Fíček po zimě vylezl z posilovny a zajistil Meteoru bod v Neratovicích
13. března 2013 11:00 » Divizní jaro ve skupině B odstartovalo ve znamení remíz. Jeden bod si připsalo pět nejlepších týmů, dál tak vládne Meteor, jenž hrál 1:1 na půdě Neratovic. Gól týmu z Libně vstřelil kanonýr Jan Fíček. „Pořád přemýšlím o tom, jestli je to plusový bod nebo ztráta,“ dumal útočník. Ten během neděle fandil i Jablonci v první lize na Spartě. Z téhle remízy radost neměl.
Během nedělního večera jste na sociální síti měl radost z výsledku Jablonce na Letné. Severočeši se přitom na zápas chystali právě na Meteoru. To kvůli tomu?
Psal jsem to na facebook ještě ve chvíli, kdy Jablonec vedl nad Spartou 2:0. Proč jsem to tam psal je jednoduché, fandím Slavii, takže každá ztráta Sparty mi udělá radost. Myslel jsem si, že už Jablonec na Spartě vyhraje, jenže pak tam udělal dvě chyby jablonecký gólman a byla z toho remíza.
I bod z Letné ale není špatný. Kde Jablonec přišel na to, že si zatrénuje u vás na Meteoru?
Oni se ubytovali na Invalidovně v hotelu Olympik. Asi si mysleli, že se tam půjdou vyklusat na umělku, která tam bývala. Jenže to už neplatí. No a nejblíž byl Meteor. Oni tu hráli v poháru, tak si asi vzpomněli. Ve dvanáct přijeli autobusem a dali si i u nás hodinku výklus, nějaké bago a pak se šli projít na Karlův most.
Kdyby to pomohlo v zápase proti Spartě, pustil byste jako správce hřiště Jablonec i na vaší přírodní trávu?
Tam bychom ho nepustili, nechtěli jsme si zničit trávník. Hřiště v první lize, to je něco jiného, tam mají vyhřívání. Ale naše umělka na Štěpničné, ta je fakt super. Asi zatím nejlepší, na které jsem hrál. Je to skvěle udělané. Já jsem o tom, že u nás bude Jablonec trénovat, nerozhodoval. Myslím, že na takové umělce, jako máme my, bych hrál stokrát radši než na přírodní trávě, na které jsme hráli v Byškovicích s Neratovicemi.
Co vás naštvalo?
Hřiště bylo hrbolaté, už když jsme se rozcvičovali před zápasem, byl problém přihrát si po zemi. Hřiště bylo do kopce. Byl to takový boj, nešlo moc hrát fotbal. Prostě tragédie.
Horší terén asi sedí týmu, který chce bořit, a vy jste jako lídr tabulky byli favoritem. Tak to spíš vypadá, že soupeř využil příležitosti a tušil naději na lepší výsledek, ne?
No, asi jim bylo jasné, že my hrajeme technický fotbal a oni se prosazují důrazem, takže nám to mělo vyhovovat méně. Já jsem na tom hřišti nikdy nehrál a musím říct, že to bylo pod divizní úroveň. Ani jsem se po zápase nevysprchoval. Když jsem přišel do sprchy, tekla už jen ledárna. K dispozici byla navíc jen taková malá šatnička. Fakt mě to překvapilo. Chápu, že si Neratovice nechtěly třeba zničit hlavní hřiště, ale i tenhle tým patří k tomu lepšímu v naší divizní skupině, pátí jsou oprávněně.
Jak tedy vnímáte konečnou remízu?
Pořád o tom přemýšlím, zda je to zisk nebo ztráta. V Neratovicích se těžko vyhrává, do tabulky je to pro nás plus, ale my jsme chtěli tři body. Naštvaní můžeme být sami na sebe. První půli, kdy jsme hráli do kopce, jsme vyloženě prospali. Sice jsme si říkali, že na soupeře vlétneme a bude tam z naší strany presink, že budeme hodně střílet. No a pak jsme vystřelili jen dvakrát na branku. Nebylo to dobré.
Po přestávce jste ale hráli z kopce, tak přišlo zlepšení ne?
To ano, hodně nám pomohlo, že přišel Petr Junek a vlítli jsme na ně. Já jsem dal gól z trestňáku, ale i soupeř tam měl díky Gabčovi stoprocentní šanci, takže musíme poděkovat našemu brankáři, že nás podržel. Nakonec z toho byla remíza. Bod bereme, ale příště už musíme vyhrát.
Vy jste už věděli, že konkurenti z čela tabulky své zápasy dotáhli jen k remíze. Cítili jste se díky tomu pod tlakem?
Výsledky Vyšehradu i Motorletu jsme znali a věděli jsme, že když se nám povede vyhrát, tak na prvním místě zase trochu odskočíme. O to víc jsme chtěli tři body, ale nás výsledky soupeřů nesmějí zajímat, musíme se soustředit hlavně na sebe. Měli jsme tři nové kluky v základu a i minulý rok jsme v Neratovicích uhráli remízu a pak se rozjeli. Doufám, že to teď bude stejné.
Překvapilo vás, že Vyšehrad ani Motorlet doma nezvítězil?
Musím říct, že nepřekvapilo. Vyšehrad hrál s Úvaly a ty považuji za černého koně naší skupiny, takže jsem si říkal, že by mohly něco uhrát. Mají zkušený a dobře poskládaný tým, kde je dobrá parta. Myslím, že Úvaly mohou ten boj o postup rozhodovat.
A Motorlet?
Ten hrál s Českým Brodem, který v zimě dobře posílil. Přišli tam mí kamarádi Matěj Brabec a Petr Vobořil. Něco jsem zaslechl, že naopak z Motorletu pár dobrých hráčů odešlo, takže jsem si říkal, že by Motorlet nemusel vyhrát. A stalo se. Český Brod ale s těmi posilami bude určitě silný a teď v zápase s Vyšehradem mu určitě budu držet palce. Hodilo by se nám, kdyby Vyšehrad ztratil. Pro nás je ale vážně nejdůležitější, abychom sami teď vyhráli doma. Musíme chytit začátek.
Vy jste v zimě dlouho nehrál zápasy. Trenér říkal, že vás vyhnal ke známému lékaři, aby vás dal dohromady. Pořád jste měl svalové problémy?
Je to tak, byl tam problém se zadním stehenním svalem. Já jsem byl na dovolené s přítelkyní v Dominikánské republice a myslel jsem si, že mi to pomůže. Jenže po návratu se to zranění během třetího dne soustředění ozvalo znovu a trenér měl známého fyzioterapeuta a poslal mě k němu. Takže jsem tam chodil, jednou týdně na baňky a tejpování, což mi zatím pomohlo. Příprava ale herně nebyla skoro žádná. Od listopadu jsem až do minulého týdne nehrál a ani jsem nevěděl, zda to bude teď na základní sestavu. V pátek jsem ale trenérovi řekl, že se cítím dobře a bylo z toho devadesát minut.
Jak jste to vstřebával, nehrát takovou dobu?
Já dělám na hřišti, takže s klukama v kontaktu jsem byl. Chodil jsem do posilovny, ale člověk měl pořád v hlavě obavy, aby se zase nezranil. Přece jenom jsem měl to samé zranění několikrát. Ale tak aspoň jsem makal v posilovně.
Takže je z vás teď Rambo?
To ne, ale mám pocit, že jsem byl teď během února v posilovně víc než předtím za celý život.
René Machálek
