Admira má báječnou sérii, ale velké manko. Musíme se zamyslet, kde je chyba, říká kouč
24. května 2017 07:00 » K prvnímu místu v divizi, které drží Čížová, má Admira daleko. Je sice mezi nejlepšími, ale na startu jara nabrala manko, které se jí nepovedlo umazat. I přes báječnou sérii z poslední doby. „Dohnat Čížovou už je fikce. Náš problém přišel na startu jara, kdy jsme několik zápasů neuhráli tři body. Musíme se nad tím zamyslet, start do soutěže jsme nezvládli poněkolikáté,“ soudí trenér Jindřich Tichai. Admira ztrácí na lídra osm bodů.
Jak tedy vidíte zbytek sezony a boj o první místo?
Věděli jsme, že dohnat Čížovou, která je v trháku, je skoro až nereálné. Sice je to kulaté, hrajeme tam, ale rozdíl osm bodů, to je vážně moc. My si hlavně musíme rozebrat problém, proč se nám nedaří na začátku sezony, ať už jde o jaro nebo podzim.
Přičítáte to smůle, zraněním, nebo něčemu jinému?
Na smůlu nevěřím. Vždycky je to o tom, jak to mužstvo dlouhodobě pracuje. Jak pracuje celý týden. Hodně nám ublížilo zranění Honzy Martinice v zimě. V tom systému, co hrajeme, je to nesmírně důležitý hráč. Ať už by byl na pozici defenzivního záložníka, nebo když nastoupil jako střední obránce. Pak se hned v prvním kole zranil Jirka Mošna, další klíčový hráč a Kuba Michálek dostal červenou kartu za potyčku, kde byl nevinně. To byly tři ztráty. Pak se zranil Standa Komínek, takže se rozpadla defenzivní řada a navíc fotbalisté, co nabíhají na standardky.
Což znamenalo nejen problém v obraně, ale i směrem dopředu...
Standardkami jsme si nedokázali pomoci, a když se podíváte na výsledky, tak za prvních pět zápasů jsme dostali tolik gólů, jako za celý podzim. A není to o tom, že by nastoupili horší hráči, ale o tom, že chvilku trvá, než si sestava a souhra sedne, než si kluci na sebe zvyknou. Když vypadne jeden hráč, tak to problém není. Když ale sáhnete do čtyř defenzivních hráčů, řekněme z šesti, tak to prostě vidět bylo.
Takže je vysvětlení jasné. Zabrzdila vás zranění. Tak nad čím chcete přemýšlet?
Určitě se nad tím musíme zamyslet, protože se nám to stalo i na podzim. Zaspali jsme první tři, čtyři kola. Otázkou je, jestli trénujeme moc a hráči jsou unavení. Nevím. Musím se zamyslet sám, protože vždycky nastartujeme po čtvrtém, pátém kole. To samé bylo loni a taky první podzim, co jsem byl v klubu, jsme až na konci udělali ze sedmi zápasů devatenáct bodů, v minulé sezoně jsme posledních deset kol neprohráli a teď je to zase podobně rozjeté. Od třetího kola na jaře jsme prohráli jen dvakrát na penalty, pak přišlo pět výher a teď výhra na penalty. Asi je třeba se koncepčně zamyslet a něco v té přípravě změnit, protože to už nebude náhoda, že se vám stane, že čtyřikrát po sobě zaspíte začátek a pak vyhráváte. Vidíte, že ti hráči mají charakter a dokážou se z toho zvednout. Musí se to řešit a odhalit, jestli to je systémová chyba, nebo něco jiného. Ale řešit to musíme.
Na téhle báječné vlně jste porazili, stejně jako na podzim, na penalty Motorlet. Víc by se vám ale hodily tři body, že?
Mrzí nás, že to bylo jen za dva body. V obou zápasech jsme byli lepší. Motorlet měl u nás první loženku až chvíli před koncem. To ve mně hodně hrklo, protože se ještě zavlnila síť za bránou, takže to vypadalo jako gól. To mi nebylo dobře na duši. V obou zápasech s Motorletem jsme byli lepší, na podzim bych dokonce řekl, že jasně lepší. Ale hraje se na góly, my jsme ho nedali, tak to nešlo vyhrát. Kdybychom teď měli o dva body víc a Motorlet o dva body méně, posunuli bychom se a pomohlo by to klukům i z hlediska psychiky.
V první půli nebyly k vidění šance. Když jste potřebovali tři body, nestálo za to hru více otevřít?
Bezhlavě útočit proti Motorletu prostě nešlo. U nich v obraně sice nenastoupil na poslední chvíli Klein, ale pořád tam byla kvalita, skvělá defenziva byla na obou stranách. Věděli jsme, že hrát s nimi stylem nahoru dolů, to by byl nesmysl. Ano, šancí bylo málo, naopak hodně bylo taktiky, nešly nám standardky, těmi jsme si nepomohli. Věděli jsme, že to bude o jedné hrubé chybě, o jedné proměněné šanci. První půlě byla agresivní, běhavá, ale nula šancí. Hrály proti sobě vyrovnané týmy, věděli jsme toho o sobě dost... Jiné by to bylo, kdyby někdo dal náhodný gól. Pak by se to asi otevřelo a viděli bychom zápas, co skonči klidně 4:4 nebo 5:5. Mužstva i dopředu mají velkou sílu.
S tím by asi byli spokojenější fanoušci...
Já bych si to taky přál vyhrávat 5:4, 6:4, ale fotbal se hraje odzadu. A jak říká jeden můj kolega, když nedostanete gól, tak nemůžete prohrát. A furt hrajeme na výsledky. Lidi samozřejmě bavit chceme. Snažíme se útočit, ale když si necháme dát do půle dva góly, tak se to pak těžko otáčí. Bezhlavá ofenziva v zápase s Motorletem prostě určitě nešla hrát. Skončilo to 0:0 a rozhodly penaltty. Tím jsme asi nejvíc potěšili Čížovou, což jsme nechtěli, ale stalo se...
Věřili jste, že penalty zvládnete?
Penalty, jak už jsem říkal ikskrát, jsou o štěstí a sebevědomí hráčů. Motorlet byl asi z té remízy trošku víc zklamaný, pro ně je tahle ztráta asi konec reálných nadějí na postup. Já hráčům určitě poděkuju za nasazení a za bojovnost. My jsme se na zápas dobře připravili a taky jsme to pak na hřišti dodrželi, Motorlet dal za poslední tři zápasy snad patnáct gólů, to je obrovské číslo. A špatné soupeře neměl.
Vy máte penaltovou jistotu jménem Petr Víšek. Ten soupeři vždycky nějaký pokus chytí. Jak často se na penalty v přípravě zaměřujete?
Vůbec je netrénujeme. Jestli si hráči po nebo před tréninkem někdy penalty kopnou, to asi jo. Ale cílený nácvik není. Devadesát procent penalt je o hlavě, na tréninku nenasimulujete zápasový tlak, nebo pocit odpovědnosti. Na tréninku z dvaceti dáme devatenáct, o tom jsem přesvědčený. Že pak během rozstřelu Víšek chytí jednu nebo dvě penalty, to prostě víme. Většinou to tak také dopadne. Když zklameme jako střelci, jako třeba nedávno s Karlovými Vary, kdy jsme nedali dvě, tak jsme prohráli. Ale když nedáme jen jednu, tak vždycky vyhrajeme. Tak to bylo i tentokrát.
René Machálek, sport.cz
