Cimrman je úžasný, je to moje jednička, říká Inneman

2. března 2018 06:00 » Je nepřehlédnutelný výkony, ale i vizuálně. Dlouhé černé kudrnaté vlasy nezbedně vlají za sprintujícím MARTINEM INNEMANEM - tenhle jev je v zápasech přeborové Dukly JM zcela běžný. Obránce s číslem 12 je výraznou postavou jednoho z favoritů soutěže, ač hraje na pravém kraji obrany, je třetím nejlepším střelcem týmu. I proto se v posledních sezonách poměrně tradičně objevuje v ideální sestavě Pražská teplárenská přeboru podle webu www.fotbalpraha.cz. „Teď se mi docela daří, nemůžu si stěžovat,“ usmívá se 23letý Inneman, jehož ne zcela tradiční jméno bylo ochuzeno o písmeno n na konci. „Děda měl na konci dvě n, ale u táty to spletli na matrice, tak mám po něm jen jedno.“

Jste výraznou postavou Dukly, ale i celého přeboru. Neberte to špatně, ale myslíte, že by tomu tak bylo i bez vašich vlasů? Přece jen si vás i díky tomu lidé hodně pamatují.
Máte pravdu, asi by to bez vlasů nebylo takové. Určitě napomáhají tomu, že si mě lidé všímají víc.

Dá se říct, že je to vaše značka?
To bych úplně neřekl, ale vlasy mají hodně velkou zásluhu na tom, že jsem lehce rozpoznatelný. V určitém směru jsem výraznější, než kdybych hrál stejně a bez vlasů. Ale to nemůžu říct, protože dlouhé vlasy nosím už roky. I když bylo pár trenérů, kteří chtěli, abych se ostříhal, nikdy k tomu nedošlo. Nebylo jich moc, ale ještě v mládežnických kategoriích chtěli, abych vlasy sundal.

Proč?
Nevím, měli na to svůj pohled. Asi abych líp viděl.

Používáte čelenku?
Ne, vůbec, nepoužívám nic. Když fouká, tak je to blbý, ale dá se to dohromady, když běžím. (usmívá se) Nikdy jsem čelenky nezkoušel, obecně mi nedrží na hlavě, vlastně mi na ní nesedí nic. Mám radši takový živelnější styl.

Kdy vás napadlo, že si necháte narůst takové „háro“?
Na Euru 2004 ve fotbale byla móda delších vlasů: Jankulovski, Ujfaluši a další. Všichni z týmu jsme si nechali narůst vlasy a mně to od té doby zůstalo.

Který z fotbalistů vás v tomhle ohledu inspiroval nejvíc?
Nebylo to podle nějakého konkrétního hráče, spíš jsem se přidal k ostatním. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bych si vlasy sundal. Pro okolí už by to byla velká změna, patří ke mně dlouho, asi to nechám takhle.

Co úprava vlasů? Řešíte to tak často a hodně jako ženy?
Vůbec. Prostě vstanu a jdu. Fénování a tyhle věci? Nic. Akorát mi vlasy v zimě po tréninku zmrznou, když je pod nulou, ale to neřeším.

Nezávidí vám dívky vaše kudrliny?
Od mladých holek to moc neslýchám, ale už mi pár žen říkalo, že se jim to líbí a chtěly by mít vlasy jako já.

Umíte si sám sebe představit ostříhaného?
Asi bych si to dokázal představit, i když za ty roky už je to moje image a vlasy ke mně patří. Není to s ničím spojené, že bych byl rocker nebo tak něco. Prostě je mám, tak to je.

Byl byste ochotný se vsadit a riskovat jejich ztrátu?
Kdyby to byla sázka, která by měla hlavu a patu, tak asi jo.

Většinou se fotbalisté stříhají dohola, když vyhrají nějakou soutěž…
Kdyby Dukla vyhrála přebor, tak by to bylo parádní, ale nevím, jestli by to bylo to, kvůli čemu bych do stříhání šel. (usmívá se) Jsou i jiné mimosportovní sázky… Ale zatím nepřišla žádná taková, kvůli které bych to zvažoval. Ani si teď nedovedu představit, jak by taková sázka musela vypadat.

Vám se prý přezdívá Puyol podle bývalého kapitána Barcelony, který měl obdobné vlasy jako vy. Je to tak?
Spíš mi tak říkají lidi, kteří se mnou nehrají v týmu. V Dukle mě všichni oslovují Inny – podle příjmení. Dřív se mi říkalo Ríva.

