Formáček už na kariéru profesionála rezignoval, Královice z toho ale mají velký užitek

4. května 2012 09:00 » Jediným gólem rozhodl prvomájové mistrovské utkání na záběhlickém hřišti ČAFC, kam to má z pankráckého bydliště nejblíž. Přebor však hraje za tým z nejodlehlejšího místa od centra Prahy, tedy Sokol Královice. Eduard Formáček (na fotografii vlevo) to zkoušel i v Bohemians 1905, svět vrcholového fotbalu ho nakonec minul. V metropolitní soutěži je ovšem oporou nováčka a má na svém kontě tucet branek.

Coby muž zápasu, jak hodnotíte úterní zápas na hřišti ČAFC?
Cením si zdejší výhry 1:0. Protože jsme šli do tohoto zápasu prakticky jen několik hodin po hodně nepovedeném derby doma s Uhříněvsí, v němž jsme podlehli 0:2. Chtěli jsme to napravit, což se nám navzdory počasí a zhuštěnému programu podařilo. Čafku, přestože má na jaře dobrou formu, jsme vcelku k ničemu nepustili. Měli jen nakopávané balony.

Možná bylo klíčové už to, že jste téměř celý první poločas nepustili domácí do zakončení…
Určitě, také jsme se připravovali na to, že Čafka má silové hráče a standardky, takže hodně nakopává. Sami jsme produkovali svoji kombinační hru se snahou hrát po zemi, naštěstí pak přišla naše příležitost, a tu jsme využili. Pak byly ještě další šance, myslím, že jsme vyhráli zaslouženě.

Celá gólová akce byla velmi přímočará, až s podivem, že vás nikdo ze soupeřů ani nezakřižoval.
Vypracoval ji pro mě Honza Kahuda, který chvilku předtím přišel na plac. Podržel míč, dal mi ho, já jsem si ho jen ťuknul a běžel téměř sám na bránu. Obránci Čafky byli z obou stran, naštěstí mě nestíhali atakovat. Věděli jsme už předem, že její stopeři jsou takoví těžkopádnější, že na ně platí rychlost a v tu chvíli se toho podařilo využít. Poslal jsem balon z hranice velkého vápna vedle gólmana po zemi po jeho pravé ruce, přesně tam, kam jsem chtěl. Viděl jsem tam totiž volné místečko.

To bylo v polovině druhé půle. Možná překvapivě pak nepřišla žádná velká ofenziva domácích, naopak spíš vaše brejky a další šance.
My jsme na tohle vyloženě čekali. Naštěstí máme vzadu také docela vysokého stopera Matouše Slováčka, který to posbíral, podobně jako my ostatní uprostřed hřiště. Tahle taktika nám vyhovovala. Nakonec jsme mohli přidat další góly, bohužel nestalo se. Ale ono je to vlastně jedno, když stejně máme tři body.

Na jaře jste doma bodovali v jediném ze čtyř utkání, naopak venku jste z pěti zápasů vytěžili jedenáct bodů ze tři výhry a dvě remízy. Čím to?
Je to tak, a je to zvláštní. Na podzim se nám doma docela dařilo, ale přes zimu se nějak zhoršila kvalita našeho hřiště, což je znát. To se projevilo třeba naposledy proti Uhříněvsi, kdy jsme nemohli uplatnit svoji hru. Nakopávaná nám totiž moc nesedí. Naproti tomu Čafka má doslova parádní hřiště, na němž se daří kombinačnímu fotbalu. Takovému, na který zrovna my máme typy hráčů.

Kteří to jsou?
Jirka Šmíd, Tomáš Randa, Honza Kahuda. Zkušení hráči, kteří to umějí podržet. Ještě zkušenější je pak náš stoper a hrající kouč Jirka Novák, který hrál ligu za Jablonec. On se tím ale nechlubí.

Systém 4 – 1 – 4 – 1 s jedním štítem i hroťákem používáte jen venku?
Ne, hrajeme tak i doma. Hroťáka doplňují dva rychlí krajní hráči, na Čafce Venda Socher zprava a já zleva.

Coby nejlepšímu střelci týmu by vám měla příslušet spíš role toho koncového útočníka, ne?
Na podzim jsem na tomto postu opravdu hrál. Teď je to spíš z pozice křídla. Na polovině soupeře jsme v podstatě tři útočníci. Občas se pak ale po těch lajnách zapomeneme vrátit… To nám Jirka Novák docela vyčítá, ale jsme útočný tým, takže diváci mají alespoň na co koukat.

