Sportovní klub Zbraslav

Další informace	Hrané soutěže
» Rozpis zápasů	» Muži » A2B – A2B - I.A třída – skupina B » A4A – II. třída – skupina A » Starší dorost » C2A – I. třída » Starší žáci » E2B – I. třída – skupina B » Mladší žáci » F1A – Pražský přebor » Starší přípravka » G3I – 87 SPŘ (2HP) » Mladší přípravka » H3E – 93 MPŘ (2HP)

Informace o klubu Současnost
Dnešní fotbalový SK disponuje pro svou činnost kvalitním zázemím – jednou travnatou a jednou pískovou hrací plochou. V budově, dokončené v r. 1992 jsou čtyři hráčské šatny s umývárnami, skladem inventáře a bytem správce stadionu. Tři čtvrtiny patrové budovy zaujímají prostory hotelu, jehož provoz je zajišťován nájemcem klubu. Ve vedlejší renovované přízemní budově je umístěna restaurace, klubovna a šatna pro rozhodčí. Vedle dvou fotbalových hřišť se v zadní části areálu nalézají dva kurty pro tenis a hřiště pro odbíjenou a nohejbal.

Chod klubu řídí v dané době pětičlenný výbor v čele s Jaroslavem Kudrnou jako předsedou, dalšími členy výboru jsou Jaromír Svoboda, Miloš Strnad, Antonín Rákosník a Karel Král. Vlastní sportovní činnost operativně řídí sportovně technická komise, složená s trenérů a vedoucích jednotlivých mužstev.

Pravidelných soutěží Pražského fotbalového svazu se v ročníku 2002/2003 účastní tato mužstva: A-mužstvo dospělých, hraje I. A třídu.
B-mužstvo dospělých, hraje II. třídu.
Starší dorost je účastníkem I. A třídy.
Starší žactvo působí v I. třídě.
Mladší žáci hrají II. třídu.

Minikopaná má rovněž svou soutěž, v činnosti jsou dvě družstva a to mini 8 let a mini 10 let

V pravidelných soutěžích tedy působí 8 mužstev. Klub tím naplňuje svou vizi o kompletní věkové struktuře a výrazném zaměření se na mládež, s cílem vychovávat co nejširší počet vlastních hráčů. Vedle soutěžních mužstev se na zeleném trávníku objevují v přátelských zápasech starší hráči, kteří již zakončili svou pravidelnou aktivní činnost, stále však nepostrádají chuť proběhnout se za kulatým míčem.

Jak šel čas
Projděme se, ve stručnosti těmi 90 roky a zachyťme alespoň v bodech některé události, dění a i jména, které kluby provázely a psaly jejich dějiny. Snad na úvod této části ještě poznámku: Leckde se v textu objevilo a ještě objeví jméno hráče nebo funkcionáře. Je to jednak tím, že i pisatelé mají své vzpomínky a jednak proto, že v písemných podkladech často na jména narazíme. Rekrutují se především z hlavního mužstvu dospělých, které představuje špičku klubového ledovce. Není samozřejmě možno zachytit jména všech, kteří hráli, funkcionařili nebo se chodili pravidelně dívat. Jména z „Áčka“ představuji zpravidla ty, kteří vydrželi projít klubovou hierarchií, vydrželi nejdéle a mohou být de facto tedy i příkladem, který reprezentuje řady těch, kteří jmenováni nejsou.

1911 - Skupina mladých nadšenců zakládá sportovní kroužek Slavoj, hraje první zápasy na hřišti u Krňova, po zápasech demontují hráči branky a odnášejí je do úschovy do hostince U Petrášků, kde mají své shromaždiště.

1913 – Vznik Sportovního klubu Slavoj ve Zbraslavi, hřiště zůstává u Krňova. Klub se věnuje fotbalu, později – pod názvem SK Zbraslav – přechází k lednímu hokeji, na který se specializuje a dosahuje v tomto sportovním odvětví významných úspěchů (na Zbraslavi se hrála ve čtyřicátých letech liga a stabilně druhá nejvyšší soutěž divize).

1921 – 1. března 1921 zahajuje svou první sezónu nově založený klub SK Zaběhlice tréninkovým zápasech mezi svými A a B mužstvy. Dostupné podklady dovolují zachytit tehdejší aktéry, jejichž jména, ještě dnes, mnohým zaběhlickým občanům leccos připomenou: Pašek Jiří - Volf Fr. - Hartman A. - Kaňkovský V. – Kratochvíl Fr. – Lacman Jos. – Žížala Ant. – Hartman V. – Hartman K. – Humhal A. – Kadeřábek Jar. – Filip B. – Dvořák A. – Kapitán A. – Kapitán B. – Holub A. – Bollardt Fr. – Havlíček Jos. – Vrňák V. – Rakušan Jos. – Petrák K. – Petrák A. V prvním roce své činnosti sehrála mužstva Zaběhlic 29 zápasů.

1922 – 16. dubna byla zahájena jarní sezóna zápasem mezi SK Zaběhlice a SK Zbraslav na hřišti u Krňova, kde zbraslavští zvítězili vysoko 6:0.

1923 – Sezónu zahájili Zaběhličtí zápasy A a B mužstev se sousedními Lahovicemi. Výsledek zápasu není až tak zajímavý, zajímavá je však poznámka v kronice, že zápas byl sehrán v největší tichosti. Důvod? Nevíme, těžko najít i souvislost s tehdejšími poměry.

1924 – Do hry se zapojuje také mužstvo starých pánů.

1925 – První zápas sehrálo nově ustavené mužstvo dorostu.

Od roku 1926 je historická kronika zúžena na výčet zápasů, což trvá až do roku 1932.

Přeskočme do roku 1934, kdy se v sestavě objevují, vedle jmen zaběhlických rodů, nová jména: J. Vodička, Vlk Ant., Krištůfek A., Hartman S., Růžička A. Kapitán J., Žák.

V roce 1936 se začíná objevovat v sestavě jméno Oty Bureše, pozdějšího ligového hráče Libně, Slávie a francouzského Olympic Marseille, zřejmě dosud nejslavnějšího místního odchovance.