A to proč?
Zkrácená verze Rivalda. Na svoje první soustředění v žácích Motorletu jsem si vzal dres Brazilce Rivalda. A podle toho mi začali říkat. Zůstalo mi to dlouho, Ríva se používal, ještě když jsem hrál nedávno ve Střešovicích. Kdo mě poznal později, tak to nechápal, ale neslo se to se mnou roky.

Chápu, že noví spoluhráči nechápali. S Rivaldem toho máte společného jen málo, ať už co se vizáže týče, nebo i ohledně herního stylu.
To je pravda, ale když jsem byl malý, byl jsem dohola, takže minimálně účesem jsme byli s Rivaldem podobní. (usmívá se) Občas slyším toho Puyola, ten měl podobné vlasy jako já. Byl to srdcař a kapitán, výborný fotbalista, uznávám ho. Já ale obecně nemám vyloženě oblíbené hráče. Víc jsem měl rád snad jen Javiera Zanettiho, když hrál za Inter Milán. Interu fandím.

Tak to jste si v posledních letech moc radosti neužil.
Letos to jde, ale v posledních letech to nebylo nic moc. Inter jsem začal sledovat v roce 2008. Pak přišly velmi úspěšné roky, ale následoval sešup dolů. I přesto pořád držím.

Proč vlastně Inter?
Vůbec nevím, nemám pro to nějaký příběh, prostě jsem začal sledovat Inter.

Přeskočme od Interu k vám. Pilujete pravou lajnu, a to dost neúnavně, přihráváte, střílíte, dáváte góly, stíháte bránit. Kde se to ve vás bere? Váš herní styl je ohromně fyzicky náročný.
V žácích jsem přitom měl problémy – byl jsem malý, hubený kluk a patřil jsem k nejpomalejším hráčům týmu, což je dnes nepředstavitelné. V pubertě jsem se vytáhl, vyrostl jsem o 20 čísel, nabral jsem kila, možná jak jsem měl delší krok, tak přišla i rychlost.

A dnes jste v týmu nejrychlejší?
Řekl bych, že jo. Přijde mi, že všude, kde jsem působil, jsem byl nejrychlejší. Nikde jsem nepotkal nikoho, kdo by mě předběhl. Stovku jsem si nikdy neměřil, když nepočítám testy ve Střešovicích, ale to bylo na ručních stopkách, takže ten čas úplně neodpovídá. Zaběhl jsem 11,2. Někdy bych si ale chtěl zkusit stovku na závodech s technikou, plus skok do dálky. Je to spojené, navíc si myslím, že mám dobrý odraz. Školu jsem reprezentoval v závodech, láká mě to zkusit, aby mi někdo stovku i dálku pořádně změřil.

Kam až by mohl doletět Martin Inneman?
Přes šest metrů myslím určitě, chtěl bych 6,5 metru, ale je to vysoký cíl.

Studujete FTVS, ale management sportu. Když vás tak poslouchám: proč jste nešel na sportovní část školy?
Přijímačky jsem dělal na oboje, talentovky jsem udělal a přijali mě tam i tam. Zároveň jsem ale oba směry dělat nechtěl, tak jsem se musel rozhodnout. Na sportovní část chodí strašně moc lidí, a když se podíváte, tak z nich mohou být trenéři, tělocvikáři, je to jen u sportu. Obor, na který jsem šel já, má větší záběr směrem do budoucnosti.

Ve fotbale se dřív velebili útočníci a klasičtí střelci. Zdá se mi, že dnes jsou extrémně cenění hráči jako vy: vysoce ofenzivní krajní obránci. Vnímáte to podobně?
Fotbal se změnil, to určitě. Po obráncích se chce, aby útočili, doplňovali ofenzivu, je to jasný trend. Ve Střešovicích jsem hrál stopera a trenér Gregor mi říkal, že v přeboru nemůžu hrát na jiné pozici. Každý na to má jiný pohled, ale jsem rád, že jsem dokázal, že to tak není.

Co náročný trenér Světlík? Je s vámi a s vaší prací u pravé lajny spokojený?
Trenér bude mít vždycky výhrady, je to velký perfekcionista. Chce, aby se na sto procent dodržovalo to, co nám vtlouká do hlavy, spokojený je málokdy. (usmívá se)

V čem konkrétně ve vašem případě? Vyčítá vám horší defenzivní činnost?
To je jedna věc, pak nepřesnost centrů a finálních přihrávek.

