Bývalý ligový rozhodčí Moudrý si užívá roli asistenta trenéra v Uhelných skladech

13. listopadu 2014 11:15 » Pískal první ligu, později i přebor. Teď si ale Jaroslav Moudrý vychutnává novou fotbalovou roli. Je funkcionářem a k tomu ještě asistentem trenéra Roberta Hlavici v Uhelných skladech, momentálně třetím týmu nejvyšší pražské soutěže. Když se k tomu přidá i osobní štěstí, skoro nic mu nechybí. „Zahrál bych si, až bych brečel, ale nejde to,“ říká bývalý výborný fotbalista Moudrý.

Ještě v minulé sezoně jste jako rozhodčí zvládl třináct zápasů. Proč jste s pískáním skončil?
Dá se říct, že mi vadilo chování diváků a taky některých hráčů. Štvalo mě, aby na mě pořád někdo křičel. Proto jsem se rozhodl, že si dám do léta pauzu. Přestal jsem pískat a čekal, co to udělá. A v létě jsem zjistil, že mi to nechybí. Začal jsem si užívat života, pustil se do rekonstrukce chaty. Pivo, buřty, pohodička.

Jenže nakonec jste se k fotbalu stejně vrátil. Co vás dovedlo na Uhelné sklady?
Byl jsem tam na brigádě v hospodě. Tým jako hlavní trenér vede Robert Hlavica, s ním jsme byli před lety protihráči. Sedli jsme si, pokecali o fotbale. Robert je v dobrém slova smyslu do fotbalu blázen, dohodli jsme se, že budu jeho asistent. Jako hlavní trenér se nevidím, ale tohle si užívám. Týmu se daří, je tu výborná parta a pro tu já vždycky jsem.

Naposledy vás ale trenér Hlavica nechal i hodnotit utkání. Co to mělo znamenat?
(usměje se) Robert mě zkouší, ať si to taky vychutnám. Byl jsem takový stručnější, nedělám slohová cvičení. Hodnotit zápas hned poté, co skončí, to je těžké. Ale byl jsem spokojený, vyhráli jsme.

Proč vůbec padla volba na Uhelné sklady? Ti, co vás dobře znají, by vás spíš čekali ve Vršovicích…
K nim mám samozřejmě velmi dobrý vztah, jsem Vršovičák. Kamarádím s pány Belladou a Fišerem, je tam silné pouto. Třeba nabídka z Vršovic jednou přijde, ale teď jsem na Uhelných skladech.

Pískal jste první ligu, dokážete se oprostit od toho, abyste hodnotil rozhodčí? Neříkáte si: tohle bych nepískal a podobně?
Tohle samozřejmě dělám a nejen na lavičce, ale i u televize ze mě vypadne „faul“ nebo „žlutá“. Ale určitě nejsem na lavičce takový cholerik, jako je třeba Robert, aby mě někdo tahal ze hřiště. A určitě tam ode mne nepadají nadávky.

Hlavní trenér Hlavica si ale umí říct své. Krotíte ho hodně?
Musím říct, že my dva jsme jako oheň a voda. Třeba ve Střešovicích jsem ho tahal dvakrát ze hřiště. On to prostě hrozně prožívá a asi se potřebuje vyřvat. Ale takových trenérů je, poznal jsem je i v první lize. Takový byl třeba pan Ščasný. To je super člověk, ale jakmile přijde na lavičku, změní se.

Hájíte jako bývalý sudí muže s píšťalkou?
No, určitě řeknu svůj názor, co si o té dané situaci myslím. A Robert Hlavica si řekne zase to svoje. Takže se stane, že já řeknu, že ofsajd byl a on tvrdí, že nebyl. Nevidím v tom problém. Taky si do mě často rýpne.

Jak to myslíte? Naráží na situaci, kvůli které jste musel opustit jako rozhodčí profesionální soutěže po chybně odmávaném ofsajdu při gólu Plzně? 
No jo, dělá si legraci. Už to jsou tři roky, co se to stalo. Odnesl jsem to a dostal exemplární trest. K panu Macelovi se ale vyjadřovat nebudu. Myslím ale, že jiní by dostali za stejnou věc třeba čtyři zápasy. Je pravda, že když jsem to pak viděl v televizi, tak bych si nafackoval. Ale nešlo to vrátit. Teď mi Robert tuhle věc připomněl při našem utkání v Kolovratech, kdy jsme se názorem nesešli na jednu situaci, tak si hned rýpl. Já ty jeho srandičky mám rád.

Ale tehdy vám asi lehko nebylo, že?
Už to neřeším. Prostě se to stalo. Musím říct, že ten první týden byla masáž v médiích, to byl mazec. Člověk sám něco unese, ale tohle byl nápor i na mé nejbližší, když vám volá táta, co kde četl. Uběhla ale nějaká doba, můžu si říct, že jsem byl šest let v profesionálním fotbale, ať už jako hlavní, nebo jako asistent. Nejsem slavomam, ale něco jsem dokázal.

A navíc jste bez fotbalu nezůstal…
Užívám si života, rok a půl jsem s přítelkyní, jsem vážně spokojený. A co se týče fotbalu, tak jsem členem STK fotbalu žen a taky členem STK Řídící komise soutěží pro Čechy, tedy pro třetí ligu a divizi, takže chodím na schůze, ale je jasné, že u fotbalu bych chtěl fungovat dál.

A co si vlastně myslíte o rozhodčích v přeboru?
Vezmu to jako celek. V Praze je velmi dobrá Komise rozhodčích, kde jsou bývalí mezinárodní rozhodčí. Tím to začíná. A když vezmu samotné sudí, tak je tu celá řada mladých. Sám vím, jaké to je, když člověk neměl zkušenosti a byl, dá se říct, vyklepanej. Ale pozor, chci hlavně říct, že v Praze nejsou špatní rozhodčí. A taky tu není trend někomu pomáhat a někomu jinému ubližovat.

A jaký názor máte na samotný přebor, který jste dlouho hrál?
Musím říct, že kvalitou fotbalu šel oproti době, kdy jsem ho hrál, určitě dolů. Je znát úbytek kvalitních hráčů. Ale to není jen problém přeboru, stačí se podívat na divize.

Zahrajete si ještě fotbálek? V roli hráče se vám v Praze hodně dařilo a vaše jméno má zvuk.
Přestal jsem hrát, když jsem si utrhl sval. Ale samozřejmě bych si rád zakopal, já bych hrál, až bych brečel. Naposledy, když mě pan Malina přesvědčil, tak jsem odkopal poločas. Ale s tím svalem už to fakt nejde. Tak jsem u fotbalu v téhle roli a v životě jsem spokojený.

René Machálek