Boule na hlavě, oteklé koleno a gól. Mertovi byl na startu I. A třídy bod málo

30. srpna 2017 07:00 » Bitva expřeborových týmů odstartovala I. A třídu. Zličín remizoval doma s Cholupicemi 2:2, když chvíli před koncem vyrovnal zkušený bombarďák Ivan Metra. „Chtěli jsme víc. Věřím, že kdyby se hrálo ještě o nějaký čas déle, tak bychom to do branky ještě jednou dotlačili a nakonec získali body tři, ale to se nepovedlo,“ hlásil Merta.

To jste měli na konci takový tlak?
My jsme si po sestupu jasně řekli, že budeme dál trénovat třikríát v týdnu, že to prostě budeme brát tak, jako bychom byli pořád v přeboru. A protože jsme tu přípravu fakt odmakali, tak by to mělo být znát. Byli jsme i na soustředění v Českém Dubu. Nebylo nás teda moc, ale odjeli jsme tam a něco natrénovali. Myslím, že by to mohlo při zápasech být tak, že s přibývajícím časem bychom měli soupeře přehrávat.

Takže soupeř sice vedl, ale navrch měl pak po přestávce Zličín?
Myslím, že jsme ve druhé půli byli lepší. Jenže jsme prohrávali a museli to dotahovat. Navíc jsme řešili problém se sestavou.

Vždyť to byl první mistrovský zápas. To měl být tým nastoupený v plné síle. Bylo to tedy jinak?
No my jsme byli rádi, že se nás sešlo jedenáct. Měli jsme i jednoho hráče z béčka.

Vážně? Co se stalo?
Ještě v úterý to vypadalo všechno docela dobře, jenže pak najednou pár lidí onemocnělo, tři další byli zranění a jeden hráč odjel. Takže nás bylo jedenáct. Byla to docela krizová situace. Stejně jsme ale chtěli ten zápas vyhrát.

V jaké síle šel vůbec Zličín do sezony? Byl v létě velký průvan kádrem?
Odchodů moc nebylo. Přišel gólman Kuba Bělecký. Myslím, že ten základ, to zdravé jádro mužstva na Zličíně, zůstal.

Pro první zápas tedy měli všichni hráči místo v základní sestavě jisté...
Jo, bylo to tak, že kdo přišel, tak si zahrál. U nás to může být hodně o tom, jak se na zápas sejdeme. Kdo vypadne kvůli práci. Věřím, že to bude lepší. Musí být.

Co jsem zaznamenal, tak jste byl asi nejvíce vidět vy. A to nejen co se týče střílení gólů. Zápas pro vás prý nezačal úplně šťastně.
To je pravda, už v první minutě jsem naletěl ve sprintu hlavou do klandru u hřiště. Naštěstí z toho byla na hlavě jen boule, nebyla tam žádná krev.

Nemotala se vám potom na hřišti hlava?
Ne, trošku se mi pak klepaly ruce. Rozhodčí Váša mě varoval, že jakmile uvidí, že se třeba i jen trochu budu motat, že mě ze hřiště vyndá. Ale pak viděl, že to šlo.

Tím ale vaše kaaramboly v tomhle zápase neskončily. Co se stalo pak?
Pro změnu jsem vrazil nohama do tyče. Šel jsem na dlouhý míč před gólmana, hráč soupeře na mě zezadu napadl a skončilo to tak, že jsem nohama vrazil do tyče. Tohle bude taky v pohodě. Jen mi nateklo koleno, ale to už je u mě takový standard.

Vaše zranění bývala takovým zličínským evergreenem. Nedělali si spoluhráči legraci, že jste tak trochu zličínský Tomáš Rosický?
Snad jsem toho odehrál v poslední době víc. (usměje se) Ale je pravda, že mi bude třicet a ty problémy se mě drží od nějakých pětadvaceti. Bylo tam toho hodně. Naposledy mi doktoři udělali jen meniskus a už nedělali plastiku. Říkali, že to zkusíme.

A zatím to tedy nějak šlo. Odehrál jste celý zápas a šturmoval do útoku...
My jsme se vysunuli všichni dopředu, pořád jsme útočili. No a pak jsem dostal krásný centr, při zpracování se mi povedlo vlastně oklamat gólmana, a pak už šlo jen o to míč uklidt do branky.

Zavládla euforie?
No to ne, my jsme si říkali, že jsme ten gól dát prostě museli. Ještě se chvíli hrálo, nastavovaly se tři minuty, ale mohlo se i víc. Věděli jsme, že jakýkoliv míč, který dáme dopředu, ještě může skončit vítězným gólem. Snažili jsme se o něj, ale už jsme to nestihli. Takže euforie nebyla, spíš jsme si říkali, že máme při tom průběhu aspoň bod.

Jaké dáváte Zličínu šance na návrat do přeboru?
To byl náš jasný cíl, že chceme hned jít nahoru.

Cítíte, že je při změně postupového klíče naděje větší?
Určitě je ta šance větší, když půjdou z každé skupiny nahoru dva týmy. Takže nemusíme skončit první a stejně to může skončit postupem. To je fajn.

Když to klapne, tak oslavíte postupem nové zázemí, co se už nějaký čas staví, že?
Kabiny už skoro stojí. Mysleli jsme, že budou hotové trochu dřív, ale to by bylo spojené se sestupem... No, my hlavně musíme vyhrávat. Teď nás čekají Modřany, ty fotbalově neznáme. Já jsem tam hrál naposledy v mladších žácích a nějakou speciální vzpomínku na ten zápas nemám. Ale chceme vyhrát.

René Machálek, sport.cz

Na fotogalerii ze zápasu Zličín - Cholupice od Pavla Jiříka st. se podívejte ZDE