Domluvený přesun se nekoná: Trenér Hegedüs do Třeboradic nejde, zůstává v Královicích

1. února 2013 08:40 » Nečekaný zvrat nastal v situaci kolem trenéra Jana Hegedüse: muž, který na podzim vedl v Pražská teplárenská přeboru Královice, byl ohlášený jako kouč Třeboradic, kde měl nahradit tragicky zesnulého Václava Drobného. Všechno je ale jinak. Hegedüs zůstává v Královicích a do Třeboradic míří Josef Jarolím. „Snad mi to v Třeboradicích odpustí,“ doufám Hegedüs.

Původně jste kývnul na nabídku Třeboradic. Co vás k tomu vedlo?
Kdyby se nestala ta tragédie s Vaškem, tak by to ani nebylo aktuální. Bohužel, stalo se. Šéf Třeboradic pan Kott mě oslovil, že by mě chtěl za trenéra a já oznámil v Královicích, že se rozmýšlím. S panem Kottem jsme si padli do oka, žije fotbalem, navíc mám v Třeboradicích dva hráče, které mám hodně rád – Drbouta a Viktorina.

Taky vás do Třeboradic lákal už na podzim i Drobný, že?
Ano, my jsme si s Vaškem volali, chtěl, abych přišel už v létě, ale to jsem nemohl udělat, protože jsem byl domluvený v Královicích. Řekli jsme si, že si zavoláme kolem Vánoc, což jsme taky udělali. Já Vaškovi řekl, že chci v zůstat v Královicích, pokud zůstanou hráči. Jenže přišla ta tragédie a já chtěl pomoct Třeboradicím. Všichni říkali, že by to bylo těžké. Já bych ale nechtěl Vaška nahrazovat, on byl jen jeden, nikdo stejný nebude. Chtěl jsem to zkusit, nevadilo mi, že jsou Třeboradice desáté a šel bych do nich od druhého týmu přeboru. To pro mě není priorita. Lidi v Třeboradicích mají chuť dělat fotbal, což je důležité.

Byl jste tam na jednom seznamovacím tréninku, pak přišel zvrat ve vašem rozhodnutí. Co se stalo?
Královice za mě sháněly náhradu a domluvily se s panem Gregorem. Myslel jsem, že za mě mají nového trenéra, tak jsem byl v klidu. Rozloučil jsem se v kabině a stala se věc, která mě nehlodala: kluci si stoupli a tleskali. Přiznávám, že jsem to obrečel, byl to moc příjemný pocit, když vidíte, že za vámi hráči stojí. Jenže angažování pana Gregora nevyšlo, byly tam nějaké problémy. Hráči to postavili tak, že nechtějí pokračovat, pokud se nevrátím zpátky.

Ale vy už jste byl domluvený, že to zkusíte v Třeboradicích. Těžká situace.
Bylo to pro mě hrozně svazující vůči Třeboradicím. Chtěl jsem pomoct, nevím, jestli by se tak stalo, ale chtěl jsem to zkusit. Pak mě po víkendovém zápase se Žižkovem B pozvali kluci z Královic do hospody a vyjádřili se ve směru, že by chtěli, abych se vrátil, že jsme tam vytvořili dobrý tým. Není tajemství, že za mnou do Třeboradic chtěli jít i Jirka Novák, Honza Kahuda a Míša Votava, což pro mě byla velká vizitka. Ať se jakýkoliv trenér bije v prsa, že jsou výhry jeho úspěchy, vždycky jsou to úspěchy hráčů. Trenér může dobře poskládat tým, musí umět dobře komunikovat, ale pokud nejste naladění na jednu strunu, je to v háji. Tady ta struna s hráči byla naladěná dobře.

Takže jste si to rozmyslel a Třeboradicím sdělil, že zůstáváte. Jak na to reagoval jejich šéf Kott?
Pan Kott mi říkal, abych byl v pohodě. Přiznávám ale, že jsem z toho byl dva dny špatný, vyřízený, ani jsem nebral telefony. Líbila se mi vize, kterou mají v Třeboradicích, ale v Královicích za mnou stálo hodně hráčů, což bylo taky hodně zavazující. Bylo těžké se k nim otočit zády. Moc mě to vůči Třeboradicím mrzí, asi se tam na mě někdo zlobí. Já bych chtěl za tu nabídku moc poděkovat a zároveň se omluvit, že jsem ji nepřijal. Asi jsem si tím v Třeboradicích zabouchl dveře, ale já tam budu pořád chodit na fotbal, budu jim fandit, protože je to pro mě sympatický klub. Zaslouží si být výš, a budou tam.

Takže vaše vztahy s třeboradickým šéfem Kottem neutrpěly?
On reagoval úplně fantasticky, nic mi nevyčítal, netlačil na mě, řekl mi jen, že o mě moc stojí, ale rozhodnout se musím sám. Je to člověk, který má fotbal v krvi, místo srdce má kopací míč, je to chlap s velkým CH. Psal mi esemesky, abych zvednul hlavu a nic si z toho nedělal. Jsem velký chlap, ale jsou chvíle, které těžko nesu. To byl i tenhle případ.

Pojďme ke Královicím. Z vašich slov vyplývá, že všichni hráči, kteří s vámi chtěli jít do Třeboradic, zůstávají. Je to tak?
Ano, zůstávají. Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale chtěli jít se mnou. Něco nebylo podle jejich představ. Nechtěl jsem ublížit týmu Královic, že bych odešel a odtáhl bych tyhle kluky, byť ne úmyslně. Už je to uzavřená věc, doufám, že mi strana Třeboradic nebudu nic vyčítat a odpustí mi. Pro mě je to těžké i teď, když se o tom bavím.

Naznačil jste, že ne všechno bylo v Královicích podle vašich i hráčských představ. Můžete být konkrétnější?
Neříkám, že to bylo úplně špatné, ale něco tam nefungovalo. Byla tam hluchá místa, někteří hráči třeba nevěděli, na čem jsou. Chvíli před soutěží nebyli zaregistrovaní, to jsou jakoby banality, ale nabalují se. Řekli jsme si, co je potřeba nastavit a změnit, dohodli jsme se na tom s vedením před hráči. Není to nic proti nikomu, pan Janoušek dělá 99,9 procenta věcí, problém je ten, že je na to sám. Dává fotbalu v Královicích strašně moc, ale to, že nemá k ruce další lidi, byl někdy problém. Byl to jeden z důvodů, proč jsem zvažoval nabídku Třeboradic. Pan Kott mi řekl: Veď mi tým, ať je dobrý, o ostatní se nemusíš starat. Jsme v přeboru, úroveň by měla být přeborová, ať se to týká vedení, hráčů nebo trenérů. Musíte mít nějakou vizi, ne to jen nějak odehrát. Všichni musí dělat na maximum, jít si jen tak zakopat můžeme za barákem a nemusíme se kvůli tomu scházet a trávit spolu čtyři dny v týdnu. Tady takový cíl úplně nebyl.

Máte tedy příslib, že se to změní?
Na něčem jsme se domluvili. Dávám si půl roku do konce sezony, jestli se ta změna projeví. Snad se nám povedou udržet pozice, které jsme na podzim vybojovali. Popřípadě se pokusíme přebor vyhrát.

Radim Trusina