Admira je můj druhý domov, říká Vavruška. V Kobylisích má teď tribunu

10. dubna 2018 06:00 » Legenda. Tohle spojení už Josefu Vavruškovi nikdo neodpáře. A nejen proto, že pro fotbalovou Admiru pracoval přes padesát let. Čestného sekretáře klubu z Kobylis, který před pár dny oslavil krásných devadesát let, zná celá fotbalová Praha. Před divizním zápasem s Turnovem také dostal od klubu dárek ke kulatinám. Kromě dortu a koše plného dobrot po tomhle věčně usměvavém elegánovi pojmenoval tribunu. „Bylo to pro mě obrovské překvapení,“ přiznal Vavruška a slzy se mu draly do očí, když převzal červenou ceduli se svým jménem.

Prostředí na stadionu v Kobylisích dobře znáte, jen tak vás něco nevykolejí. Tady se mi zdá, že klubu povedlo vás zaskočit, že?
Jsem fakt příjemně překvapený. Ani tomu nechci věřit. Když kapitán týmu Honza Martinic přišel před zápasem na hřišti za mnou s tou cedulí s mým jménem, byl to šok, doslova šok.

Admira je za ta léta vaším druhým domovem. Vnímáte to tak?
To je pravda. Když jsem přestal dělat sekretáře, tak to pro mě neskončilo.

Myslíte to tak, že chodíte dál na fotbaly a držíte Admiře palce?
Také, ale já sem chodím několikrát za týden a hrajeme tady s kamarády šachy.

Vypadá to, že jste si vybral sport, ve kterém fungují jen černá a bílá, tedy klubové barvy Admiry...
To je pravda. Pokud jde ale o moji úspěšnost, tak jsem takový průměr. Chodím hrát se svými kamarády a přáteli. Někdy vyhraju, někdy prohraju. Ale hlavně se pořád držím.

Devadesátiny jsou krásným jubileem. Čím jste si udělal radost?
Udělal jsem si spíš starost.

Copak?
Jeden z dárků, co jsem dostal, byl notebook. A u nás v ulici je špatný příjem internetu. Už to tam byli proměřovat a výsledek byl záporný. Že prý tomu vadí stromy. Teď se s tím nějak potýkáme, aby to všechno fungovalo.

S internetem jste úspěšně bojoval ještě v době, kdy jste byl sekretářem, že?
To ano. Ale tady v klubu je ten příjem v pořádku, ale u nás doma ne.

Co vůbec říkáte na to, jak si Admira v téhle sezoně vede?
Je pravda, že jsme trošku zklamaní, protože jsme čekali, že budeme hrát nahoře a zatím jsme ve druhé polovině tabulky. Což mě samozřejmě mrzí.

Vy jste na Admiře zažil i chvíle, kdy se bojovalo o postup do druhé ligy. Vzpomenete si na to?
To ale bylo dávno, to jsme ještě hrávali na Korábě. Za ta léta jsem tu zažil postupy i pády, bylo toho opravdu hodně.

Fanouškům a funkcionářům, když se řekne Admira, se mnohdy vybaví právě vaše jméno. Co napadne vás?
Dojmů je moc, těžko něčemu dávat přenost. Ale určitě nikdy nezapomenu na to, jak jsme byli s Admirou na zájezdě do Londýna. Už je to sice přes padesát let, ale byli jsme v Londýně. A fotbal v Anglii, to je... Nejeli jsme se dívat, jeli jsme si zahrát a nevýhodou bylo, že se tam všechno hrálo v sobotu odpoledne. A my v té době taky hráli ten náš přípravný zápas, takže jsme ani nebyli jinde na utkání. To byla škoda.

Tak třeba vyrazíte do Anglie na fotbal nyní. To by byla krásná oslava devadesátin, nemyslíte?
Můj přítel Aleš Pivoda, ten takhle jezdí. Nedávno byl v Mnichově, tak možná, že se s ním někam na fotbal vypravím.

Teď si vás ale jistě víc užije manželka. Dřív jste byl na Admiře každý den.
Doma je jen manželka, ona ví, že je to můj život. Chlap má mít nějakého koníčka.

A vaše volba byla jasná – vybral jste si fotbal...
To bych poopravil, to slovo vybral. Já jsem se s tím takhle narodil.

Bez fotbalu si nejspíš život ani neumíte představit. Nebo ano?
Na fotbal snažím chodit dál a jezdím i ven. Třeba teď ve středu jsme byli ve Zbuzanech. Tam jsme tři minuty před koncem dostali vyrovnávací branku a ještě prohráli na penalty. Tlak domácích byl velký. A předtím jsme hráli v Chrastavě za Libercem. Tam se hrálo v hrozných podmínkách. Pršelo, tribuna tam není a já neměl deštník.

