Cholupice zkolabovaly na Tempu, ale trenér Andert se nevzdává: Dokud bude naděje, budeme se prát

12. dubna 2011 07:00 » Pět jarních zápasů proměnili fotbalisté Cholupic v přeboru v zisk jednoho bodu. Místo úniku z posledního místa tabulky tak tým zůstal přikován u dna a naděje na to, že se v nejvyšší pražské soutěži udrží, klesají. Manko na čtrnácté místo, které může znamenat záchranu, je čtrnáct bodů, do konce soutěže přitom zbývá jen deset kol. „Dokud bude naděje, tak se o ní budeme prát,“ říká ale odhodlaně Petr Andert, trenér Cholupic.

Na jaře nepředvádí váš tým špatné výkony, ale odměna v podobě tříbodového zisku nepřichází. Naposledy na Tempu jste vedli ještě v 75. minutě 1:0 a zase to nevyšlo. Tým prohrál 1:3. Proč?

Protože jsme zase udělali žákovské chyby a soupeř je potrestal. Přitom jsme vedli a měli další šance. Chyběl mi tam druhý vstřelený gól. Kdybychom ho dali, bylo by to něco jiného. Jenže přišla chyba. Chystali jsme se na dlouhé auty a stejně jsme po takové situaci dostali gól. Sami jsme soupeře dostali do laufu. A za chvíli už šlo Tempo do vedení. Pak už jsme hráli vabank a dostali třetí branku.

Co vás v té chvíli napadlo?

Člověk je hodně zklamaný. Když prohrajete se soupeřem, který je lepší, tak to prostě vezmete. Ale tady to tak nebylo. Myslím, že jsme si zasloužili tři body.

Takové porážky bolí. Nenapadlo vás, že by bylo lepší rezignovat a vzdát se těchto nerváků?

Nejsem člověk, který by utíkal od rozdělané práce. S vedením jsme se o situaci bavili. Je jasné, že když jsme v zimě sestavovali nový tým, tak to bude nějakou dobu trvat, než všechno začne fungovat. Museli jsme tým omladit, za tím si stojím.

Deset kol před koncem ale ztrácíte na nesestupové příčky čtrnáct bodů. Jak byste svými slovy popsal situaci v níž se Cholupice nacházejí?

Chceme přebor dohrát se ctí. Teoretická šance na udržení pořád žije, takže určitě neházíme flintu do žita. Určitě nejsme smíření s tím, že se spadne. Budeme bojovat, do každého zápasu jdeme s cílem získat tři body. A tak to bude i ve chvíli, kdy by ta naděje už nebyla. Každý hraje také o své jméno.

Jenže vašemu týmu se zatím nedaří. Co by se muselo stát, aby se Cholupice v přeboru zachránily?

To je jednoduché. Museli bychom začít vyhrávat a tedy i proměňovat šance. Jenže my mámě pět tutovek a dáme jeden gól. Soupeři proti nám mívají třeba tři šance a dají nám tři góly. To je ten hlavní rozdíl. Chybí nám zkušenosti. Na tréninku je to úplně něco jiného, tam to klukům do branky padá. Jenže pak přijde zápas, kdy jsou hráči pod tlakem, je tam i trocha zbrklosti spojená s chybějícími zkušenostmi. Každý to zná, když nejvíc chcete, tak mnohdy ten gól prostě nedáte.

Cítíte v mužstvu sílu, že se chce o záchranu porvat, nebo už jsou tam momenty, kdy je tým tak trochu rezignovaný?

Samozřejmě je po takových porážkách jako na Tempu psychika špatná. Tohle bylo jako knockout. V tuhle chvíli vás nepotěší, že někdo řekne, že jsme se třeba herně zlepšili. Já nemůžu rozhodně říct, že by kluci nechtěli. Snaží se, ale mladí hráči prostě občas udělají tu chybu, kterou soupeři potrestají gólem.

Co v takové chvíli může trenér udělat. Jak se snažíte tým zvednout?

Nejsem člověk, co by na hráče křičel, to je podle mého špatně. Samozřejmě si v úterý na hodnocení zápasu všechno rozebereme, mluvím k hráčům, co se jim povedlo a co ne. Pak si všechno zkoušíme i na hřišti při tréninku, aby k podobným věcem příště nedocházelo.

Jenže k nim pořád dochází. Když si vezmete jaro jako celek, určitě mělo vypadat z pohledu Cholupic jinak. Co vás mrzí nejvíce?

Před startem jara jsme samozřejmě mysleli na tři body v každém utkání. Věřil jsem, že uděláme tři body doma s Vršovicemi, to se určitě mohlo podařit. Pak nás mrzí ten poslední zápas s Tempem, tam také bylo na výhru. Byly tam i zápasy s béčky. Třeba Bohemians Praha nasadili do třetiligového zápasu v Kunicích šest hráčů, kteří nastoupili v přeboru proti nám. Když to shrnu, mohlo to být daleko lepší, co se týče získaných bodů.

Pokud se chcete vrátit do hry, musíte zabrat v domácím duelu s druhou Uhříněvsí. Věříte si na silného soupeře?

Pro nás tenhle zápas může být svým způsobem jednodušší v tom, že se nám může hrát lépe proti soupeři z vyšších pater tabulky. Na druhou stranu: každé utkání je v naší situaci pro nás zápasem o všechno. Na kluky nikdo netlačí, ale oni tu tíhu situace podvědomě cítí. Věřím tomu, že je to o jednom vítězství. Až ho uděláme, zvedne se nálada, bude to lepší.

Jenže Uhříněves má kanonýra Čejku. Bude klíčem k úspěchu uhlídat právě tohoto střelce?

Určitě. Jeho standardky jsou výborné. Není to nějaký běžec, ale jak dostane míč do nohy ve vápně, tak bývá zle. Soupeři to vědí, chystají se na něj a on stejně střílí góly. Nezbývá než doufat, že se špatně vyspí (směje se). Jak říkám, my budeme bojovat, nic nevzdáváme a budeme se prát o naději.

-sks-