Dvojnásobný hattrick Heřmana. Vyšehrad B zničil Dubeč 15 góly!
26. října 2016 07:00 » Na tohle bude Vyšehrad dlouho vzpomínat. A Dubeč nejspíš taky. Patnáct branek v její síti, které tam nasázela rezerva „Šemíků“ v duelu I. A třídy, je opravdu něco extra. „Zápas jsme měli od začátku pod kontrolou. Za rezervu šlo hrát pět kluků z áčka, soupeře jsme jasně přehrávali,“ hodnotil výsledek 15:3 Jiří Heřman, který ve Vyšehradu hostuje z Ústí nad Labem a sám dal šest gólů.
Zdá se mi to, nebo o těch patnácti gólech mluvíte naprosto bez emocí?
Radost jsme samozřejmě měli a máme. Ale na druhou stranu tam pak ty góly padaly samy. Dá se říct, že jsme dali branku, pleskli si rukama a šlo se hrát dál. Žádné speciální oslavy se nekonaly.
Říkáte, že branky padaly samy. Tak jak se zrodila ta vaše šestibranková smršť?
Tři góly jsem dal po centru z levé strany. Všechny jsem dával nohou, protože to byly střílené centry. Vždycky jsem byl sám před gólmanem. Dvakrát jsem se trefil poté, kdy jsem šel sám na gólmana a udělal mu kličku. A jeden tedy byla střela. Hlavou nebyl ani jediný, uklízel jsem to nohou.
Pro útočníka je šest gólů v utkání neobvyklá věc. Byl jste překvapený?
Když se na ten zápas s odstupem podívám, tak jsem gólů mohl dát víc. Mezi dospělými hraji první rok a povedlo se mi to poprvé, měl jsem samozřejmě i štěstí. Hlavně doufám, že mi tam taky spadne něco za áčko. Stačilo by mi i méně gólů. Je jasné, že tam je to daleko těžší, aby se člověk prosadil. Tady jsme chodili často tři na jednoho, to se vám v ČFL nestane.
Chápu správně, že při nepříznivém vývoji Dubeč zápas zabalila?
Vedli jsme v poločase 8:1, myslím, že to na hře soupeře bylo znát. Už byli tak nějak odevzdaní. Asi by se nezlobili, kdyby už v té době zápas skončil.
Jenže to se stát nemohlo a vyšehradské béčko dál střílelo gól za gólem. Trenér říkal, že jste chvílemi hráli na pět útočníků. Jaké to bylo?
On to myslel spíše obrazně, že jsme často stáli ve více lidech vepředu. Každý si chtěl dát gól. A nakonec to dopadlo tak, že jsme se o těch patnáct branek podělili jen čtyři.
Když přišel ve druhé půli na hřiště šéf klubu a trenér Jaroslav Klíma, neříkali jste si, že by bylo dobré, aby dal gól? On sám tvrdil, že hlavně hlídal defenzivu…
Já si myslím, že určitě chtěl dát gól, když viděl, jak to tam padá. Ale je pravda, že tentokrát snad ani neměl šanci. Během sezony už ale gól dal, takže snad nebyl zklamaný.
Už víte, kolik vás ten dvojnásobný hattrick bude stát?
Netuším. Pokladník se zatím nehlásil. (usměje se) Jinak já už jsem v dorostu šest gólů za zápas dal. Ale to jsem byl ve Slavii, tam jsme v mládeži dávali hodně branek.
A jak to bylo po zápase? Byla oslava, co říkalo okolí?
Samozřejmě jsem se známým pochlubil, ale žádné extra oslavy se nekonaly. A doma mají radost ze všeho, co se mi povede.
Řekl jste si tímhle výkonem o místo v základní sestavě Vyšehradu ve třetí lize?
Tak to netuším, to je otázka pro trenéra. Samozřejmě bych byl rád, kdybych byl v základu. Zatím tam chodím na posledních dvacet minut. Jsem rád za každou šanci, kterou dostanu. Vstup do ČFL se nám docela vydařil. Ale teď proti Chrudimi jsme podali hrozný výkon, nevyšly nám ani Zápy. Doufám, že zase brzy nastartujeme nějakou dobrou sérii. Bylo by to třeba.
Každopádně máte výhodu, že nemusíte spoléhat na to, že trenér rezervy bude o všem informovat kouče áčka. Ve Vyšehradu má tyhle posty obsazené sám Jaroslav Klíma. Jaký je to trenér?
Je pravda, že si toho bere hodně a rád má o všem osobně přehled. Zvládá toho opravdu hodně. Je to hodný trenér, ale když se nedaří, nebo něco není tak, jak by si představoval, tak na nás umí zařvat. Při těch zkušenostech dobře ví, jak má co vypadat a snaží se, abychom se zlepšovali a šli herně výš. Doufejme, že budeme dělat radost sobě, jemu i fanouškům. A to v áčku, stejně jako v béčku, kam si chodíme rádi zahrát.
Drtivé vítězství očima hrajícího trenéra Jaroslava Klímy
„Dát patnáct gólů, to je už docela hodně, ale dá se to. Tři roky zpátky jsme v divizi vyhráli nad Štětí12:1 - a to jsme ještě prohrávali. Tady proti Dubči jsme ještě nastřelili tyč a břevno, nedali další tutové šance. Mohli jsme vstřelit klidně dvacet branek. Celý zápas se hrál ve vysokém tempu, makalo se do devadesáté minuty naplno. Naše béčko je hodně silné, ale taky mladé. Tam vždycky záleží, jak se zvládne začátek zápasu. Do dvacáté minuty míváme tak pět, šest šancí, a když dáme nějaký gól, tak to většinou dobře dopadne. Třeba v Chabrech, které jsou hodně silné, jsme soupeře jasně přehrávali. Jenže nám to tam nespadlo. Navíc měli Ericha Brabce a Jardu Černého. Stejně tak jsme měli vést ve Štěrboholech, ale prohráli jsme. Je to tím, že máme opravdu mladé mužstvo. Obrana má průměr dvacet let. Dovolím si říct, že kdyby za nás třeba hrál Erich Brabec, tak od Čechie Dubeč tři góly nedostaneme. V tomhle směru nám trochu chybí hráč, co by to uřídil. Hráli jsme hodně do útoku, vypadalo to, že hrajeme na pět útočníků, kluci už se za jasného stavu nevraceli. Ve druhé půli jsem tam na třicet minut šel i já sám, šel jsem se proběhnout. Už jsem nastoupil i dřív a dal i gól, teď to ale bylo spíš na defenzivní práci. Četl jsem i nějaké ohlasy, kde se lidé divili, jak je to možné, že jsme třeba nějakého soupeře porazili jen 2:1. To ale napíše člověk, co zápasy neviděl. My jsme sice třeba vyhráli 2:1, ale nedali jsme celou řadu tutovek. Celkově lze říct, že se nám v téhle sezoně daří. Doma jsme čtyřikrát vyhráli, venku nám to nevyšlo jen v Kunraticích, tam jsme dostali osm branek, ale u toho jsem nebyl.“
René Machálek
