Aritma překonala klubový rekord. Kapitána mrzí, že nestihne oslavy

5. června 2018 07:00 » Vydřená výhra 3:2 nad Přešticemi přiblížila Aritmě druhé místo v divizi A. Po závěrečném hvizdu však vokovičtí fotbalisté slavit nemohli. Na potvrzení historického úspěchu, kterým stříbrná pozice ve čtvrté nejvyšší soutěži pro klub je, museli čekat do nedělního večera, kdy byly známé i výsledky konkurentů. „Pak přišla ohromná radost,“ přiznává kapitán týmu Lukáš Hrabák.

Stíhal jste v neděli večer sledovat výsledky na internetu, nebo jste čekal na zprávu od spoluhráčů?
Na to, abych seděl u internetu, jsem neměl čas. Ale vím, že kluci u nás to sledují docela hodně. Všichni jsme měli jasno v tom, že chceme skončit na druhém místě a jsme moc rádi, že se to povedlo a máme ho jisté už s předstihem. V klubu je úžasná atmosféra, máme skvělou partu, na tom je to u nás postavené. Jen z jediné věci jsem ale smutný.

To mi řekněte, copak vás v tuhle chvíli trápí?
Jsem smutný z toho, že nebudu na posledním domácím utkání se Sedlčany, které hrajeme v sobotu. Jedu se synem, který hraje za Bohemku, na turnaj do Holandska. Moc jsem si tu slávu doma chtěl užít, ale nejde to vyřešit jinak. Domácí rozlučku prostě nestihnu.

Třeba to u jedné oslavy neskončí, vždyť jde o historický úspěch, ne?
To je pravda, že by se to mohlo oslavit dodatečně i se mnou. Ale nic nezměním na tom, že na posledním domácím utkání v téhle sezoně prostě nebudu.

Čekal jste vůbec, že bude Aritma v tabulce takhle vysoko?
Určitě jsem nepočítal s tím, že budeme na druhém místě, spíš jsme mysleli na to, abychom byli někde v klidu. Se sestavou se zase tolik netočí, už si to docela sedlo. V týmu jsem služebně nejdéle, tak to všechno vnímám. Když do divize postoupíte, je v klubu vždycky nadšení a jste rádi, že se zachráníte. Druhý rok je těžší, to jsme se zachránili v posledním kole. A postupem času se všechno zlepšovalo, až to dospělo do současného stavu, kdy zvládáme vyhrát i zápasy, kdy se nám třeba tolik nedaří. Když už jsme se na druhé místo dostali, tak už jsme o něj přijít nechtěli.

Však jste také měli povedenou sérii patnácti zápasů, kdy se vám dařilo bodovat...
To je pravda. Když už jsme někde prohráli, tak to bylo na pětky. Porážka ale prostě jednou přijít musela, všechno v životě jednou končí. V Soběslavi to tedy být zrovna nemuselo a nemělo, ale stalo se. No a nevyšel nám ani nedávno zápas s Plzní.

V příštím roce Aritma slaví sto let existence, zdá se, že jste klubu dali předčasně pěkný dárek. A vy jste pod ním podepsaný jako kapitán, to je hezké, že?
Pokud je to otázka na případný postup, tak jedna věc je postoupit a pak je tam to velké ale. Jestli se ale budeme bavit o druhém místu, tak je to hodně zajímavé. Dlouho jsem nezažil, aby to bylo někde v klubu - dá se říct - takhle na pohodu. Všichni si to užíváme a daří se. Parta je skvělá. Je to odměna pro vedení, všechny hráče, pro celý klub.

Sto let bude mít klub až za rok, tak to umístění ještě můžete vylepšit...
Úspěch je neskutečně pomíjivá věc. Určitě to není tak, že teď skončíme na druhém místě a automaticky si řekneme, že v příští sezoně prostě budeme hrát na postup. Takhle to nefunguje. Je řada příkladů týmů, co byly třeba ve třetí lize a teď hrají nižší soutěže. Na druhou stranu, když dosáhnete na nějakou metu, tak je přirozené, že ji chcete zkoušet překovávat.

A když už jste nakousl možnost postupu: ta může přijít i ze druhého místa.
Víme o tom a také jsme se o tom bavili. Jedna rovina samozřejmě je, že by si Aritma třetí ligu za ta léta zasloužila. Nejen náš tým, ale celý oddíl. Klub pracuje dobře s mládeží, třetí liga by byla odměna pro všechny. Pak je tu sportovní hledisko. A na to já koukám pohledem sedmatřicetiletého matadora. Stačí se podívat, jak dopadli nováčci, co šli do třetí ligy – Čížová a Nymburk. Jsou poslední, Čížová teď prohrála 1:8, oba týmy dostávají hodně gólů, vyhrály třeba dvakrát za sezonu. Takže, jít nahoru je hezké, jenže je třeba vidět, jak to může skončit.

Jaký směr má v kabině momentálně navrch?
Hlavní rozhodnutí je na vedení. Šéfové klubu to musí dát na misku vah, samozřejmě to řeší i s námi. Muselo by dojít k doplnění kádru, ve třetí lize by nás čekala vyšší kvalita, a pak by řada kluků, co teď nastupuje, třeba nehrála. Nebo je druhý směr. Kdyby se kádr nedoplnil, třeba by mohla přijít situace, jaká se stala letošním nováčkům a nastal by podobný scénář. A ze třetí ligy by tak bylo místo radosti trápení. Teď navíc tohle všechno nemá cenu řešit, ještě ta šance jít výš nepřišla.

A když se vás zeptám jako kapitána týmu?
Moc se mi k tomu odpovídat nechce. Obecně platí, že ze sportovního hlediska by bylo správné odpovědět ano, každý by se měl chtít posouvat a tedy jít do vyšší soutěže.

Trenér v posledních letech vždycky říká, že váháte, zda máte pokračovat v kariéře. Letos bude asi rozhodování snadnější. Nebo se chystáte končit?
Trenér má pravdu, takhle to v poslední době bylo. Ale teď rozhodně končit nebudu. Vím, že nedávám všechny tréninky, že tam jsou nějaké úlevy. Umím být soudný. Pořád ale doufám, že mám mužstvu co dát, třeba slovně, svou přítomností, hlavou. Pokud to tak budu cítit, budu pokračovat dál.


Očima trenéra Tomáše Kubra
"V posledních zápasech bylo trochu vidět, že jsou kluci trochu pod tlakem, který si na sebe svými výkony vytvořili. Nad Přešticemi jsme vedli o dva góly, ale soupeř dokázal vyrovnat a to nás srazilo. Pak jsme mohli dostat i třetí gól, ale štěstí se přiklonilo na naši stranu a nakonec jsme díky hattricku Marina Glasnoviče dosáhli na tři body. Moc si užíváme, kam jsme se v tabulce dostali. Lehkost tam v poslední době není a dobře víme, že se nikdo sám neporazí. Nedávná porážka s týmem Plzeň Petřín, to byla ostuda a taky facka. Prohrát zápas se dá, ale musíte zápas odjezdit, mít třeba čtyři jasné šance... Co se týče otázky případného postupu, tak se o všem budeme bavit ve chvíli, kdy ta situace nastane. Muselo by se vše pořádně zvážit. Jít nahoru je jedna věc, ale musí se promyslet i všechny ostatní věci s tím spojené."

René Machálek

Na fotogalerii ze zápasu Aritma - Přeštice od Ondřeje Hanuše se podívejte ZDE