Fantastický start Nebušic. Hráčům jsem na tabuli napsal: gratuluji, říká kouč

23. září 2016 06:55 » V Nebušicích našli živou vodu. Nebo to tak alespoň vypadá. Kropí s ní tamní hřiště a nejspíš i fotbalisty. Ti totiž v I. B třídě zatím jen vyhrávají a dávají zapomenout na minulou sezonu. To měli po sedmi kolech jediný bod, teď jsou po čtyřech rundách soutěže na dvanácti. „Musíme si přiznat, že o tomhle se nám ani nezdálo,“ říká trenér týmu Jaroslav Pospíšil.

Sice se vám o čtyřech výhrách v řadě nezdálo, ale je to realita. Kde se to v týmu vzalo?
Start se nám vážně vydařil. Dá se říct, že jsme přežili nějaké šance soupeře a nám se pak povedlo dát branku. Sestava se pořád točila, je třeba ji stabilizovat. Do branky musel navíc brankář, co už moc nechytal. Ten původní gólman se zranil.

Asi vám hodně pomohlo, že jste zvládli zápas s béčkem Aritmy. Nastartovalo vás to?
Možná nás tady soupeř trochu podcenil, ale to je jejich problém. Vyhráli jsme a ještě jsme nedali penaltu. Určitě nás tenhle zápas povzbudil, vždycky je dobře, když se na úvod vyhraje. Kluci k tomu přistupují dobře, tedy při zápasech.

V tréninku by to mohlo být lepší?
Určitě. Já jsem působil v Jablonci, na Dukle. Jsem zvyklý na něco jiného. Ale zase chápu, že je jiná doba a hráči mají svá zaměstnání a povinnosti.

Jak na tom tedy tréninkově jste?
Trénujeme dvakrát v týdnu, ale na ten první trénink v úterý přijdou tak tři hráči.

Takže si zahrajete karty a rozeberete uplynulý zápas? Nebo jdete i ve třech na hřiště?
Mně to nevadí, že jsou tři. Je to prostě realita. Když přijde brankář, tak prostě trénujeme hodinu dvacet střelbu, narážečky, kluci si dají nějaké sprintíky. Prostě se to odpracuje i v tomhle počtu. Na ten druhý trénink už přijde osm až deset lidí.

No tak v tom případě je až neuvěřitelné, že se vám tak daří. Jste překvapený?
Je pravda, že kdyby vyšel jeden zápas, tak by to všechno mohlo vypadat jako náhoda. Ale nás už se to drží čtyři utkání. Musíme si přiznat, že tam z naší strany nebylo všechno povedené, ale dali jsme gól a dotáhli to.

Vy jste zvládli ale i zápasy proti oblastním rivalům. To se počítá u fanoušků dvakrát, ne?
Jsem u týmu rok, takže to beru ještě trochu jinak než místní kluci. Ale je pravda, že pro hráče byly zápasy s Aritmou B a rezervou Přední Kopaniny speciální. Mělo to náboj, dokázali jsme se ještě víc vyhecovat.

Byl už v kabině šéf klubu, aby hráče pochválil a vypsal nějaké prémie?
V kabině za hráči už byl. Je spokojený, protože takový start do soutěže v Nebušicích asi nikdo nečekal. O prémiích nic nevím. (směje se)

Každopádně při pohledu na soupisku to není úplně veselé. Máte třeba dva hráče na střídání…
Je pravda, že možnost střídání pěti hráčů moc využít nemůžu, když na výměnu nikoho nemám. Tohle bych někdy přál lidem, co dělají fotbal ve Spartě nebo ve Slavii, aby si to vyzkoušeli, když mají dva hráče na střídání. To by asi zírali… My to vždycky dáme nějak dohromady. Nebušice mají i béčko, ale tam kluci netrénují vůbec.

Možná stálo za to v létě přivést nějaké posily. Proč se to nepovedlo?
Nebušice byly v tabulce dole a je logické, že se sem hráčům moc nechtělo. V takových situacích je to hodně o partě. A taky jsme docela z ruky.

Přední Kopanina je ještě dál a má v sestavě exligisty Pešíra či Poláčka…
To je pravda, ale oni zase hrají divizi. Asi tam něco hráče osloví. Samozřejmě bych chtěl, aby k nám hráči přišli. Jenže osm metrů do dálky taky neskočím, i když si řeknu, že bych chtěl.

Takže svoje svěřence musíte hýčkat a chválit, aby vám někdo neutekl. Je to tak?
Kluci dobře vědí, že já moc nechválím. Teď jsem jim ale napsal na tabuli: gratuluji. Tak se u toho fotili. Spíš jsou zvyklí, že nadávám. Pro kluky je dobře, že se vyhrává, kluci si daleko víc věří. Zakřičí si, ale víc se netrénuje, ani nechodí víc fanoušků. To možná v klubu čekali, že to lidi přiláká. Ale nestalo se.

Zdá se mi to, nebo jste tak trochu i po roce z řady věcí v Nebušicích překvapený?
Já jsem dřív dělal Klecany. Do Nebušic jsem se nechal ukecat, dokázal to pan Přerost. Když jsem pak viděl, jaká je realita, tak mě omývali. (směje se)

No ale teď se vám v klubu musí líbit, ne?
No, jsou tu k vidění zajímavé věci. Třeba po zápase s Aritmou přišel jeden fanoušek, že nebyl na utkání a že stejně věděl, že to špatně dopadne. Tak se ptal, jak to skončilo. Říkali jsme mu, že 4:2 a on na to, že to věděl. Tak jsme mu řekli, že jsme ale vyhráli, takže zíral.

Zvládnou Nebušice natáhnout vítěznou sérii i v dalším utkání s béčkem Střešovic, které je zase oblastním rivalem?
Nelétáme v oblacích, budeme se snažit odmakat zápas, odpracovat to. Může se stát, že nás někdo může chytnout a porazit. Uvidíme, jak se nás to štěstí bude držet dlouho. Já jsem každopádně pořád na zemi. Uvidíme taky, jaká bude sestava. Vždycky nám někdo vypadne, tu musí do práce, jindy třeba na svatbu. S tím ale na téhle úrovni nemůžete nic dělat. Bojujeme dál.


Jak zatím hrály Nebušice
Nebušice – Aritma B 4:2 (2:1)
Přední Kopanina B – Nebušice 2:3 (1:0)
Nebušice – Satalice 5:2 (1:0)
Nebušice – Řeporyje 4:1 (2:1)


Očima klubového šéfa Libora Přerosta
„Musím říct, že je to trochu jako zázrak. Samozřejmě se nám líbí, že se vyhrává. Ale čím to je? Určitě jsme nějak neposílili ve smyslu, že bychom někde vzali deset nových hráčů. Spíš nám jeden dobrý hráč zůstal ve Slivenci. K té sérii nemá cenu nic víc říkat, nechceme to zakřiknout.“

René Machálek