Do sestav proniká i Jan Kapitán, jeden z členů zaběhlického fotbalového rodu, pozdějšího dlouholetého hráče až do poválečných let.

Kronika původních Zaběhlic končí rokem 1938, další dochované zápisy pocházejí až rokem 1950. Chybí tedy válečné etapy, kdy již bylo v provozu hřiště u pískovny a chybějí i těsně poválečné etapy. Existují pamětníci a vzpomínají, že fotbal se hrál i v této době, duší klubu byl Jiří Věříš, vzniklo už také žákovské mužstvo, pořádány byly silně obsazené dorostenecké turnaje a dorostenecké pětiboje. Víme, že v r. 1941 přivedl Jiří Věříš do žákovského družstva pár kluků z Ouhoru, mezi kterými byli např. dnešní členové M. Marčík, J. Kudrna, K. Král. K zápasům do okolí se jezdilo zásadně na kolech, správce hřiště Blažek měl neustále problém s doléváním vody na umytí do sudu, kterou nezbední kluci používali během týdne k vyplavování syslů z děr na hrací ploše. Největšího úspěchu dosáhl asi klub v Českém poháru, kde jeho postup zastavil až tehdy divizní Slavoj VIII. Na hřiště u pískovny dokázal J. Věříš přivést i ligová mužstva Slavie a Čechie Karlín, které podlehly Zaběhlice 1:15 a jejich jedinou branku vstřelil Vláďa Burian. Událostí té doby byl start hokejistů LTC. V utkání, které bylo velice urputné si tehdejší internacionál Kučera odnesl z potyčky s místním Karlem Vodičkou krásný orosený monokl na oku. Po zápasu však byli již všichni opět dobrými přáteli. V pravidelné činnosti byly ve válečné i krátce poválečné době mužstva dorostu a žáků. K tomu malá poznámka: tehdejší obutí to nebyly dnešní gumotextilky, ale pořádné kožené kopačky s koženými špunty. Pro žákovská mužstva bylo problémem kopačky sehnat a tak se mladí borci zpravidla museli spokojovat s vyřazenou obuví dospělých a tak nebylo výjimkou, že museli obouvat boty až o tři, čtyři čísla větší. Míče měly venkovní šněrování a tak hlavička do těchto míst pořádně zabolela.

Brzy po skončení války započalo budování nového hřiště pod Havlínem, kam se činnost klubu musela přesunout v důsledku rozšiřování pískovny. Zde začíná nová, poválečná etapa klubu. V důsledku reorganizací končí éra klubu Zaběhlice, tělovýchova se spojuje do organizace Sokol, aby krátce na to ji další reorganizace přičlenila do odborářské skupiny s názvem Slavoj. A to již je etapa, kterou má klub zachycenu ve stohu podrobných kapitánských knih a kronik.

1950 – Zachyťme sestavy z jarní sezóny, v nichž se – pod kapitánským vedením Rudly Žáka – objevuje již řada jmen, která si ještě dnes mnozí příznivci pamatují: Seidl – K. Král – Žák – Hejhal – Průša – Kratochvíl – Bolardt – Kubíček – Ráček – Marčík – Volf – J. Kapitán – Mintora – Nejedlo – Říha – Červený – Kuchař – Pokorný. Do trenérské práce přivádí J. Věříš exligistu Otu Češpivu, střelecky se prosazují dva rivalové v útoku, shodou okolností střílejí za tento rok téměř shodný a na dnešní dobu neuvěřitelný počet branek: Volf 34, Ráček 33. V mužstvu již zcela zakotvil lipenecký a pak dlouhodobě zbraslavský hráč a pozdější trenér Pepáček Průša. V létě podniká výprava zájezd na Domažlicko, kde po nevídaném výkonu poráží místní klub 8:1. S podzimem se složení mužstva poněkud mění, do Sparty Krč odchází s trenérem Češpivou i Antonín Ráček, prezenční službu nastupují Marčík a Král.

1951 – Na Zbraslav přichází další Lipaňák Václav Houdek, do hry se zapojují mladí brankáři Mareš s Plívou, nastupuje obávané levé křídlo R. Plesl. Po ukončení vojny v ATK zůstává a žení se na Zbraslavi Láďa Nový, střelec s velkou údernou silou, jehož rány vystrašily i někdejšího brankáře Slávie Jonáka.

1952 – Mužstvo absolvuje zájezd na Slovensko k hostiteli ve Vráblích, sehrává dvě vítězná a jedno nerozhodné utkání. Novinové výstřižky hovoří o dobré reprezentaci okresu. Podzim je významný tím, že mužstvo hraje kvalifikaci o postup do kraje, dociluje příznivých výsledků a postup potvrzuje v zápasu s Řevnicemi, který se hrál na neutrálním hřišti v Radotíně (na Zbraslavi se nemohlo hrát z karantenních důvodu – vyskytla se zde u dobytka slintavka). Podle ověřených záznamů přihlížely v Radotíně zápasu téměř dvě tisícovky diváků a postup do kraje vybojovali: Seidl, K. Král, Žák, St. Král, Průša, Mintora, Hejhal, Holub, Nový, Houdek, J. Kapitán. V rekapitulaci roku zaznamenává kapitán Žák, že Jiří Volf (na podzim přestoupil na Dobříš) nastřílel 61 a Láďa Nový 59 branek. To se tedy bylo na co dívat.

1953 – Do mistrovského A mužstva začínají naskakovat mladí hráči: brankář Jiří Pašek, obránce Jiřinec, středopolař Bejvančický, útočníci Taussig a Ježek. Výprava Slavoje vyjíždí v létě na zájezd do severních Čech, kde vítězí jak ve Varnsdorfu, tak ve Velkém Šenově. Zájezd absolvuje v tehdy klubem vlastněném, malém, hranatém autobusu, který, zvláště na pražských výjezdech, byl, pro svůj vzhled, obdivován a žertovně nazýván „socialistickým potěšením“.V témže roce sehrává mužstvo (fotografie zachována) památné utkání v Kolíně s tamní vojenskou jedenáctkou a po velmi tuhém a dramatickém boji remizuje 1:1. Po utkání následuje výjezd do pražského Obecního domu, který opanuje spolu s mužstvem hudební skladatel Jaromír Vejvoda (velký příznivec zbraslavského fotbalu) a celý sál patří jen Zbraslavi.

