Co jsem řekl po sestupu? Někdy je lepší mlčet, říká kouč Vyšehradu Formánek
23. června 2010 07:00 » Stačila jediná výhra a fotbalisté Vyšehradu mohli hrát třetí ligu i v příštím ročníku. Jenže porážka 1:5 z Králova Dvora je poslala do divize, což je po výrazném jarním zlepšení Vyšehradu velké zklamání. „Dotáhli jsme tragicky rozjetou sezonu do stavu, že jsme měli záchranu ve svých rukách, bohužel jsme ten poslední zápas nezvládli,“ litoval trenér Vyšehradu Jiří Formánek.
Proč jste ho nezvládli?
Inkasovali jsme brzo na začátku, pak jsme hned dostali druhý gól. Po deseti minutách jsme doháněli dvougólové manko. To je velmi obtížné, navíc v takovém zápase při vědomí, že ho bezpodmínečně musíte vyhrát. Hráli jsme otevřenou partii, bohužel jsme inkasovali další dva góly, naše šance jsme nevyužili a snížení přišlo pozdě. Prohráli jsme a sestupujeme. Bolí to o to víc, že to po domácí výhře nad Sezimovým Ústím vypadalo, že jsme skoro zachránění. Jenže přišla v posledním kole jasná výhra Žižkova B nad Královým Dvorem, přitom do té doby měli domácí docela problémy se střílením gólů, když v předcházejících sedmi zápasech dali jednu nebo žádnou branku. Tady dali čtyři za poločas. Jablonec B vyhrál na hřišti postupujícího Sezimova Ústí, i když předtím sedm zápasů v řadě nebodoval. Jen my jsme svůj poslední zápas nezvládli.
Čekal jste, že budou v posledním kole takhle divoké výsledky?
Tuhle otázku nechám bez svého komentáře.
Jak velkou roli hrála v Králově Dvoře vaše nervozita?
Těžko mohl být někdo naprosto klidný, když šlo o všechno. Kdybychom byli naprosto klidní, tak se možná zachráníme.
K mužstvu jste na podzim přišel, když bylo beznadějně poslední. Nepřekvapilo vás, jak blízko záchraně jste v závěru byli?
Po sedmi kolech jsme měli tři body, po podzimu třináct a zdálo se, že záchrana je nereálná, všichni nás odepisovali. Jenže po výborné zimní přípravě přišly dobré výsledky, hra byla v některých zápasech slušná, nemuseli jsme se za naše výkony stydět. Dvě třetiny jara se nám vydařily, ale závěrečná třetina už byla horší. Poslední povedený zápas byly Karlovy Vary, kde jsme vyhráli. Pak přišla porážka doma se Slavií B, která byla posílená o hráče z áčka, protože v tu dobu ještě neměla jistou záchranu, pak ale atakovala čelo tabulky. Další domácí remíza s Pískem byla také zbytečná. Měli jsme šance na výhru. Jeden z těchto zápasů jsme měli vyhrát a byli bychom zachránění.
Dá se tedy říct, že jste i přes sestup pyšný na mužstvo za to, co na jaře dokázalo?
Jsem spokojený s tím, jak probíhala příprava. Na jaře jsme trpělivě sbírali body, až jsme se dostali do fáze, kdy jsme byli patnáctí. Bohužel jsme to nedotáhli. Jarních 23 bodů nebylo špatných, ale k záchraně jsme jich prostě potřebovali 25. Sezona se zlomila v náš neprospěch ve chvíli, kdy Olda Dubský odjel do Austrálie, Lukáš Došek a Zdeněk Houštecký se zranili, s nimi odešla kvalita a začali jsme mít problémy.
Poslední zápas v Králově Dvoře se hrál v pátek. Měl i tenhle netradiční termín vliv na výkon vašeho mužstva?
Bylo to na žádost domácích, kteří tam měli nějakou akci a my jim vyšli vstříc. Nemělo cenu to nějak protahovat. Kluci už z toho zápasu byli nervózní a chtěli ho mít za sebou. Takové utkání, ve kterém jde o všechno, hrajete jednou za sezonu. Připravení jsme byli dobře, je jedno, jestli ho hrajete ve středu ráno nebo v neděli odpoledne. To nemělo vliv.
Co jste řekl hráčům po zápase v kabině?
My jsme si řekli všechno před zápasem a v průběhu celého jara. Po porážce 1:5, která vás pošle dolů, těžko hledáte slova. Někdy je lepší mlčet.
Dá se vůbec sestup Vyšehradu po té podzimní bídě brát jako zklamání?
Když vezeme jen ten podzim, až takové zklamání by to možná nebylo. Jenže v zimě jsme se dali dohromady, přišly kvalitní posily, dobře jsme se připravili. Zklamání to je, obrovské. Po výhře nad Sezimovým Ústím v předposledním kole jsme byli de facto zachránění, jak už jsem říkal. Jenže pak nám nepomohly těžko předvídatelné výsledky: Jablonec B porazí Českou Lípu, pak s přehledem zvítězí v Sezimově Ústí. Přitom předtím sedmkrát za sebou prohrál. To není normální.
Už jste mluvil s vedením Vyšehradu?
Mám připravený rozbor toho, co se stalo. Přednesu ho vedení a to rozhodne, co bude.
Tedy jestli budete i nadále pokračovat jako hlavní kouč Vyšehradu?
Dostal jsem už dřív nabídku pokračovat jako hlavní trenér, ať sezona dopadne jakkoliv. Mám ale i další nabídky, nic není rozhodnutého. Ty nabídky jsou na úrovni třetí ligy a divize.
Do kdy bude jasno?
Chystám se na zaslouženou dovolenou s rodinou, do příštího týdne by mělo být jasno.
Stejně jako vy sestupuje o soutěž níž, z pražského přeboru do I. A třídy, vaše béčko. To byla pro Vyšehrad tedy hodně nevydařená sezona.
Sestup béčka není příjemný, na druhou stranu mnohem víc bolí sestup áčka, k jehož záchraně jsme všechno směřovali.
SEZONA OČIMA ROSTISLAVA GROSSMANNA, TRENÉRA VYŠEHRADU B
„Jaro v přeboru v našem podání, to bylo prostě zklamání. Měli jsme hodně problémů a udělali jen čtyři body. Dokonce tam došlo i k těm průšvihům, kdy jsme nenastoupili do zápasu ani v jedenácti lidech. To se prostě nemělo stát. Ale priorita byla záchrana áčka, která bohužel taky nakonec nevyšla. I dorost měl potíže, takže jsme si nemohli pomáhat mladíky. Prostě se to celé nepovedlo. Postupem času se vše nabalovalo. Přišly porážky a vysoké, to nikomu nepřidalo. Pak tu byly absence, ať už kvůli zraněním nebo kartám, a výsledkem je nepodařené jaro. Podobné to bylo i s tréninky, pokud se sejde málo hráčů, tak je kvalita pochopitelně bídná. Je taky jasné, že když se prohrávalo, tak to kluky bavilo všechno míň, jakékoli zranění zase pro změnu bolelo víc. Teď musí vedení klubu říct, jak to bude s rezervou dál. V tom stavu, v jakém to je, je sestup logickým vyústěním situace. Béčko by mělo mít nějakých dvanáct, třináct kmenových fotbalistů a tenhle počet se dá doplňovat z prvního mužstva. Teď to bylo jinak a musí se to změnit.“
-tru, sks-
