Ďáblice pod trenérem Průšou ožily. Ale na postup nemyslíme, říká kouč
16. září 2015 07:00 » Na konci minulé sezony Martin Průša tvrdil, že končí s trénováním. Zabalil to u úspěšných mládežníků v Admiře a chtěl odpočívat. Nakonec ale neodolal vábení Ďáblic z I. A třídy. „To, že jsem nechtěl trénovat, platilo dál. Ale po posledním utkání v Ďáblicích se tam předseda dozvěděl, že jim končí trenér a oslovil mě. Já po čtrnácti dnech přemýšlení kývl,“ říká Průša, jehož tým je ve skupině A po čtyřech kolech třetí.
Vypadá to, že šlo všechno docela rychle. Nebo to bylo složité rozhodování?
Já jsem se byl podívat na tom posledním utkání, na hřiště to mám, co by kamenem dohodil. Když jsem tu nabídku dostal, tak jsem si vzal čas na rozmyšlenou. Ďáblický klub znám, je to tam takové rodinné a hlavně to mám kousek domů. To všechno rozhodlo pro to, že jsem nakonec souhlasil.
Nepřišly pak nějaké rozhořčené reakce z Admiry?
Myslím, že jsem tam za těch osm let práce zanechal nějakou stopu. A pokud nějaká naštvaná reakce přišla, tak mě samozřejmě mrzí.
V jakém stavu jste našel kádr? Byly třeba velké změny?
Mužstvo zůstalo pohromadě, tedy až na jednu změnu, dost podstatnou. Odešel nám Michal Poláček, nejlepší střelec mužstva. Šel hrát se svým kamarádem Michalem Kropíkem do Rakouska, ale pořád s námi chodí trénovat. Zkrátka dal přednost financím.
Rakousku jste asi konkurovat nemohli, že?
Co je mi známo, tak tady nikdo za fotbal nic nemá. Je jasné, že teď je u kluků na prvním místě práce. Je jiná doba. Dřív třeba kluci dostávali za fotbal tisíc korun, to byly ale platy třeba sedm tisíc. Teď jsou odměny za fotbal stejné, ale platy vyrostly na pětadvacet tisíc. Přál bych klukům, aby peníze dostávali, ale jsme jinde.
Takže mužstvo jste měl skoro hotové, jak to vypadalo fotbalově?
Co se týče přípravy, tak to teda bylo drsné. Celý měsíc jsme dostávali náklepy. S Lovosicemi jsme prohráli 0:12. Je to divize, ale stejně jsem takový rozdíl nečekal, Se Štětím přišla porážka 0:5, s Uhelnými sklady 3:8, pak jsme ještě jednou dostali sedm gólů. Něco takového jsem nezažil.
To jste musel být hodně zaskočený a překvapený. Byly i další věci, na které jste si musel zvykat?
Ano. Třeba na to, že návštěvnost na tréninku není taková. Ani na zápasy to v přípravě nebylo jednoduché, takže jsem si zahrál i já. Zvykal jsem si celkově na prostředí klubu z pražské I. A třídy.
Počítám, že jste se snažil tým po tomhle zjištění posílit…
Povedlo se nám získat na půlroční hostování nějaké kluky z Admiry i z Klíčan. Musím říct, že se řada věcí zlepšila, ale mužstvo si pořád ještě sedá.
Podle výsledků to vypadá, že už si skoro sedlo. Tři zápasy jste vyhráli a máte jedinou porážku…
Ještě pořád tam jsou rezervy. Ale morálka týmu je dobrá, maká se na sto procent. Nastoupili jsme správnou cestu, po podzimu si vyhodnotíme, jak byla úspěšná.
Takže vás štve ta jediná prohra s 0:3 Dolními Chabry, že?
Mrzí nás to, protože je to oblastní derby. Znám hráče i trenéra. Ten zápas byl o prvním gólu a my jsme za stavu 0:0 měli kopat penaltu. Nakonec šel do vedení soupeř, my jsme ten gól nedali a prohráli.
Chabry ale mají ve svém středu i vítěze Ligy mistrů Vladimíra Šmicra. Bylo to znát?
Vláďa proti nám odehrál asi deset minut, pak se zranil. On ten zápas bral prestižně, ale natáhl si lýtko a šel raději ven. Ve čtvrtek po našem utkání měli zápas za starou gardu Liverpoolu. Hráli s Manchesterem United, chtěl u toho být, tak šel raději dolů.
Porážka ale s vaším týmem nezamávala. Hned porazil Dubeč 3:0 a pak se vám povedlo vyhrát v Újezdě nad Lesy, který se netají ambicemi postoupit.
Prohrávali jsme 0:2 a otočili to na 4:2. Ukázali jsme sílu. Soupeře navíc trénuje můj kamarád Milan Šafr, s kterým jsme hrávali ve Spartě. Po utkání mi říkal, že jsme jim překazili postup. Já jsem mu na to odpověděl, že na tyhle soudy je brzy.
A co takhle Ďáblice a přebor?
Tahle úvaha není na místě, na postup určitě nemyslíme. Ale na druhou stranu neznám trenéra, co by v rozhovoru řekl, že chce hrát o sestup. Takže my budeme chtít vyhrávat, snažili jsme se tým okysličit. Uvidíme, jak to bude v tabulce vypadat třeba dvě kola před koncem soutěže. Ale už teď víme, že přebor je jinde a ty nůžky se ještě víc otevírají. Když půjde tým do přeboru, tak už třeba musíte klukům něco nabídnout, jenže sponzoři nejsou. Kluby ze středních Čech tyhle možnosti mají, v Praze je to jinak. Taky je vidět trend posledních let, že se nikomu ven z Prahy nechce.
No ale vyhrávat chcete a teď vás čeká další šlágr – Březiněves. Těšíte se?
Bude to něco jiného, než byly Dolní Chabry. S těmi se Ďáblice utkávají pravidelně, je to taková dlouhodobá bašta. Byl to prestižní zápas. Zápas s Březiněvsí, která postoupila, bude něco nového. Rivalita je tu ale velká, čeká se spousta diváků. Soupeř udělal i nějakou pozvánku na tu bitvu na youtube. Jsou tam bratři Macháčkové, s kterými se znám. Myslím, že to může být pro obě mužstva zápas podzimu. A my se ho budeme snažit vyhrát.
Zmínil jste, že Březiněves žije šlágrem, ale Ďáblice jsou po vašem příchodu také živější…
V Ďáblicích se udělalo kus práce, máme osvětlení u hřiště s umělou trávou. Tohle všechno je třeba prezentovat na klubovém webu, který mají Ďáblice výborný. Ale ty zprávy tam dlouho chyběly, teď se všechno napravilo a lidé i děním v klubu začínají žít. I z toho máme radost.
René Machálek
Foto: www.skdablice.eu