1954 – Mužstvo se dále obměňuje, naskakují odchovanci Braniš, David, Jar. Kamarád, stále se dosud prosazuje nestor Jan Kapitán. Zbraslav si i nadále zajistila účast v krajské soutěži.

1955 – Mimo jiné krutá porážka v Radotíně 0:9. Jiří Věříš podává protest proti neoprávněnému startu hráče Radotína, protest je uznán a Slavoji přiznána kontumační výhra. Jde asi o začátek rivality mezi oběma kluby – dnes je ovšem už dávno zapomenuto. Na Zbraslav přichází hrající trenér Josef Konta.

1956 – Výprava Slavoje absolvuje zájezd na Slovensko, v mužstvu se začínají prosazovat další zbraslavští mladící jako Wasserbauer, Lepšík, Randuška, Pouš, Vlk.

1957 – 1960 Soutěže se často mění, setkáváme se s novými a novými mužstvy, do mužstva se, mimo jiné probojoval Karel Kamarád, Kostrounek a říkají vám ještě dnes něco jména Kala, Lažánek, Diviš, Pondělíček, Nekolný? V počátku této etapy působí ještě stabilní obrana Pašek, Král, Jiřinec a častá záloha Průša, Braniš, Houdek, stále se objevují Volf, Ježek, Taussig, Nový. Kolem roku 1959 nacházíme v obraně Škodu či Bejvančického, párkrát si zachytali i Braniš a Jar. Kamarád. Hýskov, Králův dvůr, Hořovice, Beroun, Libčice, Sedlčany, to jsou někteří ze soupeřů v těchto obdobích.

Přeskočme do etapy 1961 – 1965 a podívejme se třeba na to, jak jsme v mistrovském utkání pokořili Hořovice 2:0 v sestavě: Diviš – Vlk – Braniš – Jiřinec – Průša – Jar. Kamarád – Goliáš – Bejvančický – Volf – Tůma – Houdek. Zápis hovoří o velmi dobrém výkonu obrany a zvláště Jar. Kamaráda. Jako v té době často, uskutečnil klub mnohé zájezdy, např. v r. 1961 do Roztání a Jablonce. Kapitán Volf dokládá v knize zápasů, že Zbraslav je asi zájezdové mužstvo, poněvadž při těchto příležitostech podává famosní výkony. Snad ještě mohl dodat, že i osobně pro něho znamenal tento zájezd významný předěl v běhu života. Zde se totiž zamiloval a oženil. Objevují se opět noví soupeři: Týnec, Čáslav, Malín, Benešov, Uhříněves, Zruč, Sázava, Tatra Kolín, tedy soupeři na delší vzdálenosti. V sestavách se objevují K. Vejvoda, Zd. Němec. V r. 1963 je zaznamenán další zájezd do Roztání a v brance nastupuje Lad. Kamarád. Stále se v sestavách objevují další odchovanci jako Jiří Růžička, Metelka, Křížek, startují hostující vojáci, svou éru na Zbraslavi má střelec Bahenský. Soutěž nás zavedl do kladenské oblasti, kde jsme postupně naráželi na Kablo Kročehlavy, Spartak Kladno, Baník Švermov, ale také znovu na Žebrák, Zdice, Osek, Příbram. V r. 1965 se do sestav začleňuje brankář Jar. Vejvoda a na postě tehdejší spojky začíná Milan Havlíček., v záloze nalézáme Jar. Zoubka. Kanonýra Láďu Nového střídají jeho jmenovci Pavel a Petr, zazamenali jsme nástup Fr. Tůmy, prostě mladá generace se výrazně prosazuje. Dále však setrvávájí Průša a Braniš. (foto mužstva na konci knihy 61-65)

Co nám přinesla etapa let 1965 - 1970?
Ve stručnosti se podívejme. Po podzimu 1965 končí mužstvo v krajské sosutěži na nelichotivém předposledním místě. Počátek roku 1966 naznačuje určité zlepšení a zaznamenáváme, že z Radotína se vrátil brankář Pašek a do dvojice s ním nastupuje Vašek Malý, stabilně se etabluje Milan Havlíček, jenž vlastně tak nastartovává dlouholetou úspěšnou činnost své generace, kapitánem, jenž pro nás zaznamenal tento kus historie se stal K. Vejvoda. Těžko dnes říci, zda mužstvo v předchozích letech neudrželo krajskou soutěž nebo zda opět došlo k reorganizaci, faktem zůstává, že v ročníku 1966/67 působí Zbraslav v I.A třídě. Pro zajímavost sestava z mistrovského zápasu v Kralupech v létě 1966, kde Zbraslav zvítězila 2:1. Hráli: Pašek – Jar. Kamarád – Braniš – Tůma – Zoubek – Průša – David – Vejvoda – Havlíček – Bahenský – Zelenka. A opět noví soupeři, prostě v tomto směru byla tato doba velmi pestrá: Kostelec n/L, Brandýs, Vraňany, Odolena Voda, Milovice, Kbely atd. Skok do r. 1967 nám ukazuje další mladé adepty, nastupují Jiří Meisner, a Láďa Gajgant. V létě 1967 absolvuje výprava Slavoje zájezd do NDR, kde např. ve Stelzenburgu, před návštěvou dvou tisíc diváků vysoko vítězí 8:1 a v dalším zápasu remizuje v Blankenburgu 1:1. Historický rok 1968 ukazuje, že hru již plně ovláda Havlíčkova generace, ze které, vedle již jmenovaných uveďme B. Maška, Absolona, Křížka. V r. 1969 se uskutečňuje první zájezd do rakouského Scheiflingu, obce pod Taurami, kam Slavoj zavítal i v následujících letech a měl také možnost uvítat rakouské hosty v našem městě. Tamní místní lékař Dr. Zwerenz, velký příznivec tamního klubu, připravil pro zbraslavské hosty náramné uvítání a zápisy v knize hovoří o nezapomenutelných zážitcích. Zaznamenejme i smutnou událost, která výpravu Slavoje v Scheinflingu potkala. Člen výpravy Dr B. Adámek byl zde stižen srdeční příhodou, které, bohužel, podlehl. R. 1969 je rovněž významný tím, že Slavoj byl účastníkem kvalifikačních bojů o postup do pražského přeboru, v nichž uspěl a stal se tak pro další ročník účastníkem této nejvyšší pražské soutěže. První zápas přeboru v srpnu toho roku absolvovala sestava: Jar. Vejvoda – A. Nový – Jar. Kamarád – Metelka – Tůma – Zoubek – Havlíček – P. Nový – Volf – Mašek – Ježek a dokázala s Čechií Karlín remizovat 1:1. V podzimní části soutěže se v sestavách objevují dále Zelenka, Gajgand, Marko, K. Vejvoda, L. Kamarád, Křížek. V jarní části přeboru opanoval, dle záznamů, branku V. Malý, stabilně doplnil sestavu J. Meisner. První rok završilo mužstvo v tabulce na 10. místě a pokračovalo i v další sezóně v této soutěži.