Tak počítám, že zafungovalo jméno Vavruška a domácí vás nějak zachránili. Nebo vás nechali zmoknout?
Ne, ne. Dopadlo to výborně. Pustili náš autobus za branku. Tam byla velká síť, takže tam mohl stát bez újmy, a odtamtud jsme na zápas koukali. Okna byla zamlžená, bylo to fajn, jen ten výsledek nebyl dobrý.

Každopádně tady v Kobylisích jste zažil generace hráčů a také prostředí se měnilo. Jak na to všechno vzpomínáte?
My jsme se sem nastěhovali v roce 1958, to je šedesát let. Hřiště se teprve budovalo, bylo to v přestavbě. Já si nejdřív dodělával vzdělání, maturitu, tu jsem potřeboval. Byla to večerní škola, tři roky jsem prožíval dobu, kdy bylo fotbalu méně, ale zvládl jsem to.

A teď si užíváte posezení na „vaší“ tribuně...
Tribunu má Admira zásluhou spartakiád. Tady byly oblastní spartakiády, na jedné se rozhodlo, že se postaví tribuna a je skvělé, že tady je, protože tribuna dělá stadion. To, že teď nese moje jméno, je krásné překvapení. Myslím, že i manželka se bude divit.



Potlesk pro legendu. Tým ale výhru za tři body nepřidal

Fotbalisté Admiry doma vyhráli po remíze 2:2 na penalty nad Turnovem. Dva body nebyly tou odměnou, jakou si v Kobylisích všichni přáli. Nebylo k čemu blahopřát. Tedy až na jednu výjimku. Bývalý sekretář klubu Josef Vavruška pře pár dny oslavil devadesátiny a gratulace ke kulatinám sbíral na každém kroku. Klub po něm pojmenoval svou tribunu. „Byl to nápad Ládi Čadského, on s tím přišel. Je to nádherný, i proto, že o tom nikdo nevěděl a všichni byli překvapení,“ vykládal Jaroslav Moudrý, sekretář Admiry. „Pan Vavruška si tuhle poctu zaslouží, to je bez debat,“ dodal.

Takže už před úvodním hvizdem se na Admiře několikrát tleskalo fotbalovému nadšenci, který pro klub odpracoval přes padesát let a nevynechá dál jedinou příležitost k návštěvě fotbalu, kdy drží palce svým „černobílým koním“ z Admiry. „Pojmenovat tribunu po panu Vavruškovi, to byl super nápad. Každý si bude pamatovat, kdo to tady táhnul taková léta,“ rozzářil se alespoň na chvíli po závěrečném hvizdu kapitán týmu Jan Martinic. Mrzelo ho, že s parťáky nedal Vavruškovi k jubileu navíc tři body. „Škoda, že jsme to vítězstvím nepodpořili. Vždycky, když se nám povedlo dát gól, tak jsme ho za chvíli dostali,“ mrzelo zkušeného fotbalistu. „Potřebujeme už vyhrát a chytit se,“ dodal.

Spokojený pochopitelně nebyl po závěrečném hvizdu ani trenér Jiří Hruška. „Nakonec můžeme být rádi, že je ten dárek aspoň dvoubodový,“ prohlásil kouč v narážce na penaltové rozuzlení duelu. „Penalty se na podzim Admiře moc nedařily a teď jsme na ně vyhráli už podruhé,“ dodal.

Za jistý klad považuje i to, že se sestava Admiry hemžila mladými hráči, což je příslibem do budoucna. „Mužstvo není tak zkušené. Dohrávali jsme se čtyřmi hráči, co byli ještě loni v dorostu. I gólman Žulevič je poprvé jedničkou,“ upozornil Hruška. „Problém pak je, že nedokážeme dobře rozehraný zápas dotáhnout do konce. Tam jsou ty zkušenosti hodně znát,“ doplnil.

Pravdou je, že Admira měla v utkání určitě více šancí než soupeř. Dvakrát vedla, ale na tříbodovou výhru nedosáhla, což jen koresponduje se slovy trenéra. „Doplatili jsme na to, že to byl náš třetí zápas v deseti dnech. Na začátku jsem to na klucích viděl. Kondičně jsme šli přes závit, tak jsme upravili styl hry,“ popisoval Hruška. Na druhou stranu našel chybu i ve vlastních řadách. „V pátek mě hráči zklamali při nácviku standardních situací a opět jsme po ní dostali gól a gól jsme z ní nedali. Tam já vidím zakopanýho psa,“ říkal Hruška. „Z pěti gólů, co jsme v poslední době dostali, jen jeden nebyl po standardce,“ povzdechl si kouč.

René Machálek

Na fotogalerii z oslav narozenin Josefa Vavrušky a zápasu Admira - Turnov od Pavla Jiříka staršího se podívejte ZDE