Admira poprvé vyhrála. Zápas proti Jablonci B mě stál půl života, říkal trenér Jeřábek
14. září 2011 07:00 » I fotbalová Admira umí vyhrávat. V divizní skupině C se jí to v této sezoně povedlo poprvé až v pátém kole, když přemohla rezervu Jablonce 3:2. Úleva jaká zalila areál Kobylis snad ani nejde popsat. Tým se díky tříbodovému zisku odlepil z posledního místa tabulky, kde před utkáním figuroval. „Říkal jsem klukům, že když to nejde fotbalově, ať to umlátěj. Tuhle výhru jsme moc potřebovali. Věříme, že je to ten zlom k lepšímu,“ prohlásil trenér týmu Karel Jeřábek.
Zápas, kdy jste v poločase prohrávali 0:2, vám asi dal pořádně zabrat. Místo radosti vypadáte spíš zničeně...
Musím říct, že tohle utkání mě stálo snad půl života. Vážně mě bolí u srdce, a to si nevymýšlím. Bylo to strašně náročné. Šli jsme do zápasu s jasnou taktikou, ale všechno na hřišti bylo jinak. Byl tam z naší strany nedůraz. Soupeř dal ze čtyř střel dva góly. Nebylo to dobré. Je to o to strašnější, když cítíte, že tenhle tým má daleko na víc.
To je hezké, že to říkáte, proč to ale tým neukáže na hřišti?
My jsme ale ve všech zápasech, s výjimkou Kolína, nebyli herně horší. Tím ale neříkám, že naše výkony byly v pořádku. Kdepak. Byli jsme i ve složité situaci. Třeba teď proti Jablonci B jsem měl na lavičce vlastně jen dva zdravé náhradníky. V takové situaci těžko můžete říct někomu říct, že ho nepostavíte, i když by si ten hráč zasloužil třeba nechat chvíli sedět.
Nejste tedy spokojen s tím, jak tým funguje?
Musíme zase začít hrát to, co nás zdobilo. Musíme makat jeden za druhého. Nesmí tam být slovo já, ale musí tam být my. Na hřišti bude disciplína. V poločase zápasu s Jabloncem B jsem taky natvrdo řekl jednotlivcům, co si myslím. Ti hráči si musí uvědomit, že utkání musí odmakat. To, že třeba někdo hrál v minulosti třetí ligu, nebo druhou, na zařazení do základní sestavy nestačí. Já tam radši dám kluka, co je na tom fotbalově trochu hůř, ale odmaká mi zápas na tisíc procent.
Zdá se, že vaše poslední promluva o poločase zabrala, sáhl jste i ke změnám v rozestavení. S druhou půlí proti Jablonci B už musíte být spokojený, že?
V naší hře nastalo rapidní zlepšení. Pomohlo, že se Čmejla posunul na kraj obrany a Martinic naopak hrál v záloze. Honza Martinic sice není ve stoprocentní fyzičce, ale je to tahoun. Na place nechá všechno. Nebo Tomáš Majer. Někteří lidé ho možná nemusí, třeba někdy něco zkazí, ale řve na kluky, řídí to. Jinak je tam na place osm mlčochů, to je špatně.
Takže budete v přípravě trénovat i mluvení?
Už jsem si říkal, že snad do tréninku zařadíme nějakou hru, kdy na sebe budeme mluvit. Hráči spolu musí komunikovat, jinak to nejde. Chci taky, aby si hráči po zápase chvíli sedli a promluvili si.
Nemůže se na současném postavení týmu podepisovat i to, že hrajete divizní skupinu C? Celky z Prahy k ní chovaly velký respekt...
A my jsme do ní šli dobrovolně, co? Já ale nemůžu říct, že by tady byly celky nějak radikálně lepší, než v jiných skupinách. Někde byly Jirny, tady je zase Kolín. Ten jediný se vymyká a přehrál nás. Šli jsme do céčka kvůli tomu, abychom hráli proti jiným, novým soupeřům. Taky je třeba si uvědomit, že jsme měli blbé vylosování. Doma jsme z těch pěti kol hráli doma jen dvakrát a je fakt, že jedno utkání jsme doma promarnili a to nás mrzí. Teď proti Jablonci B jsme měli taky konečně štěstí. Ale kluci mu šli ve druhé půli naproti. Dali jsme brzy kontaktní gól a za chvíli i vyrovnali.
Admira nebyla spokojená ani s remízou a dál se hnala do útoku. Přitom soupeř mohl z brejku rozhodnout. Nebylo to příliš velké riziko?
Bod pro nás nic neřešil, hráli jsme vabank, nezatáhli jsme se. Myslím, že jsme si tu výhru za druhou půli zasloužili. Byli jsme na šance lepší než soupeř. Kdybychom měli v první půli lepší pohyb, tak mohl vypadat lépe celý zápas, ten soupeř byl hratelný. Hlavní v tuhle chvíli pro nás je, že jsme získali tři body. Věříme, že to tímhle výsledkem zlomíme a dál to už bude lepší.
ADMIRA SHODILA DEKU, POMOHL JÍ KAPITÁN MARTINIC
Vyčerpání, ale i štěstí. To všechno se zračilo ve tváři kapitána Admiry Jana Martinice po výhře nad rezervou Jablonce 3:2. Lídr týmu z Kobylis byl ústřední postavou domácích. Právě on ve druhém poločase pomohl dostat jablonecké mladíky pod tlak a chvíli po přestávce ranou ze třiceti metrů vyrovnal na 2:2. Tým pak dál hnal za vítězstvím, kterého se nakonec Admira i dočkala. „Je to strašná úleva, tuhle výhru jsme moc potřebovali. Každému bylo jasné, že start do sezony se nám nepovedl a chtěli jsme to napravit,“ hlásil Martinic.
Právě po nepodařeném začátku tým z Kobylis svazovala křeč povinnosti bodovat. Když o půli prohrával o dva góly, akcie Admiry byly skoro na nule. „Bylo to z naší strany špatné a měli jsme i smůlu. Já osobně byl třeba u druhého gólu, co jsme dostali. Soupeř to trefil mně mezi nohama a stejně i brankáři. Byly to dvojité housle,“ kroutil hlavou vyhlášený bojovník.
O pauze sice šla Admira do šaten v ponuré náladě, domluva mezi hráči a také ostré hodnocení trenéra tým nastartovalo. „V první půli na nás ležela deka, nedali jsme si míč do nohy. Ale vyříkali jsme si to a slíbili si, že na soupeře vletíme, což se taky stalo,“ oddechl si kapitán týmu z Kobylis.
Ten vstřelil také gól na 2:2, po něm Admira ještě víc ožila a naopak soupeř znervozněl. V síti totiž skončila rána z dálky, která z tribuny vypadala tak, že jí gólman lapí. Jenže prošla. „Byl tam otevřený prostor, tak jsem vypálil a tlačil to očima k tyči. A zapadlo to tam,“ usmál se Martinic. „Pořád to ale bylo nerozhodně a my jsme chtěli tři body. Šli jsme za výhrou a nakonec to tam dotlačili. Strašně moc se nám ulevilo. Snad to teď už bude jenom lepší.“
René Machálek, editor agentury Mediafax