Etapa 1971 – 1975.
V r. 1971 slaví klub 60. výročí od založení kopané ve Zbraslavi Mistrovské mužstvo vstupuje do Pražského přeboru s vedoucími mužstva J. Věříšek a Zdeňkem Pokorným trenérem je Jiří Pašek, kapitánem Milan Havlíček a jeho zástupcem K. Vejvoda. Soupiska mužstva: J. Vejvoda – V. Malý – A. Nový – Jar. Kamarád – Jar. Zoubek – V. Zelenka – M. Havlíček – K. Vejvoda – K. Gajgand – J. Meisner – K. Ježek – B. Mašek – Petr Metelka – J. Tomášek – J. Hejhal. Zaznamenejme událost z června 1971, kdy při utkání s Uhelnými sklady na našem hřišti jsme vyrovnávali stav, brankou Maška, na 1:1. Rozhodčí branku zprvu uznal, později, na pokyn pomezního rozhodčího, ji odvolal. Jeden z rozlícených diváků rozhodčího inzultoval, zápas byl ukončen a Slavoj potrestán pokutou a zákazem hraní dvou zápasů na domácí půdě. Soutěž jsme však uchovali, skončili jsme na 10. místě. V podzimní sezóně 1971 přejímá trenérské žezlo Frant. Braniš a funkci vedoucího mužstva Karel Král Podzim nezačal příliš dobře, náhradní hřiště ve Štěchovicích nám nesvědčilo a obě utkání jsme zde prohráli. Podzim nebyl úspěšný, potáceli jsme se na konci tabulky, na vojnu odešel M. Havlíček, do mužstva se zapojili Pavel Metelka, J. Bouček, Adamčík, přezimujeme na posledním místě s pouhými 5 body. V jarní části soutěže jsme sice zaznamenali některé dobré výsledky, podzimní ztrátu se však již nepodařilo dohnat a tak následoval sestup do I. A třídy. V létě podnikla výprava Slavoje další zájezd do rakouského Scheiflingu, měla příležitost zde sehrát mezinárodní turnaj a navštívit i alpský Gross Glockner, Klagenfurt a Vídeň. Nezapomenutelné zážitky zanechalo přivítání v Scheiflingu, kde se na náměstí shromáždila snad celá obec a její okolí, pronášely se slavnostní projevy, lidé si rozebrali hráče do svých domácností, zájezd vyvrcholil slavnostním večerem. Rok 1973 přinesl některé změny. Do funkce vedoucího mužstva přišel někdejší sekretář Ota Růžička, trenérem hlavního mužstva se stal Josef Ludera, dvojice, která pozvedla v předchozím období úroveň B mužstva a dokázala ho přivést až do I. B třídy. V sestavách se objevují Jar. Škvára Petránek, přicházejí bratři Proskové, mužstvo končí první rok v I.A třídě na 6. místě. Do podzimní sezóny 1973 nastupuje Slavoj opět s dvojicí Růžička-Ludera, v letní přestávce podniká výprava zájezd na východní Slovensko do Košic a Poproče, kde vítězí 2:1 a zanechává zde velmi dobrý dojem. Na oplátku přijíždí slovenské mužstvo na Zbraslav. Mistrovská soutěž v I.A třídě přináší střídavé výsledky, do mužstva se zapojují Pavel Fiala, Kozlovský, Pospíšil, končíme na 6. místě. Jaro zahajujeme turnajem na Filmu, za poznámku stojí, že v sestavách se začíná objevovat kontraverzní postava Jar. Malého, příchozím je dále Kvasnička. Jaro 1974 je radostné, mužstvo udrželo vedoucí příčku a postupuje do přeboru, tedy mezi pražskou fotbalovou elitu. Kronikář Růžička zaznamenává dlouhé, podrobné referáty a končí s prohlášením, že sen se splnil, jsme v přeboru. I podzim 1974 začínáme s trenérem Luderou, který, nepochybně, velmi přispěl k dobré výkonnosti mužstva a i po stránce společenské byl velkým přínosem. Podzim zahajuje opět, můžeme tomu říkat, generace Havlíčka a Meisnera, vedeme si v přeboru dobře a polovinu soutěže končíme na pěkném 3. místě. Ve výčtu odehraných zápasů nalézáme jména bratří Pospíšilových, Pichla, Bíny, k Víťovi Proskovi přichází jeho bratr Luboš, z vojny přichází V. Moravec. Soutěž 1974-1975 končíme v přeboru na 9. místě. Přelom roku 1975 přináší změnu na trenéreském postu, ví Bůh, proč se znelíbil J. Ludera, faktem je, že k mužstvu se vrací Frant. Braniš, funkci vedoucího mužstva přejímá Sláva Bejvančický. A vedeme si úspěšně, po polovině soutěže obsazujeme pěkné 3. místo.