Přihrávky se oficiálně nepočítají, ale myslím, že v tomhle ohledu patříte k nejlepším hráčům v přeboru. K tomu jste také dal pět gólů.
Gólů mám dokonce šest, ale jeden mi byl ubraný, rozhodčí to spletl. (usmívá se) Bylo to celé zamotané: četl jsem, že jsem si dal vlastní gól proti Čafce a mám pět gólů. Vlastní gól jsem si nedal a můj gól proti Motorletu B byl připsaný našemu kapitánovi Markuzimu. To mě pobavilo. Od gólů tam ale nejsem, jen to bylo vtipné, jak se to v těch zápisech spletlo.

Od gólů sice na hřišti nejste, jak sám říkáte, ale jste třetí nejlepší střelec týmu za kanonýry Kotlíkem a Bičanikem.
No, tam jsem čekal spíš kluky ze zálohy, kteří se víc dostávají ke střelbě. Opravdu tomu nepřikládám váhu. Vždycky mám radost, když dám gól, ale já bych je měl hlavně připravovat. Od střílení tam jsou Pepa (Bičanik) s Kotlem (Kotlík). Zatím se daří i mně, je to naším herním stylem, mám hodně prostoru v ofenzivě, což v minulé sezoně nebylo. Před rokem v zimě jsme měnili herní styl, dřív jsem víc bránil. Teď po nás trenér chce, abychom doplňovali útok, když jde centr z levé strany, abychom to z druhé strany zavírali. Často se tak dostanu k ohrožení branky. Pořád jsem obránce, ale po téhle změně jsem víc vidět.

Všímají si vás víc soupeři? Přece jen jste se stal jedním z klíčových prvků hry Dukly JM.
Občas slyším, jak trenéři soupeře volají, ať si mě pokryjí, ať si na mě dávají pozor, ale že by na mě byli nějak nachystaní z taktického hlediska, to ne. Jen u rohů nastala změna, v přeboru jsem už pátým rokem a ostatní zjistili, že si umím naskočit na hlavičku. Při standardkách už nemám tolik prostoru jako dřív.

Celkem s přehledem jste se dostal do přeborové sestavy podzimu podle webu fotbalpraha.cz. Dáváte tomu váhu?
Potěší to každého, ale je to jen subjektivní hodnocení. Každopádně je to jedna z věcí, kvůli které jsem v kabině terčem vtípků. (usmívá se)

Čekal bych, že už řešíte nabídky z vyšších soutěží. Jsou nějaké?
U mě je škola nad fotbalem, tak by to asi mělo být a podle toho se i chovám. V průběhu let jsem nějaké nabídky jít hrát výš měl, ale nikdy jsem to nezkusil. Když jsem byl v Meteoru, mohl jsem tam přestoupit natrvalo, ale nedomluvili jsme se. Áčko Meteoru tenkrát bylo ve třetí lize. Já hrál za béčko, trénovali jsme společně a jednou jsem byl na lavičce ve třetí lize. Bylo mi řečeno, že bych ve druhé půlce sezony měl víc šancí, ale dopadlo to jinak. Hrát divizi nebo třetí ligu, to už je úplně jiný režim. Nikdy jsem si nedělal ambice, že bych mohl hrát fotbal vrcholově, za peníze. I proto jsem nabídkám z vyšších soutěží nepřikládal váhu, musel bych někam dojíždět, bylo by to složité a těžko realizovatelné. Teď momentálně žádnou nabídku nemám, ani z Dukly neplánuju odcházet.

Jak jste se vlastně dostal do Dukly JM?
Oslovil mě pan Lafek, se spoustou kluků jsme hráli v mládeži dejvické Dukly, jsme kamarádi, je to spojené.

Dukla JM trénuje na Jižním Městě, vy jste ale z druhé strany Prahy, kde máte i školu. Není to problém?
Je to náročné na dojíždění, když stojí Praha, tak je to o nervy, ale pořád se to dá. Když jsem byl ve Střešovicích, měl jsem to na hřiště deset minut, což bylo lepší. Ale dojíždění přes Prahu není důvod, proč bych z Dukly odcházel.

Ještě aby, máte velkou šanci vyhrát Pražská teplárenská přebor. Co myslíte?
Jasně, proč ne. Třeboradice taky nejsou neomylné, ztratily v zápasech, kdy se to nečekalo, takové výsledky nám můžou pomoct. Jsou mezi námi čtyři body, takže první místo není extrémně daleko.

