Facebook YouTube
PFS »  Zpravodajství »  Fotbal v rytmu tralalalala

Fotbal v rytmu tralalalala

Fotbal v rytmu tralalalala

13. července 2016 07:00 » Nemají vlastní hřiště, kouče ani mládež, netrénují a před pár měsíci někteří z nich neměli vůbec žádné zkušenosti s velkým fotbalem. Přesto hrají pražskou soutěž a jsou registrováni na Fotbalové asociaci České republiky (FAČR). Seznamte se: ST FJFI ČVUT Tralalalala, nejmladší pražský fotbalový klub, který vznikl před začátkem nedávno skončené sezony.

Jsou sice nejmladší, ovšem nevyrostli na zelené louce. Na podzim totiž uběhne už deset let od chvíle, kdy tehdejší student Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské Tomáš Kouřim založil společně s kamarádem fotbalový klub. Pojmenovali ho ST FJFI ČVUT (Sportovní tým při Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického v Praze) s lehce pitoreskním přídomkem Tralalalala.

V něm nehledejte žádný hlubší význam. „Potřebovali jsme zkrátka mít název hned, nebyl čas na vymýšlení. Takže jsme vzali první, co přišlo pod ruku. A to bylo Tralalalala,“ usmívá se Kouřim.

Klub složený převážně ze studentů „jaderky“ začal hrát Strahovskou ligu. „Na FJFI tehdy nebyl žádný tělocvik, takže jsme to začali koncipovat jako fakultní sportovní tým. Setkalo se to poměrně s úspěchem, takže jsme založili béčko, dívčí tým, florbal, volejbal, basket a neustále jsme se rozrůstali,“ vzpomíná s tím, že zatím posledním krůčkem bylo právě založení oddílu velkého fotbalu.

Poslední „expanze“ Tralalalala už nebyla vysloveně jeho dílem, nicméně i on v klubu stále působí. „Angažuju se dál, protože mě to baví. Hraju a zároveň jsem souhlasil s tím, že budu zapsán jako jeden z administrátorů v rámci FAČR,“ prozrazuje Kouřim a dodává, že loňské začátky se nesly hlavně ve znamení tvoření týmu.

Těch, kteří aktivně hráli velký fotbal, totiž v ST FJFI ČVUT nebylo moc, spočítali byste je na prstech jedné ruky. „Před naším prvním zápasem se o většině kluků dalo říct, že nikdy nehráli velký fotbal. Někteří doslova nikdy, někteří jednu sezonu někde za mladší žáky,“ líčí s úsměvem.

Při tvorbě a hlavně registrování týmu narazili i na dost bizarní překážky. „Právě to, že většina hráčů byli kluci, kteří si v deseti letech někde udělali registračku a ve dvanácti se na to vykašlali, se ukázalo jako komplikace. Protože i když ty kluby třeba už ani neexistovaly, bylo nám řečeno, že na přestup k nám daného hráče nepustí. To mi přišlo úplně absurdní. Nebo to že musíme platit za to, že máme v týmu Slováka,“ kroutí hlavou.

Na vysokou moc mládeže nechodí

Nakonec se však vše vyřešilo a Tralalalala se mohl přihlásit do nejnižší pražské soutěže, tedy III. třídy. A to v podstatě bez tréninků. „Netrénujeme vůbec,“ přiznává Kouřim. „Ale všichni hrají buď Hanspaulku, Strahovskou ligu nebo futsal, takže tam občas nějaké tréninky probíhají. Ale jen na malém hřišti. Na velkém jsme trénink bohužel ještě neměli.“

Z logiky věci vyplývá, že v ST FJFI ČVUT si před sebe nekladou přehnané cíle. „Tím největším je dohrát sezonu. Sejít se na zápas, zahrát si, nezranit se,“ vysvětluje Kouřim a jedním dechem dodává: „Kdyby se nám podařilo zlanařit všechny spoluhráče z malého fotbalu, aby s námi šli hrát i ten velký, tak bychom na postup nejspíš měli.“

Případný posun o soutěž výš by však přinesl spíš problémy. „Stálo by nás to hrozně peněz. Už teď platíme pět tisíc ročně za to, že nemáme mládež. Ve II. třídě by to bylo ještě víc. A jelikož jsme fakultní tým, tak s mládeží je to těžké, protože na vysokou školu moc mládeže nechodí,“ podotýká s úsměvem. „Nemáme to tak, že chceme děj se co děj postoupit. Je to pro nás spíš taková zábava.“ (Tým skončil čtvrtý ve III. třídě a dodatečně postoupil do II. třídy - pozn. red.)

Tralalalala, klub, který našel azyl na Aritmě, kde hraje domácí zápasy, může působit jako jednorázový recesistický projekt. Ovšem zdání klame. „V jednu chvíli jsme si řekli, že nechceme, aby to byl jen vedlejší produkt našeho vysokoškolského studia, ale aby trval dál. A zatím to funguje. Vždycky přijdou noví studenti, které to začne bavit. Věřím, že je to bude bavit dál a že budeme fungovat co nejdéle,“ přeje si Kouřim.

Štěpán Šimůnek

Tento článek vyšel v květnovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál, který si můžete stáhnout ZDE

Soutěže

Soutěže