Etapa 1976 – 1980.
Pomalu se blížíme do novověké historie zbraslavské kopané. Jaro prvního roku začínáme tradičně turnajem na Zlíchově. Ota Růžička končí se sekretařením a věnuje se nadále jen práci ve svazu, mění se tedy i kronikář (podle rukopisu to vyhlíží na Fr. Braniše). Odchod O. Růžičky přináší nutnost změn ve vedení oddílu, s předsedováním tedy končí K. Král a zaujímá funkci sekretáře oddílu. Zaznamenejme aktéry prvního podzimního mistrovského zápasu: V. Malý – nastupuje rovněž mladý J. Kudrna – Pospíšil – Hejhal – Metelka – Petránek – objevuje se novic Jar. Svoboda – Havlíček – Adamčík – Hercik – Bouček – Meisner – Prosek, trenérem je nadále Fr. Braniš. V zimě hrajeme Modřanský pohár, který je dobrou přípravou na náročné jaro. Jarní část soutěže procházíme se střídavými výsledky a v hodině dvanácté přebor zachraňujeme. Umisťujeme se na 14. místě, tedy těsně nad pásmem sestupu. V létě 1977 vítáme na Zbraslavi slovinské přátelé z Medvode , do mužstva se vrací z Rakovníka J. Pospíšil. V srpnu podnikáme rozsáhlý zájezd do Slovinska, z nováčků zakotvuje v mužstvu Jar. Kudrna a Jar. Svoboda, Slovinsko udivujeme dobrým výkonem při utkání s jejich výběrem do 24 let a remizujeme 0.0. Hostitele v Medvode pak porážíme hokejovým výsledkem 8:5. přebor nám poměrně svědčí, po podzimu končíme na 6. místě. Jaro 1978 přináší střídavé výsledky, ze zápisů kronikáře se spíše zračí nespokojenost (prohra s Aritmou 2:7), ale končíme na 7. místě a přebor je nadále náš. Na Zbraslav přichází exslávista Kamír a zapojuje se do hry. Jarní sezóna 1978 končí trochu kuriozitou. Odjíždíme na přátelský zápas do Dolních Počernic, po Praze marně sháníme hostující vojáky a tak, aby nás bylo alespoň 10, musejí nastoupit předseda Král a jeho syn dorostenec Martin. Žádnou slávu jsme u domácích nezanechali. Zaznamenejme ještě, že do sestav proniká J. Vejvoda, ze Sparty jsme získali M. Simůnka a začíná působit tehdy nejmladší přeboroví stopeři Simůnek – M. Král, zapojuje se mladý Aleš Rozenský. Na závěr sezóny 1978 je M. Havlíček vyhlášen nejlepším sportovcem odd. kopané. Rok 1979 zahajujeme opět velmi dobře obsazeným Modřanským turnajem, v mužstvu vítáme J. Kropáčka. Přebor udržujeme, na závěr jarní sezóny hrajeme turnaj na Motorletu, kde vedení zaujal svým výkonem J. Vejvoda a následoval přestup. V sestavách se naopak začínají objevovat brankář J. Burda a útočník Daniel., trenérem pro podzim je nadále Fr. Braniš, v létě vítáme na domácí půdě zahraniční přátelé ze Scheiflingu a z Medvode, v přeboru se nám příliš nedaří a končíme až na 14. místě. (foto z turnaje na Motorletu v knize od r. 1979). V počtu sehraných zápasů za rok 1979 jsou na prvních místech M. Král, M. Havlíček a L. Prosek, střelcem roku se stává M. Havlíček s 28 brankami.

