Chtěl jsem se dočkat roku 2000, trochu jsem to protáhl, smál se Vavruška
27. května 2016 10:30 » To byla sláva. A těch hvězd, co se v Kobylisích na Admiře sešlo. Všechny přišly gratulovat jedinému muži, sekretáři divizní Admiry Josefu Vavruškovi. Ten je ve funkci neskutečných padesát let. „Byl jsem zaskočený, že ta akce bude. Tajili to přede mnou,“ usmívá se jubilant. V 88 letech se nebojí ani nových výzev v podobě práce s počítačem. „Nové věci jsou vzrušující,“ říká.
Jak jste se cítil při čestném výkopu před tolika hvězdami?
Trochu stísněně. Moc nemiluji tyhle oslavy, tedy když v tom člověk jede, jinak mi oslavy pochopitelně nevadí.
Po jak dlouhé době jste se podíval do středového kruhu? Počítám, že tam jako sekretář nechodíte, nebo ano?
Tak to už je opravdu dlouho, co jsem tam byl. Na chodbě se na fotce asi najde mužstvo, kde jsem a jsou kolem skuteční fotbalisté. Já jsem si za Admiru taky zahrál, ale už je to dávno.
Na jaké pozici?
Vždycky jsem byl v útoku.
Když jste se dozvěděl, že ta akce bude, přepadla vás nervozita?
Je to tak. Radši bych, aby se to obešlo v tichu. Ale když už se do toho pustili a všechno zorganizovali, tak jsem pochopitelně chtěl, aby všechno proběhlo důstojně. Povedlo se to, vyšlo i počasí. Toho jsem se trochu bál.
Od vašeho nástupu do role sekretáře uběhlo půl století. Vybavíte si z té doby ještě něco?
Něco ano. Dodělal se tady stadion, byl po rekonstrukci. Začínal jsem v novém prostředí.
Za ta léta se toho ale muselo hodně změnit, že?
Padesát let je padesát let. Velký zlom byl, když jsme si mohli vybudovat umělou trávu, to byla velká pomoc. Počet družstev narůstal, získali jsme pak ještě do pronájmu hřiště na Hovorčovické.
Kromě toho, že jste synonymem pro Admiru, jste i živoucí legendou a kronikou klubu. Utkvěl vám za ta léta v hlavě nějaký hráč nebo událost, na kterou nikdy nezapomenete?
Když řeknu pravdu, těžko se vybírá. Bylo toho hodně, někdy jsem se cítil smutně, ale naštěstí většinou vesele.
Tak aspoň prozraďte, jak se ve vašich očích změnil za těch padesát let fotbal?
Někdy mi to připadá, že ženský mají pravdu, že 22 chlapů se honí za balonem, aby se dostal do branky. Je tam soutěživost. Někdo hraje nahoře, jiné týmy dole. My teď sledujeme náš A dorost, chceme získat sportovní centrum, je to podmíněno, abychom zůstali v české lize.
Fotbal jistě hodně prožíváte, ale přesto vypadáte v úplném klidu. Najde se něco, co vás rozhodí?
Nové věci jsou vždycky vzrušující.
Na stole vám stojí počítačový monitor. Máte na mysli právě práci s moderní technikou. Já jsem v tomhle směru na vás slyšel samou chválu. Jak těžké to pro vás je?
To je právě ono. Základy mi chybějí. Bohužel, když se objeví něco nestandardního, co neznám, tak jsem vedle. Když vidím mladé, jak jsou na počítači jako doma, tak jim to trošku závidím.
Mimochodem, neměla být u čestného výkopu také vaše žena, s ní se chystáte také oslavit velké jubileum…
V říjnu to bude šedesát let, co jsme spolu. Sešlo se to pěkně. Ona mi říká často, ať se na to už vykašlu. Ale já to beru s humorem. Ona ví, že je to můj život. Někdo je zaměřený na umění, na kulturu a já jsem zůstal u fotbalu. Někdy je zkrátka místo té hlavy balon. Manželka také připravila na oslavu chlebíčky a koláčky.
Je vám úctyhodných 88 let. Vážně se vám chce každé ráno zase a znovu na stadion?
Na jednu stranu mi to možná někdy chybí, že bych ten čas využil na procházky. Ale povinnost mi velí tady být. V osm hodin nástup, tak to prostě je. Já jsem si vždycky říkal, že se chci dočkat roku 2000 a vidíte, trochu jsem to protáhl.
Není důvod končit. Už během první půle jsem viděl mladou fanynku, kdo to byl?
Vnučka. Zbytek rodiny byl na tribuně a ona přišla za mnou a povídali jsme si. Dostal jsem dres s padesátkou. Ani sám nevím, kam si ho nakonec pověsím. Musím se ještě rozhodnout. (Sedmadvacetiletá vnučka Barbora v závěru rozhovoru přichází za dědečkem a dres s padesátkou na zádech má na sobě: „Jsem na dědu moc hrdá. Fotbal máme v rodině od chvíle, jsem se narodila. Mám ho moc ráda a tady jsem nemohla chybět.“)
Očima Michala Fischera, 1. místopředsedy VV PFS
„Mně nebyl ani rok, když pan Vavruška začal dělat sekretáře. Je to pro Prahu, ale nejen pro ni, i pro celý český fotbal, něco neskutečného mít takového funkcionáře. Takového možná nemají ani v Evropě. Kéž by takových bylo víc, aby uměli pracovat a taky se chovat, jako to umí pan Vavruška. Zaslouží si velkou úctu.“
Kdo přišel taky gratulovat
Zápas mezi domácími Gálacticos a Hvězdami z Letné skončil nerozhodně 6:6. Na hřišti byla k vidění slavná jména nedávné minulosti i současnosti. Zahráli si třeba Jan Berger, Michal Horňák, Daniel Zítka, Lumír Mistr, Ivan Čabala, Luděk Stracený, Petr Vrabec, Michal Horňák, Vratislav Lokvenc, Martin Frýdek mladší, jeho bratr Christian, Luděk Stracený, bývalí hokejisté Jiří Zelenka a Patrik Martinec. Na trávníku byl vidět i Petr Mikolanda, trenér divizního áčka Admiry Jindřich Tichai (nastoupil v brance), Petr Víšek (obvykle gólman – nastoupil v poli)
René Machálek
