Admira B: V hlavách jsme porážky měli, ale věděli jsme, že jsme silní

1. října 2014 15:00 » To byl ale nervák. Béčko Admiry se o deseti rvalo v koncovce s Libuší o body v Pražská teplárenská přeboru. Klid mladíkům z rezervy třetiligového mužstva z Kobylis dal až střídající Jan Odrůšek, když proměnil sólo z poloviny hřiště a stanovil výsledek na 4:2. „Stoper si trochu ukopl míč a já toho využil. Uklidil jsem to dobře,“ pochválil se střelec. „Ale hlavní je, že jsme to výsledkově zlomili jako tým.“

Zápas jste začínal na lavičce. Jak moc těžké to pro vás bylo?
Přišli kluci z áčka a já jsem to bral, že nastoupí oni. Cukaly mi ale na střídačce nohy, to je jasné. Vždycky chci hrát.

A nakonec jste se dočkal, v 67. minutě jste šel na hřiště a jako střídající eso jste definitivně rozhodl…
Chtěl jsem trenérovi ukázat, co umím a snad se mi to povedlo. Nejde ale jen o můj výkon, tam je nejdůležitější, že jsme otočili zápas a i v deseti jsme dali tři góly. To ukazuje, že jsme jako tým silní. Věděl jsem, že na to máme, a tohle je důkaz.

Mluvíte o síle týmu, jenže až do zápasu s Libuší jste byli bez bodů. Jak moc vás ta nula strašila?
Jak ty porážky přibývaly, tak se to samozřejmě všechno nabaluje. Bylo to v našich hlavách, nikdo si nevěřil. A teď přišla neskutečná úleva, čekali jsme na to dlouho.

Muselo to být hodně těžké období, že?
Hodně se točilo se sestavou, někdo z hráčů byl i na dovolených. Pak se ještě vyměnil trenér. Ale všechno to bylo v hlavách a tahle výhra nám určitě pomůže, abychom do těch dalších zápasů šli s jinou formou, a doufám, že nám to v nich půjde daleko lépe než dosud.

Jenže ani zápas s Libuší nevypadal dlouho zrovna ideálně. Proč?
Myslím, že jsme začali dobře. Libuš mě docela překvapila, když nebyla tak dobrá, jak jsem čekal. Za stavu 1:0 soupeř vyrovnal z penalty. Potom jsme ještě dostali gól na 1:2, byla tam navíc i červená, to byla hloupost, ten hráč to ví sám.

Právě, tím jste si to všechno zkomplikovali. Kapitán Jackl neudržel nervy a pustil se do sudího. Přitom do té doby hrál docela dobře.
Právě, byl jednou z opor týmu. Vrátil se z Ameriky, jenže teď zase na měsíc, nebo určitě na tři zápasy vypadne ze sestavy, což je samozřejmě rána, že to zase budeme muset lepit. Je to velká nepříjemnost.

Když jste museli do deseti a ještě se prohrávalo, to jste se asi necítili úplně nejlépe, že?
To je pravda. Byla tam určitě obava, abychom zase neprohráli. To by byl průšvih, všichni jsme to měli v hlavách. To tam prostě je, ať chcete, nebo ne. Ale naštěstí jsme se nepoložili a dokázali vyrovnat na 2:2.

Někdo by byl možná spokojený s bodem za remízu. Kde se ve vašem týmu nakonec vzala síla ještě otočit zápas?
Najednou jsme cítili, že to půjde. Pořád jsme hráli nahoře, naštěstí jsme to nezatáhli, že bychom pod vlivem toho, že hrajeme o deseti, stáhli hru na čtyři vzadu. Hráli jsme dál útočně a vyplatilo se to. Byl to ten klíč k úspěchu.


Jak viděl zápas René Ollé, trenér Admiry B
„Po tomhle vítězství mi spadl kámen ze srdce. Viděl jsem, jak kluci pracují na tréninku, že se to zlepšuje a věděl jsem, že to přijde. Ale do 65. minuty to nemělo drajv, až potom jsme se zvedli. Takhle bych chtěl, abychom hráli i dál. Byla tam euforie. Co se týče Ondrůška, tak šel na hřiště s pokorou. Ví, že tohle je prostě úděl béčka, když přijdou, tak budou hrát fotbalisté prvního týmu. Všem hráčům z lavičky jsem to zdůraznil, aby nikdo nebyl uražený. Holt takovou situaci musí unést. A Ondrůšek mi odpověděl nejlépe, jak mohl, tím výkonem. Zvládli to i všichni ostatní. Chci to vždycky a po všech hráčích, i když jde fotbalista na hřiště třeba na deset minut, musí chtít ukázat, že si zaslouží tam být. Jsem spokojený, když tam kluci vlítnou a bojují. Kdyby to mělo být jinak, tak si takový hráč bude hledat angažmá jinde. Proti Libuši to kluci odmakali, i náhradníci. Jako nejlepšího hráče jsem ale vybral Kurka. Toho jsem si moc přál mít v sestavě. Kdykoliv přišel pomoci béčku, byl vidět. A zvlášť, když je na tom tým špatně psychicky. On je zkušený, vždycky pomůže. Teď třeba při té konstelaci, kdy nemáme střední obránce, jsem ho využil jako defenzivního záložníka a pak i v obraně. I po konzultaci s trenérem Tesařem jsem věděl, že je schopný to odehrát. Když Libuš přebírala otěže, on se stejně při těch zkušenostech sám dozadu sunul. Nikdo ze střídačky tam jít nemohl, nikdo neměl tak rozpumpováno. A Kurek navíc umí hru uklidnit. Teď jsme konečně vyhráli, ale já už mám v hlavě našeho dalšího soupeře – Královice. Jasně i tenhle tým prohraje zápas, ale oni nezvládají spíš ty vložené středeční duely. Ty jim nejdou. Byl jsem se na ně podívat na Tempu. Řeší se i to, kde se bude zápas hrát. Soupeř si chtěl prohodit pořadatelství, ale to jsme zamítli, abychom na jaře nehráli třikrát za sebou venku. Možná se půjde i na umělku, takže se na tohle budeme připravovat. Stejně jako na následující duel s Cholupicemi. Chceme být úspěšní, je důležité, aby kluci získali sebevědomí. Věřím, že nám výhra nad Libuší pomůže.“

René Machálek