A pak byste si třeba i mohl zahrát divizi – s Duklou JM.
O divizi jsme se bavili už minulý rok, kdy jsme mohli jít výš ze čtvrtého místa, ale kolektivně jsme se shodli, že zůstaneme v přeboru. Ve finále stejně rozhoduje vedení, ale myslím, že pokud bychom skončili první nebo druzí, možná by zájem byl. Pro mě by to bylo ideální, zahrát si divizi s Duklou. Trénujeme pořád na stejném místě, to by se neměnilo, akorát bych musel o něco víc času věnovat zápasům a dojíždění na ně. Nebyla by to zase tak velká změna. Já bych hlasoval pro divizi, kdyby na to mělo přijít.

Jezdil by s vámi i váš otec, který pravidelně fotí zápasy Dukly JM?
U venkovních zápasů by asi záleželo, kde by se zrovna hrálo. Určitě by nejezdil všude, ale pokud by byly zápasy v Praze nebo jejím blízkém okolí, tak si myslím, že by asi s mámou přijeli. V Praze je to jednodušší, takže teď se snaží chodit na každý zápas. Začal fotit, když jsem hrál v mládeži, a stal se z toho jeho velký koníček. Chodí asi převážně kvůli mně, ale i kdybych byl zraněný nebo z nějakého důvodu nehrál a jel se podívat na zápas Dukly, tak myslím, že by jel se mnou fotit. Z každého utkání má vždycky 20 až 30 fotek. Teď jsem si dělal takový výběr, v archivu mám hodně zápasových fotek, ale během utkání se nezaměřuje jen mě – fotí všechny, bez rozdílu. Chodí i na ligovou Duklu, brácha tam dělá v marketingovém oddělení, takže někdy použijí jeho fotku. Jsme taková duklácká rodina: táta fanoušek, brácha v ní pracuje a já tam působil.

A stále v ní působíte, ne?
Nějaká návaznost na Duklu tady je, ale netvrdím a neříkám, že jsem v Dukle Praha, jako že jsme její béčko. Může to tak trochu vypadat, ale zase tak blízko to k sobě nemá.

Kromě výkonů na hřišti jste na sebe upozornil také bezchybnou tipovačkou na serveru fotbalpraha.cz, kde před víkendem hráči dávají své tipy na celé kolo. A vy jste trefil všech osm zápasů.
To byla úplná náhoda. Nesleduju úplně detailně výsledky ostatních týmů, takže když jsem byl oslovený na tipovačku, otevřel jsem si tabulku a podle ní jsem se rozhodoval, kdo by měl být kvalitnější, komu se jak daří. Když jsem nevěděl, dal jsem remízu. No a trefil jsem všechno.

Zdá se, že na co sáhnete, to se vám daří.
Nemůžu říct, že by se mi nedařilo, teď je to dobré. (usmívá se) Dokončil jsem bakalářské studium, což je dílčí úspěch ve škole, s přítelkyní jsme šťastní, ve fotbale se daří, jsem v pohodě.

Taky na lidi vyskakujete v televizi při přenosech z fotbalové ligy. Jak jste se do upoutávky České televize dostal?
Přes Duklu JM, zařizoval to Tomáš Novotný. Byli jsme tam s ostatními kluky, osm lidí. Všichni, co v té upoutávce nastupujeme na hřiště, jsme z Dukly. Mě ale postavili dopředu, navíc ty mé vlasy, takže jsem docela výrazný. Vepředu byl i Matyáš Lafek, i on má dlouhé vlasy, ale nakonec mu dali brankářský dres a rukavice, navíc přes něj je nápis ČT sport, takže z toho vystupuju nejvíc já. Kdyby nás zařadili na konec, tak si mě nikdo nevšimne. Stává se mi, že mi píší lidé, kteří mě dlouho neviděli, jestli jsem to opravdu já.

