Asi jsem fakt žolík, říká italský útočník Vltavínu Maione. Stramaccioniho nepotkal

15. listopadu 2017 12:00 » Třetiligový Loko Vltavín smetl doma silné Jirny 6:0, za druhou půli jim nasypal ranec gólů. Pražanům k tomu pomohl i jejich italský trumf - útočník Carlo Maria Maione. Do hry naskakuje většinou z lavičky, oživí hru, i tak si všechno užívá. Fotbal miluje a protože se Vltavínu daří, je v klubu nadšený. V Praze 7 je teď určitě populárnější, než jeho krajan Andrea Stramaccioni, trenér Sparty. „Vím o něm, ale ještě jsme se nepotkali,“ směje se Maione.

Začneme třetí ligou a utkáním proti Viktorii Jirny. Po přestávce jste dali šest gólů, co na to říkáte?
V prvním poločase to bylo ještě docela vyrované, ale my máme dobrý tým. Jsem rád, že jsme to pak ukázali a vyhráli. 

Jeden z gólů jste dal vy. Na hřiště chodíte jako žolík z lavičky. Sedí vám tahle role?
Dal jsem už čtyři góly a vždycky to bylo tak, že mě trenér poslal na hřiště jako náhradníka do druhého poločasu. Takže jsem asi žolík. (směje se)

Vypadáte spokojeně...
Cítím se moc dobře. Není problém, že nejsem v základní sestavě. Je dobře, když se Vltavínu daří a vyhrává.

Přece ale chcete do základní sestavy, ne?
Jasně, to je normální, to chce každý fotbalista, hrát od první minuty. Máme osmnáct hráčů v týmu a všichni jsou dobří, takže je jasné, že všichni být v základní sestavě nemůžeme.

V roli střídajícího hráče jste dal důležité góly, ale vypadá to, že začátky na lavičce berete bez stresu, jste samý úsměv.
No jasně. Všem útočníkům ve Vltavínu se daří, dáváme góly a to je důležité.

V Praze jste si zahrál přebor, pak divizi a teď jste ve třetí lize. Jaký na vás udělaly tyhle soutěže dojem?
Začal jsem hrát přebor za Zličín. Přišlo mi, že hodně dobré jsou tak dva nejlepší týmy v té soutěži. Měly před ostatními navrch. Sezona v Aritmě, která hraje divizi, byla hezká, tam jsem viděl hodně týmů se šikovnými hráči a teď třetí liga, to už je poloprofesionální soutěž. Je v ní hodně fotbalistů, co si zahrálo první a druhou ligu. I my máme třeba Martina Abenu.

Když je řeč o první lize. Jaké jsou vaše fotbalové plány?
Teď se cítím dobře ve Vltavínu. Je mi jednadvacet let, jsem mladý. Samozřejmě bych chtěl jít ještě nahoru, to je přece normální, to chce každý hráč a já nejsem výjimkou.

Zaslechl jsem tady hlášku, že na Praze 7 jsou dva fotbaloví Italové. Jednomu to jde náramně, tím jste byl myšlený vy, a druhému naopak moc ne. Tím byl myšlen trenér Stramaccioni ve Spartě. Sledujete, jak si vede váš krajan?
Vím, že Stramaccioni je z Říma. Trénoval Inter Milán i Udinese. Kluci se mě na něj taky vyptávali, ale musím říct, že jsem se s ním nikdy neviděl.

Není to škoda, z Vltavínu to nemáte daleko na Spartu, třeba by si mohl chtít popovídat s krajanem, ne?
Kdybych ho třeba potkal na ulici, tak bychom se mohli zkusit domluvit a zajít třeba na kafe a popovídat si o fotbale. On určitě myslí hlavně na fotbal, kvůli tomu je v Praze.

Co říkáte na to, jak si vede? Myslíte si, že Spartu zvedne?
Těžko říct, možná jo. U fotbalu nikdy nevíte, může se stát všechno, může se mu to podařit. (Kolem právě prochází asistent trenéra Fresiler a radostně haleká, že Carlo dělá rozhovor. Máme ho rádi, zahlásí a jde dál.)

Myslíte, že to proti trenérovi Sparty máte jednodušší v tom, že vy na hřiště jdete sám a můžete ukázat, co ve vás je?
Myslím, že když je člověk dobrý, tak nemá problémy nikde. Já prostě hraju a vždycky se snažím ukázat to nejlepší, co fotbalově umím. Samozřejmě, že někdy to jde lépe a někdy se třeba tolik nedaří. Ale vždycky chci udělat na hřišti to nejlepší. Uvidíme, zda to bude stačit k tomu a já se třeba na jaře dostanu do základu. (směje se)


Carlo Maione očima trenéra Vltavínu Martina Frýdka
„Přemýšleli jsme o tom, zda Karlose nedat do základu. Útočník Hodas byl po vyloučení mimo hru. Ale měli jsme zraněné hráče a potřebovali jsme na lavičce někoho, kdy by pak případně naši hru oživil. Takže Karlos nešel od začátku, ale vím o tom, co umí. Vletí na hřiště a odmaká to, oživí. A dostane se do šance. I proti Jirnům dal gól. Šanci určitě dostane, teď přijde poslední zápas a zimní příprava. Uvidíme, jak to bude na jaře.“

Zápas s Viktorií Jirny očima trenéra Vltavínu Martina Frýdka
„Šest gólů za poločas, to jsem v dospělých nejspíš nikdy nezažil, možná někdy v žácích. Ale po první půli, kdy to bylo vyrovnané utkání a dá se říct, že se hrálo od vápna k vápnu, kdy jsme vlastně měli jen my jednu velkou šanci, nám vyšel začátek druhého poločasu. Ten se nám opravdu povedl. Dávali jsme góly po krásných akcích, do čeho jsme kopli, to nám tam spadlo. Věřil jsem, že ten zápas můžeme vyhrát, ale že dáme tolik branek, to musím přiznat, že jsem nečekal. Říkal jsem jen klukům, ať jsou trpěliví, že nějaká šance určitě přijde. Po dvou gólech to soupeř otevřel a my jsme přidali další branky.“

René Machálek, sport.cz