Destrukce a prešovský beton pomohly Hájům k senzační výhře na Dukle

3. června 2008 07:00 » Tak to je senzace. Tahle věta naskočila asi každému, kdo se dozvěděl výsledek sobotního zápasu Dukla B - Háje v pražském přeboru. Hosté, kteří bojují o záchranu, vyhráli na půdě favorita 2:1! „Dukla byla jednozančně lepší, pro mě je to víc než senzace,“ radoval se Petr Sýkora, trenér Hájů, které mají dvě kola před koncem pětibodový náskok na Tempo, které se i přes výhru 6:3 nad Bohemians Praha B neodpoutalo z posledního místa v tabulce.

Pane Sýkoro, přiznám se, že mě vaše výhra na Dukle hodně překvapila.

To asi všechny. I nás. Jeli jsme si na Duklu pro bod, věděli jsme, jak jsou rozdané karty. Kluci k tomu přistoupili perfektně. Já je v týdnu tepal, jak jsme si pokazili přebor, že jsme si to zkomplikovali svou nedisciplinovaností a naivitou...

Co konkrétně jste myslel?

Třeba zápas s Královicemi. Vedli jsme 2:0 po pěti minutách a prohráli jsme 4:2. Oni měli jen standardky, z jedné snížili, po chybě do poločasu vyrovnali. Pak dali penaltu, my ne. Z jasného vítězství je porážka. Ale Královice hrály dobře, byly namotivované jako hrom.

To kvůli vám, že? V minulém rozhovoru jste mi řekl, že týmy jako Královice do přeboru nepatří.

No jo, myslím si to pořád. Při každém gólu ke mně taky běželi a hulákali na mě, ať si příště rozmyslím, co říkám. Celá jejich lavička. Přitom je trochu paradox, že nebýt nás, tak loni Královice sestoupily z přeboru. Kdybychom v posledním kole prohráli s Ďáblicemi, tak by Královice spadly. Jenomže my k zápasu přistoupili zodpovědně a poslali jsme Ďáblice do I. A třídy. Tak jak to má být.

Abychom nezamluvili tu Duklu.

Z naší strany to byl takticky výborně zvládnutý zápas. Chtěli jsme co nejdéle udržet bezbrankový stav, úplně všichni hráči chodili po naší ztrátě za míč a fantasticky nás podržel brankář Tlustý. Všichni byli zodpovědní. Věděli jsme, že Dukla jakoby vyklidí útočnou půlku, čeká na soupeře, pak sebere míč a jde do rychlých brejků. Proto jsme dlouho vzadu drželi míč a pak ho třeba odkopli, když na nás nalezli.

Takže žádná krásná podívaná.

Hráli jsme absolutně destruktivně, klasický prešovský beton. Mazali jsme to pryč a nedělalil jsme si s tím hlavu. Ve druhé půli jsme dali dva góly z brejků a zase výborně bránili. Dukla hrála do plných a když už něco prošlo, brankář Tlustý byl jako zeď. Výborně zahrál také střídající Šplíchal. On spíš střídá, ale byl naprosto vynikající. Potřebovali jsme udržet míč, na což se skvěle hodí. Byl u všeho podstatného. Ke konci zápasu už Dukla trochu propadla panice. Držení míče bylo sice tak 70 na 30 pro domácí, ale pro nás je důležitý výsledek. Hráli jsme jako staří mazáci.

Co to znamená?

Poctivě v bloku, všichni hráči. Pamatuju si, že když jsem začínal na Hájích, vzal nás trenér Michal Bílek na přátelák do tehdy ligových Blšan, kam šel trénovat. Říkal: pro vaše kluky bude svátek zahrát si na ligovém stadionu, pro nás to bude dobrý zápas, že si zastřílíme a kluci získají před ligou větší sebevědomí.

A jak to dopadlo?

Ještě v poslední minutě to bylo pro Blšany 1:0. Hráli jsme poctivě, jako profesoři. Je vidět, že se dá bránit i proti ligovému týmu. Zahustíte střed, vypustíte kraje. Přes tohle má problémy přejít i reprezentace, když hraje s někým slabším. Ale je pravda, že tehdy jsme měli mnohem víc naběháno.

Jak moc vás výhra z Dukly posunula k záchraně?

Zachránění zdaleka nejsme. Sice máme náskok pěti bodů, ale Tempo také vyhrálo a teď hraje dvakrát doma se soupeři, kterým o nic nejde. Mají dobrý tým, bojují dokud to jde.

Vy máte navíc dva těžké soupeře, že?

Tak. Radotín a Meteor. Pro Tempo je určitě škoda, že jsme na Dukle neprohráli, pak by to bylo o dva body. Naštěstí se nám vyhrát podařilo.

Tempu také. To se možná nečekalo, stejně jako vaše výhra.

Když jsem slyšel, že proti Tempu nastoupilo za béčko Bohemky pět dorostenců, tak mě to až tak moc nepřekvapilo. Spíš mě štve, že proti nám hrálo pět fotbalistů z dnes už ligového áčka. To je pak těžké. Teď jede Bohemka na Zličín a je také stále ohrožená sestupem. Musí hrát na Zličíně na výhru. Určitě by nechtěli, aby áčko hrálo ligu a béčko I. A třídu. Tím pádem je sestupem hodně ohrožený i Zličín.

Na ten máte bod náskok.

A další bod nám zaručuje záchranu. Takže tomu všechno podřídíme. Radotín má dobré mužstvo, hraje čtvrté místo. Vsadíme zase na destrukci. My se za to nestydíme, teď není čas na nějakou krásu. Chceme zůstat v přeboru, do kterého patříme. Ale jak říkám: Tempo bych ještě neodepisoval, není rozhodnuto.

Vy jste si však mohli záchranu pojistit už dřív, jenže jste si boj o přebor zkomplikovali předchozími čtyřmi porážkami v řadě...

Přišlo sebeuspokojení v nepravý čas.

Ale teď máte zase psychikou výhodu, ne?

Určitě ano. I kdybychom s Radotínem prohráli, tak můžeme udělat ten bod na Meteoru. Ten už může mít jasný postup do divize, víte jak to v těchto zápasech chodí, hráči se už vidí na oslavách. Ale teď se soustředíme na Radotín, chceme ten bod ukopat. Až ho vybojujeme, tak budu spokojený. A už nikdy nepřipustím, to, co jsem připustil v zimě.

A to?

Nebyli jsme na soustředění, chybí nám tréninky. Byl jsem moc benevolentní a trochu jsem vyměkl. Jak povolíte, hráči to cítí.

Takže to berete i na sebe?

Samozřejmě, že beru. Teď jsem řekl, že budou na tréninky chodit i zranění hráči. Můžou tam klusat, nosit vodu, cokoliv, jen aby se vytvořilo dobré klima. A už nás bylo třikrát za sebou sedmnáct. Přineslo to ovoce.

-tru-