Jaké to je, vidět se tak často v televizi?
Já se na televizi moc nekoukám, takže se nevidím. Ale nedávám tomu žádnou váhu. No tak jsem čas od času v televizi, no… Když ale sedíme někde celý tým a dávají fotbal s těmito upoutávkami, tak slavíme, když se někdo na obrazovce objeví, protože i ve druhém spotu, kde se hráči polévají vodou, jsou kluci z Dukly. To je pak třeba za rundu. (usmívá se)

Všiml jsem si na vašich sociálních sítích fotky se Zdeňkem Svěrákem a Miloňem Čepelkou z Divadla Járy Cimrmana. Jste jejich fanoušek?
Ano, chodím na Cimrmany hrozně rád. Je to úžasná věc, co se kultury a divadelní tvorby týče, tak Cimrmany mám na prvním místě. Je to sice poměrně stará záležitost, ale jejich humor je strašně nadčasový, intelektuální. Nejvíc se mi líbí hra Záskok, kde pan Svěrák hodně přehrává, dokonce říkal, že se to panu Smoljakovi nelíbilo, ale že se nikdy nemohl udržet.

Co říkáte na to, že se před lety stal Cimrman v hlasování Největším Čechem. Z ankety byl však vyřazený, protože nikdy neexistoval.
Češi ukázali, že si ze sebe umějí udělat srandu, a Cimrman ukázal, jak moc je oblíbený. Já byl tenkrát ještě malý kluk, ale kdybych mohl dnes hlasovat, tak bych volil taky jeho. (usmívá se)

Má Cimrman v kabině Dukly JM i další příznivce?
Je nás určitě víc, ať už je to Matyáš Lafek, vlastně všichni Lafkovi, Vláďa Solař, ale i další. Myslím, že v kabině není nikdo, kdo by Cimrmana vyloženě odmítal. Ze všech klubů, co jsem byl, máme tady k Cimrmanovi nejblíž, když spočítáme lidi, kteří ho mají rádi.

Když jsme byli u toho, že se neženete za nabídkami z vyšších soutěží, tak váš bratranec Matěj Hanousek je ligovým fotbalistou Jablonce. Jak moc k sobě máte blízko?
Vyrůstali jsme spolu, dodnes jsme víceméně v každodenním kontaktu. Bydleli jsme na stejném sídlišti, když jsme měli čas, šli jsme si zakopat, zasportovat, byli jsme spolu pořád. Měřili jsme se nejen ve fotbale, ale ve všem a skoro vždycky mě porážel, byl o kousek lepší. Říkal jsem, že nemám oblíbené fotbalisty, ale Matěje sleduju, určitě nejvíc z celé ligy. Když hraje Jablonec v televizi, snažím se dívat, pokud hrají v Praze, snažím se jít přímo na zápas.

Máte sen, že byste se někdy potkali na hřišti?
Nikdy se nám to nepovedlo. Jednou k tomu bylo blízko na mládežnickém turnaji, kde jsem byl s Motorletem a Matěj se Slavií. Nevyšlo to. Od té doby je on dál a já do ligy nemířím. Tak snad někdy v budoucnosti, až půjde Matěj dohrávat kariéru do přeboru. (usmívá se)


KDO JE MARTIN INNEMAN
Výrazná postava Pražská teplárenská přeboru: nejenže je nejspíš nejlepším pravým obráncem soutěže, ale ještě zaujme svou vizáží a nezaměnitelnými vlasy. Začínal v Motorletu, přes Duklu, Střešovice a Vyšehrad se dostal do Meteoru, kde začal za místní B-tým hrát v mužském přeboru. Už dřív naskakoval i za béčko Vyšehradu v I. A třídě. Následně se vrátil do Střešovic, odkud po postupu Dukly JM do nejvyšší pražské soutěže zamířil do celku z Jižního Města. Dlouhodobě patří k nejlepším hráčům, na obránce je extrémně produktivní: jen za podzim v tomto ročníku dal šest gólů, ale jeden mu rozhodčí chybně nepřipsal. Je tak třetím nejlepším střelcem týmu, který hraje o přeborový titul. „V Dukle mi to sedlo. Ve Střešovicích jsme byli super parta, ale na hřišti to neklapalo tak, jak bychom si přáli, v Meteoru jsme zase hráli jeden z nejlepších fotbalů, ale dostávali jsme strašně laciné góly. Jestli někdy platilo, že fotbal se hraje na góly, tak tam,“ vzpomíná 23letý Inneman, který studuje management na FTVS – po dokončení bakalářského studia pokračuje prvním rokem na navazujícím magisterském studiu. Milovníka cimrmanovského humoru můžete rovněž zahlédnout v České televizi v upoutávce na fotbalové zápasy.

Radim Trusina

Tento článek vyšel v prosincovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál. Všechna jeho čísla si můžete stáhnout ZDE