Další hřebíček do rakve Meteoru, raduje se měcholupský stoper-střelec Rožánek

3. května 2007 14:00 » Zapomenout na Adama Rožánka se nevyplácí. Dobře to vědí po uplynulé neděli v Uhříněvsi. Obránce Horních Měcholup tam totiž rozhodl dvěma góly zápas přeboru. Při zaváhání Meteoru tak vede tým z Měcholup nejvyšší pražskou soutěž o čtyři body. „Sám jsem se divil, kolik mi obránci dali prostoru,“ směje se obránce, který je v Měcholupech na hostování ze Slavie. „Nakonec je ale jedno kdo ty góly dal, hlavně že se vyhrálo.“

Prožíváte báječné jaro, šest gólů je skvělá vizitka. Čím to je, že se vám tak daří?

Je to práce celého týmu. Chodím dopředu na standardky a kluci mi tam posílají nádherné přihrávky. Je ovšem fakt, že tohle je moje nejlepší jaro.

Vedete v tuhle chvíli přebor o čtyři body, co tahle výhra na Uhříněvsi pro Měcholupy znamená?

Je to jen jedna výhra, do konce soutěže je ještě daleko, ale je skvělé, že se nám podařilo odskočit. Řekl bych, že je to jen jeden z hřebíčků do rakve Meteoru. Náš cíl je jasný, chceme vybojovat postup.

Vy jste ho Měcholupům hodně přiblížil. Jak vypadaly vaše trefy do sítě Uhříněvsi?

První branka padla asi po hodince hry. Brankář netrefil balon a protože si mě moc nevšímali ani jejich obránci, tak jsem to prorval do sítě. A při druhém gólu mi skvěle přihrál Čurda. Obrana mi zase dala prostor a mě se povedlo míč napálit tak, že se od břevna odrazil do sítě.

Zápas se prý ale nevyvíjel zrovna optimálně, nebyli jste při vědomí ztráty Meteoru nervoznější než obvykle?

Kdepak. Ze začátku jsme si ale museli zvyknout na jejich větší hřiště. Po přestávce už to bylo lepší a povedlo se nám zápas rozhodnout.

Jak jste si jako hrdina zápasu užil večer, nebyla nějaká oslava?

Nic se nekonalo. Čekalo na mě patnáct maturitních otázek z angličtiny. Musel jsem se učit.

To není nic moc. Náladu vám možná taky pokazila Slavia v lize, když hrála 0:0 s Kladnem. Možná jste byl v neděli večer s trochou nadsázky jediný šťastný slávista…

Mrzelo mě, že Kladno neporazili. Navíc ten fotbal prý za moc nestál, ale že bych byl jediný šťastný slávista si nemyslím. V našem klubu jich je totiž víc. Pro nás bylo v tu chvíli nejdůležitější, že se povedlo vyhrát nám a udělali jsme další krok za postupem.

K úplné spokojenosti vám možná ještě chybělo, aby trenér poslal do hry i vašeho bratra, který přišel z Tempa a zatím vysedává na lavičce…

Mám radost, že v Měcholupech je. Bylo by to super, zahrát si s ním. Musí na sobě makat a čekat na šanci, která určitě přijde.

-sks-