Brankář Motorletu B Kučera pochytal šance na tři zápasy, přesto ve Vršovicích nulu neudržel

11. září 2012 10:00 » První čisté konto rezervy Motorletu v této sezoně přeboru bylo blízko. Sedm minut před koncem ho ale ve Vršovicích uťal gólem Karel Protivínský. Sen mladíků z Jinonic, že v nějakém zápase této sezony nedostanou ani gól, tak trvá. Nejlepší hráči hostů, brankář Antonín Kučera a obránce Tomáš Fischer, se sbírali z knockoutu. Jejich tým prohrál 0:1 a na kontě má dál jen tři body.

Gólman Motorletu na sebe slyšel chválu ze všech stran. Aby ne: pochytal toho za tři zápasy, jenže když dostal gól a jeho tým prohrál, o spokojenosti nemohla být řeč. „Samozřejmě, že jsem zklamaný. To čisté konto bylo blízko,“ uznal gólman. „Mrzí nás, že jsme prohráli. Můžeme si za to sami, ve druhé půli jsme neměli snad žádnou šanci,“ hledal chybu ve výkonu svého týmu brankář. Pravdou je, že spoluhráči jej nechali pořádně vyniknout.

Trenér David Lukeš Kučeru vybral jako nejlepšího hráče svého týmu a podobného názoru byl i obránce Fischer. „Tonda toho pochytal strašně moc, byl nejlepší na hřišti,“ vysloužil si pochvalu i od spoluhráče.

Sám ale zvládl zápas také velmi slušně. Odehrál totiž první soutěžní utkání v sezoně. Na hřišti vydržel více než sedmdesát minut a odpracoval si své. Defenziva týmu z Jinonic prošla hodně ostrým testem. Gól daly Vršovice až ve chvíli, kdy na hřišti chyběl.

„Vršovice měly tlak, ale už jsme doufali, že to udržíme. Bohužel se to nepovedlo. Když dostanete gól takhle chvíli před koncem, tak to hodně zamrzí,“ svěřil se obránce.

Počínal si jistě, dobře si vedl ve vzdušných soubojích, některé situace mu pomohla vyřešit i dobrá poziční hra. Kdyby byl na hřišti, možná by jeho vysoká postava mohla nebezpečí zabránit. „Tomáš měl hlídat při standardkách jiného hráče, gól dal někdo jiný,“ nehledal příčinu inkasované branky ve vystřídání stopera trenér Lukeš. „Ale je fakt, že Vršovice hrozily z každé podobné akce. Musíme se na tyhle věci v přípravě zaměřit,“ usoudil kouč.

Fischer měl směřovat do přípravy s prvním mužstvem, jenže v létě nabral nečekané manko, a to po dovolené v Bulharsku. Vzpomínka na setkání s rohovníkem z Maďarska mu asi z hlavy jen tak nezmizí. „V baru jsem tam dostal ránu od maďarského boxera, byla to pořádná pecka,“ zavzpomínal na nepříjemné chvíle, kdy skončil v cizině se zlomenou čelistí.

Pak následoval návrat domů a léčení, kdy šest týdnů nemohl trénovat a vzhledem k povaze zranění musel fotbalista i hodně upravit jídelníček. Prim hrála kašovitá strava. „Bylo to zvláštní. Ale když jsem měl hlad, tak jsem si dal prostě přesnídávku. Fotbal mi určitě chyběl víc,“ přiznal mladý fotbalista.

Sám si dobře uvědomuje, že jeho zranění ztížilo situaci nejen jemu, ale i trenérům, kteří jej chtěli zabudovat do sestavy. „Určitě z toho radost neměli. Doufal jsem, že půjdu do přípravy s áčkem a pak se to všechno takhle zkomplikovalo,“ kroutil hlavou Fischer.

Teď na sobě tvrdě pracuje, aby byl co nejdřív ve formě, aby odehrál naplno celých devadesát minut. „Taky můžu v tuhle chvíli trenérům slíbit, že na dovolenou do Bulharska se určitě nechystám,“ doplnil s úsměvem obránce.

René Machálek