Na Čafce jste se trefil podvanácté, stanovil jste si nějaký konkrétní cíl v počtu branek na sezonu?
To ne, i když jsem tam od toho, abych ty góly dával. Rozhodně jsem do sezony nešel s touhou po koruně krále střelců. Popravdě tabulku střelců přeboru ani nesleduju, spíš tabulku soutěže jako takovou. V Královicích máme dobrou partu, asi i proto, že je to tam takové rodinné, po zápasech chodíme společně posedět. A to je paráda.

Královice nejsou z centra zrovna coby kamenem dohodil, co třeba dojíždění na tréninky? Vždyť obec už je snad mimo území Prahy, ne?
Je to ještě Praha. Ono je to ale tak, že v mužstvu je zhruba polovina místních. Nejen Královice, ale i okolo: Uhříněves, Hájek, a tak dále. My ostatní dojíždíme autem, jezdí nás víc najednou. Dva až tři tréninky týdně zvládneme.

Neměly by být tři tréninky týdně dolní hranicí?
Je to složité, kluci mají svá zaměstnání. Dělají i na směny, já tohle znám také.

A co je teď vaším zaměstnáním?
Administrativní práce ve firmě Sodexo, která je známa distribucí stravenek. Mám na starost péči o zákazníka, je to tedy hlavně o kontaktu s lidmi.

Jak dlouho hrajete za Královice?
Druhou sezonu, přišel jsem před rokem v zimě. Jsem stále kmenovým hráčem Bohemians 1905, kde jsem strávil dorostenecké roky a pak jsem hrál hlavně za béčko v divizi. Z Ďolíčku si mě trenér Zbyněk Busta odvedl do Varnsdorfu, tehdy ještě působil v ČFL. Strávil jsem tam rok a půl, pak jsem se vrátil zpět do Bohemky, to už bylo jen na půl roku. Rozhodl jsem se, že si najdu zaměstnání a budu se věnovat fotbalu jen pro zábavu. Chtěl jsem zůstat v Praze a nabídka z Královic mi vyhovovala, protože rodiče bydlí v sousední vesnici Křenice.

Odehrál jste nějaké zápasy za A-tým Bohemians 1905?
V té první sezoně v ČFL jsem hrál a potom něco málo i ve druhé lize.

Královice nepochybně dokončí sezonu v první polovině tabulky. Souhlasíte, že jde o největší pozitivní překvapení letošního ročníku přeboru?
Nevím, jestli jde o takové překvapení, spíš jen z toho pohledu, že jsme dodatečně postoupili z I. A třídy. Ale máme dost silné mužstvo, abychom byli vysoko. Šli jsme do sezony s tím, že z toho nechceme být nějak vyklepaní a budeme hrát svůj fotbal. Už podzim nám vyšel tak, že teď nejsme vůbec pod tlakem a užíváme si to. Žádné nervy nemáme a pokud se nám nějaký zápas nepovede, řekneme si po něm, co bylo špatně a do dalšího jdeme zase s pokorou. Tak jako na Čafce.

Zkusíte to vy sám v příští sezoně zase ve vyšší soutěži?
Uvidíme, zda přijdou nějaké nabídky, ale já vlastně odejít z Královic ani nechci. Jsem tu spokojený. Ostatně ani nechci hrát divizi, ta soutěž mi nevyhovuje. I kvůli tomu, jak se v ní píská.


Eduard Formáček
narozen: 13. února 1988
post: levý záložník, útočník
číslo dresu: 11
kariéra: Háje Jižní Město, FC Bohemians Praha, Bohemians 1905, Slovan Varnsdorf, Sokol Královice

Očima trenéra Jiřího Nováka
„Eda Formáček zahrál na Čafce velmi dobře, ale nesmím ho přechválit. Je pravda, že po herní stránce je fantastický fotbalista, obounohý i rychlý, dynamický i gólový. Bohužel u něj chybí trochu hlava, ta je k velkému fotbalu také potřeba. Pokud by ji měl, hraje daleko výš. Jinak řečeno, ne pokaždé se kousne, dokáže ho leccos otrávit.“

Denis Postler