Ďáblické S.O.S. vyslyšel Pavel Veniger, hrát už ale nebude

18. září 2006 17:45 » Sázka na jistotu, aneb Pavel Veniger je zpátky u mužstva Ďáblic. Na hřišti už se sice v přeboru bojovník k pohledání neukáže, tým má ale dovést za záchranou v soutěži z lavičky v roli trenéra. Premiéra na Julisce dopadla pro jeho tým špatně. Ďáblice podlehly Dukle 0:4, v tabulce jsou dál poslední, ale Veniger nepropadá panice. „Tenhle tým na záchranu přeboru určitě má.“

Ďáblicím jste pomáhal řadu let jako hráč, dokonce i ve chvíli, kdy už jste se rozhodl ukončit kariéru vás kluboví funkcionáři přesvědčili k návratu na trávník. Jak to bylo tentokrát?

Asi před rokem jsem se stal v Ďáblicích bafuňářem. Teď, když nastala katastrofická situace (Ďáblice mají po šesti kolech jeden bod a skóre 1:21) a klub sezónu rozjel tak špatně, mě výbor přesvědčil, abych pomohl jako trenér. Přemlouvali mě asi čtrnáct dní, ale nakonec jsem podlehl tlaku a vedu tým. Dohodli jsme se do konce podzimu.

Jste ikonou ďáblického klubu, neříkejte, že se vám nechtělo týmu vašeho srdce pomoci…

Samozřejmě, že chtělo, ale mám to teď hodně náročné. Co se týče fotbalu, tak vozím syna na Spartu, sám hraji druhou třídu za Třeboradice. Teď jsem si přidal ještě boj o záchranu v Ďáblicích. Jsme tady v hodně složité situaci, taková v ďáblickém klubu nebyla ani před lety po odchodu pana Lapky, kdy jsme měli dvanáct bodů. Jenže ani ty teď nemáme… Jsme na tom nejhůř v historii. Ale budeme se prát a věřím, že to dobře dopadne. Jak v Ďáblicích, tak v Třeboradicích a radost si snad užiju i kvůli synovi ve Spartě.

V ďáblickém dresu už vás tedy fanoušci v téhle sezóně neuvidí?

Ne. Hraji za Třeboradice. Před sezónou jsem se tam vyměnil za hráče Borůvku a nechci na tom nic měnit. S Třeboradicemi máme po třech kolech devět bodů, jsme první. Rád bych jim pomohl na hřišti k postupu. Navíc já jsem taková povaha, že když jdu na plac, chci tam být vždycky nejlepší a v přeboru bych ten pocit určitě neměl. Jsem soudný. Ta soutěž je rychlá a mě taky přibývají roky a regenerace po utkání trvá déle. V Třeboradicích hraju o tři patra níž, ale je to fajn.

Ďáblické zápasy jste si i tak ale ujít nenechal, sledoval jste je z hlediště a často jste bezradně kroutil hlavou. Můžete pojmenovat hlavní problém, který tým sráží?

Fotbal není jen o tom, co se v přípravě natrénuje, ale je to hlavně o psychice. Tady se nepovedl start do soutěže a tým se teď veze na té neúspěšné vlně. Přitom si myslím, stejně jako celé vedení, že mužstvo je tak o třicet procent silnější než v minulé sezóně, kdy se soutěž zachránila. Problém je vážně v psychice.

Z toho vyplývá, že posilovat už Ďáblice nebudou. Nebo se mýlím?

Tabulka tomu sice teď moc neodpovídá, ale my kvalitu máme. Po sezóně sice odešli dva hráči, ale přišli Stumpf, Oliva, Borůvka, Jehlička, Samec. To jsou fotbalisté, kteří mají na to, aby Ďáblicím pomohli a věřím tomu, že také pomůžou. Další hráče nepotřebujeme. Jenže dát za šest kol jediný gól, to je opravdu bída… Proto jsme získali třeba Davida Jehličku. Ten by měl být přínosem. Aby měl větší šanci ukázat, co v něm je, ale potřebujeme hlavně zlepšit práci obrany.

Prosím?

David je hráč, který potřebuje dostat míč do běhu, aby se prosadil do otevřené obrany. Jenže když se podíváte do statistik, tak my jsme většinu gólů dostali na začátku zápasu - třeba do páté minuty, nebo pak zase těsně před přestávkou. Tady je prostě chyba v koncentraci a psychice hráčů. My jsme vlastně ani jednou v sezóně nevedli. Když nám dá soupeř gól, tak mu potom stačí zalézt. Pak hrajeme do plných a to je pak úplně o něčem jiném. Prostor k brejkům mívá soupeř a většinou nás z nich taky trestá.

Tým prohrával, skončil u dna tabulky a vedení se rozhodlo vyměnit kouče. Pro někoho může být překvapením, že u mužstva jako asistent zůstal i bývalý trenér Urban. To byl váš nápad?

Ďáblický problém určitě nebyla otázka trenéra. Situace byla špatná, tak se prostě muselo zkusit něco změnit a protože nejde vyhodit třeba patnáct hráčů, tak se prostě udělala tahle změna. Pan Urban to nedělal špatně, má áčkovou licenci a myslím, že se vhodně doplňujeme. On je kliďas, já jsem impulzivní. Právo veta mám ale já.

V roli trenéra Ďáblic máte za sebou první zápas na Julisce. Porážka 0:4 asi není tím výsledkem, který jste si představoval…

Dukla má kvalitní mladé hráče, trenér Bittengel je také velká autorita. Moc se mi líbilo, jakým stylem Dukla hrála. Na tři čtyři doteky se rychlými akcemi dostávala do útoku, tak bych si představoval, aby jednou hrály Ďáblice. Náš fotbal byl proti tomu statický a aktivita většinou končila u vápna. Mě přišlo, že jsme to dřív v některých zápasech co jsem viděl, hráli jako Hanspaulku. Teď to musí vypadat jinak. Na přechod do útoku se musíme zaměřit. A chce to ještě jednu maličkost - proměňovat šance.

Nezlobte se, ale to, co dokážou Ďáblice zahodit, tomu už se s trochou sarkasmu smějí i vaši fanoušci.

Jasně, smůla se na nás lepí. Na hráčích leží po tom špatném rozjezdu deka. Nezvládly se zápasy s nováčky, prohrálo se s Královicemi, které jsou také dole v tabulce. Hodně důležitý bude pro nás teď utkání s Radotínem, který je v podobné situaci jako my. Také má poměrně solidní kádr a nedaří se mu. To bude bitva o šest bodů.

Veřejnost už vás ale stejně řadí mezi týmy, které čeká jen boj o udržení. Vnímáte to?

V téhle sezóně půjde nejspíš z přeboru dolů jen jeden tým a já jsem přesvědčený o tom, že to nebudou Ďáblice. Až jednou protrhneme tu smůlu v koncovce a někomu dáme třeba pět gólů, zvedneme se, a pak třeba dlouho neprohrajeme. Věřím tomu, že tohle mužstvo má na to, aby trápilo i favority a v soutěži se zachránilo. Teď to ale chce hlavně zvládnout ten zápas s Radotínem.

-sks-