy připadalo skoro jako v divizi. Admira B má mladý tým, určitě kluci neodehráli špatné zápasy.

Když jste zmiňoval špatnou tréninkovou morálku v Žatci, tak na přístup k přípravě si stěžoval i bývalý trenér Admiry B. Promluvil jste v tomto směru k hráčům v Admiře?
Samozřejmě jsem jim řekl, že bych chtěl, aby chodili trénovat v co největším počtu. Ale taky musím respektovat, že ti kluci mají svou práci. Ta je pro ně nejdůležitější a fotbal je pro ně zábava. Jdou si zaběhat, neleží doma, netloustnou. Je mi jasné, že někdy mají povinnosti, kvůli kterým třeba něco nestihnou.

V Admiře je celá řada mladých hráčů, kteří by se mohli posunout fotbalově výš. Nezkusíte je vyburcovat, aby našli motivaci zkusit se posunout třeba do divize či třetí ligy?
Já vím, že pár kluků je tu docela šikovných. Teď v tomhle směru nikomu nic říkat nebudu, kluky hlavně teprve poznávám. Ale na téhle úrovni je pro ně důležitá práce. Oni vědí o svých fotbalových schopnostech, že by se třeba do divize mohli dostat, záleží jen na nich, jak se rozhodnou.

Pro vás je každopádně dobré, že pracujete v Admiře u týmu do 19 let a pro hráče by mohlo být motivací, že mají díky vaší přítomnosti u rezervy větší šanci prosadit se v rezervě. Vnímáte to tak?
Dva kluci z devatenáctky teď byli na lavičce. Je naším záměrem ty hráče zařazovat do kádru, fotbal v dorostu je samozřejmě úplně jiný, než na jaký potom narazí v přeboru nebo s áčkem v divizi. Tak je dobře, když dostanou šanci. Pro kluky je to určitě motivace, vzal jsem teď na zápas dva, příště to zase může být někdo jiný.

Nebo může poskočit někdo rovnou do áčka…
My se samozřejmě o všem s Jindrou Tichaiem (trenér prvního týmu) bavíme. On posílá rozehrát do rezervy některé kluky z áčka, tak je samozřejmě možnost, aby to šlo i opačným směrem.

Jak vše budete řešit, když se vám sejdou termíny obou výběrů?
Přednost má určitě devatenáctka, ale co jsem koukal na rozpis, tak už by se nám zápasy neměly krýt. Jeden zápas je vždy v 10:15 a druhý odpoledne. Jsou třeba v jeden den, ale dá se to v pohodě stihnout. Teď se hlavně musím dát dohromady zdravotně, protože mám angínu, což takhle v létě není vážně nic příjemného.

Pojďme ještě k rezervě Admiry. Říkáte, že neodehrála špatné zápasy, ale na první vítězství pořád čeká…
Samozřejmě by to chtělo, aby se vyhrálo co nejdříve. Budeme se o to snažit, nejlepší by bylo, kdyby se povedlo uhrát tři body hned v tom nejbližším utkání.

Přijede rezerva Motorletu, kde jste trénoval první tým. Bude to pro vás nějakým způsobem zvláštní utkání?
To už je pryč, jsou to tři roky. Já už to tak určitě neberu. Samozřejmě na Motorlet nějak vzpomínám, ale teď ho budu chtít porazit. Uvidíme, jak to dopadne, když se povede vyhrát, tak klukům třeba do kabiny přinesu nějaké chlebíčky nebo sekanou. Ale prestižně to utkání vážně neberu, chci, abychom vyhráli. Tím to končí.

René Machálek