Etapa 1980 – 1985.
Zahajujeme zimní turnajem v Lochkově, v sestavách začínají být vidět Zd. Plocek, Dvořák, Hála, Umlauf, Krása. Vedle sportovního života zaznamenáváme i společenské akce, jakými jsou sběr železného šrotu, přinášející do pokladny potřebné finance a také pokračuje tradiční pořádání plesů, maškarních bálů a podobných veselic. Závažným rozhodnutím Pražského fotbalového svazu je povinnost mít pro přebor trenéra 2. třídy Msíme se proto loučit s Fr. Branišem, na jehož místo nastupuje mimozbraslavský Fr. Blažek Přebor 1979 – 1980 končíme na 12. místě se 27 body a uchováme si tuto soutěž i pro další ročník. V létě podniká Slavoj další zájezd na Chodsko a již také s Břížďalou a Schimanem a mladým J. Paškem poznává krásné koupání na Babylonu a sehrává přátelský zápas ve Staňkově. Kronika obsahuje poděkování Fr. Branišovi a vyslovuje radost, že zůstává nadále v oddílu pracovat, vítá Fr. Blažka a připojuje k němu, jako vedoucího mužstva Jar. Kratochvíla. Hráči, tak jako v každých dobách přicházejí z vojny nebo na ní odcházejí a tak dochází k různým střídáním v sestavách. Soupiska mužstva pro podzim 1980 je následující: Burda – Jar. Škvára – Schiman – Simůnek – Petránek – Havlíček – Meisner – Plocek – Pospíšil J. – Kropáček – Fiala – Umlauf – Svoboda. V letní přestávce vítáme na Zbraslavi fotbalisty z Domažlic, sehráváme přátelská mezinárodní utkání v rámci akcí Čedoku a opět máme možnost setkat se s výpravou FK Medvode. Po podzimní části přeboru jsme na 11. místě. Pro jaro přistupuje k Fr. Blažkovi jako vedoucí mužstva obětavý funkcionář Fr. Dufek, hrajeme opět zimní turnaj v Lochkově, hostují za nás další vojáci Kostrounek, Babjak, Baltovič, Kerestes, což je výsledkem práce dalšího funkcionáře a i pozdějšího předsedy L. Chramosty. V jarní části přeboru dochází k nepříjemné události. Při zápasu na domácím hřišti s Modřanami atakuje J. Šírl za pomezní čáru sklouznuvšího hráče hostí. Rozhodčí uvádí tuto skutečnost v zápisu a disciplinární komise trestá Slavoj uzavřením hřiště na jedno utkání. V ročníku 1980 – 1981 bojujeme dlouho o udržení v přeboru, nakonec úspěšně a končíme na 13. místě. Podzimní část nového ročníku nás zastihuje zhruba v polovině mistrovské tabulky, z vojny se vrací a do brankařského sedla nasedá Jar. Kudrna, zlobí J. Pospíšil. Do jarního přeboru nahrazuje trenéra Blažka nový, mladý a ambiciosní Mir. Ruznar, do kádru přicházejí dorostenci K. Korecký a Pavel Veselý. Přebor udržujeme s odřenýma ušima na 14. místě, jeden post před sestupovými místy. Kronika obsahuje varování: v posledních letech se horšíme. V létě 1982 absolvuje výprava Slavoje rozsáhlý týdenní zájezd do Rakouska a do Slovinska a pobývá několik dní přímo na Jadranu v Umagu. Do mužstva přichází z Karlštejna St. Dvořák, hostující vojáky doplňuje Obecajčik. Podzim 1982 končíme, bohužel, na posledním místě přeborové tabulky, vůbec se nám nedařilo. Na Zbraslavi končí trenér Ruznar, do roku 1983 vstupujeme se staronovým trenérem Fr. Branišem, z nových mužů v kádru jmenujme příchod na vojenské hostování cholupického L. Poláka a nástup odchovance J. Charouska. V zimě hrajeme turnaj na Tempu, který je dobrou přípravou. V přeboru bojujeme, bojujeme, ale ztráty z podzimu jsou příliš velké. Porážíme sice jak Modřany, tak i Radotín, ale to nestačí a přebor v tomto roce opouštíme. Do ročníku 1983 – 1984 vstupujeme pod vedením Fr. Braniše a vedoucím mužstva se stává M. Marčík s cílem pokusit se o urychlený návrat do přeboru, do kádru vstupují další vojáci a z našich pak Jermář a R. Královec, z Motorletu se vrací J. Vejvoda. Z podzimních utkání stojí za pozornost vysoké vítězství nad rivalem z Cholupic 6:0. Celkově se skutečně daří a plní se předpoklady, po podzimu jsme první. V zimě došlo ke změně přípravy – vypustil se zimní turnaj, přednost dostala fyzická příprava a poněvadž jde o rok, kdy se vracíme do přeboru, zaznamenejme soupisku: J. Kudrna – O. Jermář – J. Burda – Pavel Veselý – Simůnek – Havlíček – M. Král – Petránek – Svoboda - R. Královec – Plocek – Korecký – Poláček – J. Vejvoda – Polák. V jarní soutěži porážíme např. Cholupice na jejich hřišti 8:2 a L. Polák stříli svému klubu čtyři branky. Deklasujeme také v té době vedoucí Tatran Střešovice 5:0, s potížemi remizujeme ve Zličíně a sen se stává skutkem: vracíme se do přeboru. Večerní Praha zaznamenává, že jsme splnili roli favorita a zaslouženě postupujeme. A naproti tomu musejí opět přijít změny. Předpis mít trenéra 2. třídy nutí k odstupení Fr. Braniše a na jeho místo nastupuje exslávista Mir. Landa. Po dlouhých letech mizí ze soupisek jméno M. Havlíčka, který přechází do B-mužstva. Ze Zbraslavi odchází do Bohemians dorostenec P. Šimoníček a do stejného oddílu i J. Hovorka. Vstupní zápas v přeboru jsme zvládli, porazili jsme RH Strašnice 4:1. Podzimní část přeboru končíme na 8. místě a plníme zatím cíl nemít starosti se záchranou. Zapojujeme se opět do zimního turnaje v Lochkově, kde trenér Landa má příležitost ověřit výkonnost širšího počtu hráčů. Jaro 1985 absolvuje tato soupiska: Kudrna – Burda – Simůnek – M. Král – Svoboda – Schiman – Plocek – Krajíček – Poláček – Pospíšil – Korecký – Vejvoda – voják P. Špás – L. Tichý – Charouzek – Petránek - Královec Ročník 1984 – 1985 končíme v přeboru na slušném 8. místě, když vítězství v posledním kole nad Avií Čakovice korunuje vítěznou brankou Havlíček, přicházející opět do sestavy Áčka. S podzimem nastupujeme opět do přeboru, z nových akvizic se objevuje odchovanec L. Smetana, jinak složení mužstva je prakticky beze změn, trenérem zůstává Mir. Landa, do funkce vedoucího mužstva přichází Vl. Sedláček. Po podzimu se umisťujeme na 8. místě s 15 body, když začátek jsme měli slabší, bojovností jsme si přece jenom potřebný počet bodů nastřádali. Doplňme v tomto úseku jednu informaci“ Po dobu plných 11 let zajížděla výprava Slavoje na zimní týden do chaty Staveb silnic železnic na Lysečiny v Krkonoších. Zde nabírali hráči fyzičku pro jarní sezóny a celkově zde v družném kolektivu strávili mnoho hezkých chvil. Zaznamenejme ještě, že v plné činnosti byla v těchto letech další mužstva Slavoje, od Béčka po mladší žáky. A na příklad právě každoročně pořádaný turnaj této kategorie, za účasti předních pražských klubů, byl hezkou akcí, na kterou rádi vzpomínáme.

Etapa 1986 – 1990.
S přechodem do roku 1986 se volí nový výbor, v němž pracují Havlíček, V. Prosek, K. Král, Jul. Kudrna, Marčík, Braniš, K. Vejvoda, Šírl a Dufek. Zúčastňujeme se silně obsazeného Modřanského turnaje, objevují se někteří noví hostující vojáci (Lehocký, Čičmanec), zapojuje se na Zbraslav se vrátivší Hovorka. Jarní kolo přeboru zahajujeme na hřiští v Suchdole s VTJ Dejvice, prohráváme 0: 5 a nepříznivé nastartováváme soutěž. Na posílení kádru získáváme modřanského M. Chrousta Záznam v kronice hovoří o tom, že po řadě neúspěchů projednává výbor ukončení trenérské činnosti s M. Landou a vedením mužstva pověřuje místního K. Vejvodu. Novému trenérovi se podařilo dostat mužstvo do tempa, ztrátu se však nepodařilo úplně dohnat. Skončili jsme sice na 14. místě, rok však byl pro přebor nepříznivý. Vzhledem k sestupu pražských oddílů z divizí, postihl sestup z přeboru plných pět oddílů a Slavoj je, bohužel, mezi nimi. Tedy po dvou letech opět pád do I.A třídy a hned na tomto místě dodejme, že se zpětný postup mezi nejlepší pražské celky nepodařil až do dnešních dnů. Zatím marně trčí v kronice záznam z tohoto osudného jara 1986: Přebore na shledanou.

