Cholupice se v přeboru dočkaly výhry po půl roce. Pomůže jim k záchraně?
12. května 2010 07:00 » Téměř půl roku čekali fotbalisté Cholupic na vítězství v přeboru. Poslední výhru zaznamenali 14. listopadu minulého roku proti tehdy zoufalé Krči. Od té doby jen jedna remíza, ke které tým trenéra Romana Trunečka přidal vytouženou výhru až v neděli na hřišti Újezdu nad Lesy. Výsledek 3:2 výrazně zvýšil šanci nováčka na záchranu v nejvyšší pražské soutěži. „Věřím, že nás to nakopne,“ říká Truneček.
To čekání na výhru pro vás muselo být nekonečné. Byla to tedy v neděli v Cholupicích velká sláva?
Vždycky máme po výhře nějaké to zpívání v kabině a kluci už si dělali srandu, že zapomněli slova. Oddechli jsme si, že ta výhra přišla. Šance na body jsme rozhodně měli i v těch předešlých utkáních, ale nikdy jsme to neuhráli. Konečně se to podařilo.
Předtím jste deset zápasů čekali na výhru. Jak těžké to bylo psychicky?
Psychika dělá samozřejmě dost, kluci to měli v hlavách, to je jasné. Bohužel jsme nedávali góly. Místo toho, abychom vedli v zápasech 2:0, inkasovali jsme, a pak to utkání už nezvládli. Čím víc těch porážek bylo, tím to bylo horší.
Věřil jste, že to zlomíte právě na Újezdě, což byl pro vás klíčový zápas proti soupeři, který je v tabulce jen o jedno místo nad vámi?
Já věřil každý zápas, že by se to mohlo změnit. Od utkání na Zličíně v půlce dubna jsme změnili náš herní styl. Od té doby to už vypadalo lépe. Jen jsme pořád neproměňovali ty šance.
Jak jste změnili herní styl?
Hrajeme hlavně tak, abychom nedostávali moc gólů. I když jsme teď v posledních zápasech dostali vždycky dva góly... Ale dost jich bylo po standardkách. Pro kluky byla ta změna trochu nezvyk, z I. A třídy byli zvyklí každého přehrávat, to pak vlastně pokračovalo i v přeboru. Hráli jsme hodně dopředu. Jenže nebyly výsledky, tak jsme to museli pozměnit.
Šli jste od porážky k porážce, jak pro vás bylo těžké udržovat bojovnou náladu?
Snažil jsem se na tréninku všechno zlehčovat, aby to kluci neměli tolik v hlavách, aby na to pořád nemysleli. Vymýšlel jsem různé srandičky, herní soutěže a opakoval, že to musí přijít, že na to máme. Klíč k úspěchu bylo jen plnit taktické věci.
Přiznejte: Je pro vás vítězství z Újezdu nad plán?
Od zápasu na Zličíně jsme si řekli, že je každý bod dobrý, takže bychom i bod brali. Říkali jsme si, že bychom se i od něj mohli odrazit. Už na Libuši jsme měli minimálně bod získat, byli jsme vyrovnaným soupeřem, jenže jsme to nezvládli. Přišlo to až teď, i když jsme dvakrát prohrávali a na začátku zápasu měli trochu štěstí, protože Újezd tam měl dobré šance. Chvíli nám trvalo, než jsme se popasovali se širším hřištěm. Druhá půle už byla z naší strany bez problémů.
Dvakrát jste museli v hodně důležitém zápase dotahovat, pak jste přidali i třetí a vítězný gól. Věříte, že právě tohle by mohl být ten moment, který otočí celou sezonu?
Já v to doufám. Kluci zjistili, že to jde. Navíc se nám vrátili i někteří zranění hráči. Třeba Boháč, který dal v Újezdě dva góly. Návraty do sestavy jsou znát.
Vítězný gól dal navíc zkušený Burda, o kterém taky nebylo v průběhu jara moc slyšet.
Bylo to špatně napsané: Burda kopal roh, ale centr ještě tečoval Strouhal. Tím nechci snižovat Alešovu zásluhu, bylo to výborně kopnuté, ale nebyl to gól přímo z rohu. Ale mrzí mě to, že jsme nedohrávali závěr ve větším klidu, byly to nervy. Přitom jsme mohli vést 4:2 nebo klidně i 5:2. Třeba Burda šel sám na brankáře, jenže ještě čekal na spoluhráče a zadělali to. Ty nervy byly zbytečné.
Neměl jste po předchozích nezdarech nervy vy, že už byste nemusel být trenérem Cholupic?
Od vedení cítím důvěru, ví, že pro fotbal v Cholupicích dělám maximum. Je ale pravda, že jsem se po zápase s Vršovicemi, který jsme prohráli doma 0:3, rozhodoval, jestli má smysl pokračovat. Šel jsem za vedením, že to asi nemá význam, ať si najdou jiného trenéra. Ale hráči za mnou přišli a řekli mi, že chtějí, abych pokračoval, že tomu dají víc.
Nedávali tomu maximum?
Proti Vršovicím jsem to neviděl. To, co jsme předvedli, takhle se nehraje o body, když vám jde o záchranu. Nebylo tam žádné nasazení ani bojovnost. To mi hodně vadilo. Když kluci přišli, řekl jsem jim, že jsem ochotný pokračovat, ale pouze v případě, že budou jezdit po zadku. Jsem rád, že nezůstalo jen u slov a povídání, že ten svůj slib splnili. Od toho následujícího zápasu proti Zličínu je to úplně něco jiného.
Teď vás čeká hodně ostrý závěr sezony: ze šesti zápasů potkáte čtyřikrát celek z první šestky. Co vy na to?
Já se toho nebojím, jak se Zličínem, tak s Libuší, tedy týmy, které hrají nahoře, jsme sehráli vyrovnanou partii. I v závěru přeboru jsme schopní udělat nějaké body, pokud k tomu přistoupíme zodpovědně jako v minulých zápasech.
Utkání proti Újezdu se vám vydařilo. Myslíte, že jste tím hodně nalomili Krč, která se k vám před zápasem přiblížila na pět bodů a cítila velkou šanci váš náskok stáhnout?
My se moc na Krč nedíváme, i když mě její výsledek ze Zličína překvapil. Pro nás bylo důležité, abychom se udrželi v kontaktu s Újezdem a Vyšehradem B, tedy týmy před námi. Je chceme stáhnout, protože sestupovat z přeboru můžou dva týmy, pokud Dukla B nezachrání divizi.
Věříte jí?
Člověk vždycky musí počítat s horší variantou. Chceme udělat maximum proto, abychom přeskočili dva soupeře před námi a byli v závěru v klidu. Abychom se nemuseli spoléhat na to, jestli Dukla B divizi udrží nebo ne.
Teď vás čeká venku rezerva Vltavínu. Jdete do zápasu pro bod nebo ve vaší situaci berete jen výhru?
Každý bod je dobrý, z toho budeme nadále vycházet. Budeme se snažit hrát stejně, jak se nám to daří už od toho Zličína. Proti Vltavínu se jen trochu bojím hřiště, protože se bude hrát na malé umělce. Tam je každý aut jako roh, bude to hodně o soubojích, na což se budeme před zápasem dost připravovat.
-tru-
