Ďáblice dočasně přišly o zraněného trenéra Průšu. Na pomoc přišel Peřina

23. ledna 2017 08:00 » Vědí, že je čeká velká bitva. A na jejím konci má být záchrana. Ďáblice, třináctý tým Pražská teplárenská přeboru, jinou ambici nemají a slibují, že se budou prát o to, aby nejvyšší pražskou soutěž udržely. Trenér Martin Průša a jeho kolega František Peřina věří, že se tým polepší. „Určitě bychom chtěli hrát důstojnější roli a hlavně vylepšit defenzivní hru,“ přeje si Průša (na snímku).

Ďáblice začaly přípravu už 3. ledna. Je to signál, že bijete na poplach a mužstvo musí ještě víc pracovat, aby se přebor udržel?
Takhle to úplně nejde říct. My jsme vlastně skončili dvacátého listopadu, a kdybychom začali třeba za dva měsíce, tak by to byla docela dlouhá doba, kdy bychom nic nedělali. My jsme si tenhle model vyzkoušeli už v minulém roce, osvědčil se. Tak jsme u něj zůstali.

Takže hráči dostávají hned od začátku pořádně do těla?
Já bych řekl, že v lednu je to taková jemná rozcvička. Hraje se fotbal na dvě. Účast na tréninku je, dá se říct, dobrovolná. Ale kluci chodí. Když jsme začínali, tak na prvním tréninku bylo sedmnáct lidí. Teď se to pohybuje mezi dvanácti, čtrnácti lidmi.

Pokud někdo vypadne a odjede třeba na hory, není to problém?
To ale platí v přeboru obecně, že trenér nemůže hráči nic říct, když se na ty hory rozhodne jet. Nebo když má třeba dobrou pracovní nabídku, tak na to slyší, to je pochopitelné. Takže teď určitě kluci jedou lyžovat. Od toho je nás v kádru osmnáct až dvacet, abychom tohle nějakým způsobem zvládli. Pochopitelně daleko horší situace je pro nás, když se někdo rozhodne odjet během sezony, a to se také stává…

Mimochodem, jak to, že je zpátky v klubu trenér Peřina a funguje s vámi u áčka?
Já jsem si na konci listopadu na Tempu při hanspaulské lize utrhl achilovku. To byla samozřejmě obrovská komplikace. Hned ten večer jsem šel na operaci a pak dostal na šest neděl nechodící sádru. Teď jsem na horách a čeká mě pět až šest týdnů o berlích, takže to směrem k fotbalu není nic moc. Když se mi tohle stalo, muselo se to řešit a předseda zavolal Frantovi Peřinovi.

Asi tomu všemu nahrálo, že byl po konci v Meteoru volný…
Je to zkušený trenér. Navíc přede mnou v Ďáblicích tři roky trénoval, takže všechno ví, jak to tady funguje. Já jsem po tom zranění přemýšlel, zda to nemá dělat někdo jiný, nevěděl jsem, na jak dlouho budu mimo. Udělala se varianta s trenérem Peřinou. A tak to bude i dál, dokud nebudu v pohodě aspoň na devadesát procent.

Kdo tedy v tuhle chvíli rozhoduje o posilách?
Bavíme se o nich. I trenér Peřina má nápady, kdo by mohl do Ďáblic přijít. Zatím nějaké kluky zkoušíme, něco se rýsuje, ale je to složité.

Jakou představu vůbec máte o posílení kádru?
Kdyby záleželo na mně, tak bych dál pracoval se všemi kluky, co teď v týmu jsou. Myslím, že to funguje dobře. Měli jsme nějaký plán, s nímž jsme do přeboru šli, že uvidíme, co tým dokáže. Podle něj jsme si představovali a doufali, že teď budeme mít o nějakých šest bodů víc. Ale ukázalo se, že ten kádr je v určitém směru konkurenceschopný, také jsme ovšem měli problémy.

Narážíte na děravou obranu?
Je pravda, že v defenzivě jsme měli problémy a dostávali jsme hodně gólů. Ale není jednoduché na trhu hráčů najít posilu, která bude mít zájem hrát u nás v klubu. Každopádně se takové kluky snažíme najít. Je jasné, že se chceme zachránit a musíme být připravení. Pravdou taky je, že nevíme, kolik klubů bude padat. V tomhle směru je tam velká nejistota a v minulé sezoně to poznaly třeba Střešovice. Ale soupeři jsou na tom stejně. A já tvrdím, že je jednodušší se udržet, než postoupit.

Myslíte? V nižší soutěži je přece menší konkurence, ne?
To možná ano, ale na cestě za postupem tam jste v pozici, kdy musíte všechno vyhrávat a to není jednoduché.

Záviset také bude na tom, zda udržíte vaše hráče, o které je zájem. Jak je všechno daleko?
Na zkoušce v jiných klubech máme dva fotbalisty. Mošnička nastupoval stabilně za béčko, jednou si zahrál i za první tým. Teď ho zkoušejí do druhé dorostenecké ligy. Uvidíme, jak uspěje. Kdyby se vrátil, už bychom s ním u nás každopádně počítali také do áčka.

Berete tenhle zájem jako odměnu za dobrou práci s mládeží?
Dobrá práce s mládeží je takové klišé. Ale my s ní chceme pracovat dobře. A není to o roční práci, ale o tom, co se dělá osm, deset let a dál. My máme mladé kluky z vlastní líhně, co prošli ďáblickým fotbalem. To je cesta, kterou musíme jít – kupovat dražší a kvalitnější hráče není směr, kterým jdeme. Samozřejmě, musíme vědět, že když mladí kluci přijdou do přeboru, tak si zvykají na to, že je tam fotbal rychlejší, důraznější.

Na zkoušce v Admiře je mladý brankář Cingel. Je tam podobná situace jako v případě Mošničky?
Dostal se u nás do pozice jedničky. Je mu sedmnáct a je hodně perspektivní. Myslím, že jednou to do vyšší soutěže určitě dotáhne.

O fotbale mluvíte pořád se zápalem, přitom musíte mít plnou hlavu toho svého zranění, ne?
Před devíti lety jsem měl zlomený kotník a rok kvůli tomu nehrál. Člověk se s tím prostě musí vyrovnat. V takové chvíli si říkáte: Hlavně, abych mohl normálně chodit. Hráčská kariéra je pryč, to je mi jasné. Ale doufám, že se všechno zahojí. A co se týče kontaktu s mužstvem - když jsem teď na horách, s trenérem Peřinou si voláme. Chci vědět, co je nového.

Kdy se podíváte přímo za týmem?
V úterý už se za nimi vydám. Bydlím pět set metrů od hřiště, takže vyrazím na jedno pivíčko a podívám se na kluky. Ono to uteče a soutěž zase začne.

Zase tolik nespěchejte. V únoru půjdete teprve do přípravných zápasů. Kam se herně chcete posunout?
Za poslední dobu se udělala nějaká práce. Dělá se mnohdy s kluky, co měli fotbal třeba na páté koleji, nebo s fotbalem úplně skončili. Teď jsou zpátky a vracejí se zase na vyšší úroveň. Věřím, že tenhle trend bude na jaře pokračovat a budeme hrát v přeboru důstojnější roli. Samozřejmě chceme vylepšit defenzivu. Co se týče inkasovaných branek, tak jsme byli nejslabší. A prohrávat doma o čtyři nebo pět gólů, to nechceme. Toho už bylo dost, nejen kvůli klukům, ale i našim fanouškům.

René Machálek