Do I. A třídy vstupuje do podzimní sezóny tato soupiska hráčů: Kudrna – Král – Simůnek – Charouzek – Svoboda – Schiman – Plocek – Hovorka – Vejvoda – Chroust – Poláček – Kuchtík – Lehocký – Břížďala – T. Kamarád. Nabouravá se dlouholetá stoperská dvojice Simůnek – Král, Simůnek se posunuje do předních řad, jeho místo nadále zastává mladý Charouzek. V brance působí dále Kudrna, mužstvo hraje s velkým úsilím a v průběhu podzimu se také dostává do čela tabulky. Úporně bojujeme s Přední Kopaninou. Do roku 1987 vstupujeme s trenérem Karlem Vejvodou, celek posilujeme o M. Hájka z Radotína, na brankářský post se také posunuje R. Krákora. Střídáme se ve vedení s Kopaninou, rozhoduje asi zápas na Tatranu Střešovice, který, po dramatickém boji a údajných zákulisních machinacích, prohráváme 1:2 a Kopanina získává rozhodující náskok, který udržuje do konce soutěže. Končíme druzí, přebor je oddálen. Prvně v historii jsme měli možnost uvítat na našem hřišti mužstvo z Ameriky, s nímž jsme sehráli zajímavé utkání. B-mužstvo opustilo I. B třídu a působí opět ve třídě II. V akcích jsou dvě žákovská družstva, mladší a starší, jimž se splnil sen a postoupili s vedoucím Fr. Dufkem do I. třídy. Podzim 1987 nás opět zastihuje v úsilí o vedoucí pozici, na konci soutěže zůstáváme druzí, těsně za Béčkem Viktorie Žižkov. Do roku 1988 vstupujeme s trenérem Karlem Vejvodou a, vedle sportovní činnosti zahajujeme období výstavby – tentokráte jde o nové zděné kabiny a sociální zařízení. V sestavách se objevují nová jména: především Milan Zich, dále Kuča, Rychlý, Šusta. Jaro nám však není nakloněno, řadu zápasů prohráváme a celkově za ročník končíme na 6. místě tabulky, když vítězem se stává Viktoria Žižkov B. Ani druhý pokus o postup se tedy nevydařil. Do podzimu 1988 vstupujeme s trenérskou změnou. Žezlo přebírá dosavadní trenér dorostu Jar. Kamarád, hráčský kádr rozšiřují Jan Adámek z V. Žižkov a dorostenci Zítek, J. Vejvoda a R. Žák. S letní přestávkou souvisí i jeden pokus a to pokus Arnošta Smetany o zatravnění hrací plochy. To se sice podařilo, celé hřiště zářilo zelení, avšak zápasové zatížení trávník dlouho neunesl a brzy byl zničen. Kronika uvádí zajímavou situaci kolem brankářů. Vedle Kudrny, Burdy, Krákory, J. Paška ml. Působí v klubu další adepti Klein a Konečný. Trenér Kamarád volí dvojici Burda – Krákora. J. Kudrna přechází do Béčka, ale zkouší to, nikoliv v brance, ale v záloze. A tak dobře, že zde zůstává, podává výborné výkony, patří mezi opory. A kronikář zde dodává: Jeho známa spolehlivost se opět projevila. Opět, pro informaci, zaznamenejme závěrečnou podzimní sestavu: Vejvoda – Pavel Veselý – Charouzek – Král – Petr Veselý – Korecký – Královec – Svoboda – Zich – Plocek – Poláček. Podzim končíme na 5. místě, vedoucí Slavoj 7 má náskok 6 bodů. V zimě volí trenéři Áčka Jar. Kamarád i Béčka Jar. Škvára přípravu bez zimního turnaje. Výstavba šaten pokračuje, rozhoduje si už i o další, pokračující výstavbě hotelu. V prvním kole jara vítáme na našem hřišti vedoucí Slavoj 7 a jde o utkání, jaká bychom si přáli vidět často. Urputný boj, naše vedení, vyrovnání a závěrečná střela kapitána M. Krále z trestného kopu do růžku branky přináší naše vítězství. Nicméně podobné příznivé výsledky nebyly každonedělní událostí a tak zůstáváme na konci ročníku v polovině tabulky I. A třídy. V létě se, po letech, zúčastňujeme turnaje ve Štěchovicích, kde střelecky září M. Zich. Podzim 1989 přináší určité změny, po letech na Zbraslavi odchází M. Simůnek do nižší soutěže na Neveklovsko a vrací se také M. Chroust do Modřan. Z nových hráčů přicházejí plzeňský Bálek, Horálek z Uhelných skladů a vojáci Stano Kerestéš a M. Ištók. Trenérem zůstává Jar. Kamarád, na pomoc si přivádí býv. Brankáře Jar. Vejvodu. Z akcí oddílu připomeňme V. Chramostou organizovaná soustředění mládeže na Šumavě, která jsou pro naše mládí výbornou přípravou. Po prvních kolech se umisťujeme na prvním místě tabulky, o které nás však po polovině soutěže obírá Lokomotiva Praha, kde prohráváme 0:1 a po polovině jsme druzí, s dvoubodovou ztrátou. Konec roku je i obdobím významných společenských událostí, končí více než čtyřicetiletá vláda komunismu a vracíme se do náruče demokratických států. Slavoj se pouští do nástavby hotelu, ve funkci předsedy oddílu působí M. Havlíček, K. Král přechází na funkci tajemníka jednoty, do funkce oddílového sekretáře se pouští Pepa Švéda, Vláďa Burian skládá hymnu fotbalové Zbraslavi (Na to našem plácku pod Havlínem, / dvakrát týdně trénujem. / Posilujem svaly i fyzičku, / s míčem rádi laškujem. / Potom jdeme do hospody, / dáme si tam litr vody, sody, / a jsme zase fit, / chceme vítězit. / My jsme kluci ze Zbraslavi / všichni jako květ, / v přeboru se udržíme, / na to vemte jed! / Píšťalka až zavolá / vyhrajeme jasně pět nula, / protože fotbal to je naše láska, / nás už nikdo nezdolá.) Jaro 1990 stručně zrekapitulujme: Áčko skončilo na druhém místě v I. A třídě, Béčko na třetím místě ve II. třídě, dorost na 6. místě v I. třídě, starší žáci byli šestí v I. třídě, mladší žáci postoupili do I. třídy a též přípravka skončila první a postoupila do první třídy. Lze považovat za úspěch, že máme všechna mládežnická mužstva v I. třídě.

