Dukla Jižní Město slaví druhý postup v řadě, u týmu ale skončil trenér Bureš
2. července 2014 16:45 » Dukla Jižní Město je v cíli a slaví druhý postup v řadě. Tentokrát tým vyhrál A skupinu II. třídy o čtyři body před ČZU a posouvá se do I. B třídy. „Mám obrovskou radost, že jsme to dokázali,“ prohlásil trenér František Bureš. Ten po úspěšné sezoně na místě kouče skončil. Na lavičce jej podle všeho vystřídá předseda klubu Petr Sýkora.
Dukla Jižní Město slaví druhý postup v řadě. Jak hodnotíte uplynulou sezonu?
Je to obrovský úspěch, udělali jsme pro něj maximum. Moc si cením toho, že jsme dokázali postoupit, i když nám chyběli naši zkušení hráči. Odvedlo se tady hodně práce a teď se klub zase posouvá výš.
Jenže vy už u toho nebudete. Tým opouštíte na vrcholu, po dvou postupech. Čekal jste, že můžete u týmu skončit?
Musím říct, že mě to všechno mrzí. O tom, že končím, jsem se dozvěděl hodinu před posledním mistrákem na hřišti ČZU. O to víc jsem chtěl, abychom v tom utkání neprohráli, což se nakonec povedlo. I bezbranková remíza byla dobrým výsledkem.
Vypadá to, že vás ten trenérský konec bolí. Myslel jste si tedy, že budete pokračovat?
Vedení si mohlo počkat třeba na nějaké tři porážky v řadě... Mě hlavně mrzelo, že jsem se to všechno dozvěděl před posledním zápasem. Po tom utkání se šlo slavit, všichni dostali trička na památku, já jsem ale na fotkách v košili. Říkal jsem si, že tam budu aspoň mezi klukama vidět.
Každopádně odcházíte s pocitem, že jste dosáhli maximum, nebo jste chtěl v nějakém směru víc?
Prožil jsem toho za ty dva roky v klubu hodně. Byly to hezké dvě sezony, kdy fungovala skvěle spolupráce třeba s panem Jírou, Světlíkem. Myslím, že dva postupy v řadě jsou mimořádným úspěchem a jsem rád, že se tým dařilo po všech stránkách posouvat.
Co vás těší nejvíce?
Někdo se možná může smát, ale na začátku jsem třeba některé kluky učil i házet auty. Naučil jsem kluky hrát zodpovědně vzadu. Když jsem přišel, všichni chtěli útočit. Já sám mám rád jednoduchý útočný fotbal, ale jen na tomhle to stavět nejde. Těch věcí se zlepšilo opravdu hodně. Stačí se podívat na statistiky, třeba jsme teď neměli červenou kartu, i těch žlutých dostalo mužstvo méně. Pracovalo se na všem.
Zmínil jste útočný fotbal. Nakonec jste dali 104 gólů, pozice nejlépe střílejícího týmu v hlavním městě vám utekla o jedinou trefu. Mrzí vás to?
Když jsme byli ve třetí třídě, tak jsme dali stovku gólů, teď jsme hráli výš a gólů bylo 104. Samozřejmě mě napadlo, že jich mohlo být víc, třeba 108, ale některé zápasy nebyly optimální. V posledním kole jsme hráli na ČZU 0:0, to byl dobrý výsledek, víc mě mrzí výsledek z Nuslí, kde jsme prohráli 1:2. Soupeř nám hodně chtěl vrátit podzimní porážku 0:7. A co se týče té pozice nejlépe střílejícího týmu v Praze, dokázal to Zlíchov, nějak jsem to v tomhle směru ale moc nesledoval. My jsme se hlavně soustředili na dotažení postupu a to jsme zvládli. Můžeme být spokojení.
Leckdo by řekl, že když za vás v útoku nastupoval Luděk Zelenka, tak jste se střílením gólů nemohli mít problém. Co vy na to?
Však jsem taky klukům říkal, ať si toho váží, že s takovým fotbalistou, který dal v lize desítky gólů, můžou hrát. Na druhou stranu i on potřebuje dostat dobrou přihrávku, to je pro mě základ fotbalu a na tréninku jsme se tomu hodně věnovali. Chvíli jsme jeli při tréninku akce na jeden dotek, chvíli na dva doteky, chvíli bez omezení. Snažil jsem se, aby všechno klapalo. Některé věci ale nebyly jednoduché.
Co přesně máte na mysli?
Třeba to, že v týmu bylo jednadvacet hráčů. Ti zkušenější měli místo v sestavě jasné, další kluci v sestavě rotovali. Chtěl jsem, aby si zahráli všichni. Ti mladší makali na tréninku, do sestavy se ale pokaždé nedostali, takže bylo potřeba to sladit tak, aby nebyl nějaký problém a kluci měli dál motivaci pracovat.
Jak jste v tomhle směru spokojený?
Myslím, že to fungovalo. Končím v situaci, kdy můžu říct, že jsme měli výborné beky, výborné krajní záložníky. Jediné, co mi nevyšlo, bylo vychovat útočníka typu Luďka Zelenky. Ten prostě nahradit jen tak nejde.
Budete ještě pokračovat v trenérské kariéře, nebo už zajdete na fotbal jen v roli diváka?
To teď momentálně nevím. Mám za sebou čtvrtý postup v kariéře. Poprvé jsem s Radlicemi postupoval v roce 1988 do B třídy, to už je historie. Pak jsem se s Tempem dostal do přeboru a nyní byly dva postupy s Duklou. Asi si teď na půl roku trenérsky odpočinu. Dostal jsem sice jednu nabídku, ale bylo to za Prahou a já se nakonec rozhodl to nevzít. Třeba se ještě něco vyskytne blíž, ono se asi ani moc neví, že jsem skončil. Co se týče Dukly, tak se na nějaký jejich zápas venku zajdu podívat. Jsem zvědavý, jak se jim v B třídě povede. Je to další posun výš a nároky na hráče porostou.
René Machálek