Etapa 1990 – 1993.
S příchodem podzimu je zaznamenáno několik změn. Uvolňujeme Pavla Veselého do Radotína, naopak přicházejí Petr Vodička z Uhelných skladů a Petr Marek z Radotína, trenérem je nadále Jar. Kamarád, v soutěžích máme 6 mužstev, dále stavíme hotel. Máme v soutěži opět dobrý podzim, zůstáváme jen o bod zavedoucí Bílou Horou a vytváříme si dobrou pozici pro jarní část. U mužstva zůstává Jar. Kamarád, dostavuje se hotel, ve II. čtvrtletí jde do provozní fáze. Kádr mužstva pro jaro 1991 je tento: Jar. Vejvoda ml. – Kudrna – Svoboda – nově přichází Milan Czechovský – Charouzek – bratři Královcové – Hovorka – J. Vejvoda – Marek – Altman – Adámek – Petr Veselý – Poláček – Zich – Žák – Korecký. Mužstvu se v soutěži vůbec nedaří, uvažuje se o trenérské změně, na horizontu se rýsuje trenérský triumvirát Prosek – Kudrna – Svoboda. V květnu obnovuje Slavoj styky s rakouským Scheiflingem a cestuje do Rakouska. Podzim 1991 má i velmi smutnou událost. 29. října umírá duše zbraslavského sportu Jiří Věříš a zarmouceni se s ním loučíme. V ročníku 1991 – 1992 jsme sice skončili na 4. místě, tím ovšem nejsme vůbec uspokojeni. Do podzimu a tím do nového ročníku vstupuje Slavoj s novým trenérem Jar. Škvárou, J. Kamarád se vrací k dorostu. Fr. Poláček přestupuje na Dobříš. V I. A třídě jsme vylosováni do nové, východní skupiny, podzim absolvujeme se střídavými výsledky a končíme ho na třetím místě za Braníkem a Meteorem B. Kronika zaznamenává, že v zimě se účastníme znovu zimního turnaje, ale zároveň poznamenává, že příprava nebyla dostatečná, účast na trénincích slabší. Mužstvo doznává změny, nastupují Pavel Hejhal, Vlasák, Pouš, Černý, Martin Vejvoda, přebor nám však zůstává nadále vzdálen. Do podzimu 1992 vstupuje mužstvo opět s novým trenérem, jímž se stává Petr Zigo, který přichází na Zbraslav s velkými plány (jež se však, bohužel, neuskutečňují a trenér v poměrně krátké době kapituluje). Oddíl se pokouší získat druhou hrací plochu, vkládá několik desítek tisíc do školního hřiště Nad parkem, záměr se však nakonec nesetkává s úspěchem. Zřetelnějších obrysů nalézá plán zatravnění stávající hrací plochy, budují se dvě studně, aby byl zabezpečen dostatek vody na kropení. Zaznamenejme sestavu z počátku podzimní soutěže: Jar. Vejvoda ml. – Vlasák – Pouš – Charouzek – R. Altman – O. Altman – Kuchtík – Vodička – Černý – Korecký – Tichý, dále M. Vejvoda – Čechovský – Marko ml. Mužstvo však nedosahuje výkonnosti předchozích generací, k postupu má nebetyčně daleko a končí až na 9. místě tabulky. V listopadu předcházel utkání s Řeporyjemi bouřlivý týden – pro slabé vedení mužstva byl odvolán trenér Zigo a vedením pověřen prozatimně M. Havlíček. Na sklonku roku zaznamenává kronika události kolem rozpadu TJ Slavoj. Valná hromada v polovině prosince rozhoduje o zániku jednoty k 31. 3. 1993 a vzniku tří samostatných klubů. Co bylo asi důvodem rozpadu této vcelku úspěšné jednoty? Kronika hovoří o déletrvajících sporech o způsobu rozdělování finančních prostředků a o déletrvajících tendencích tenisu a fotbalu o osamostatnění. Po roce 1989 se totiž majetek dostává do rukou TJ. Tenisová hala a hotel na stadionu mají hodnotu téměř 20 milionů a oddíly, na jejichž půdě tento majetek stojí, je chtějí využívat především pro sebe samé. K rozpadu přispěla i skutečnost, že v tomto období odstoupil stávající silný a politiku silné jednoty zastávající výbor, vedený Ing. Jar. Charvátem a nový výbor, vedený Ing. Klímou již neměl zájem, ani dostatek sil jednotu udržet. Skutečností je, že vzniká SK Zbraslav, kde se sdružují fotbal a některé další oddíly bývalého Slavoje. A to již vstupujeme do období posledního, do let 1993 – současnost a zapíšeme tak poslední kapitolu o historii zbraslavské kopané.

Od r. 1993 do dneška.
Pod názvem Slavoj působí fotbal tedy do jara, kdy se, spolu s orientačním během, košíkovou a volejbalem osamostatňuje pod hlavičku SK Zbraslav. Předsedou jednoty se stává Jar. Kudrna, předsedou fotbalového oddílu L. Chramosta. Fotbalová činnost pokračuje bez jakékoliv přestávky, trenérství přejímá opět Jiří Volf.

Etapa 1993 – 1996.
Velice složité období po stránce hospodářské i sportovní. Mnoho starších, zkušených a léty odzkoušených funkcionářů odchází a na jejich místa není možné sehnat náhradu. Po osamostatnění je nutné zaplatit úvěr u KB, který měla bývalá TJ na stavbu hotelu Slavoj, přicházejí změny v daňových zákonech, zdražují energie a veškeré vstupy do sportu. Výboru se však podařilo úvěr uhradit a hospodářskou činnost stabilizovat.