DĚTI BYLY NADŠENÉ, S MEDAILÍ I SPALY
Tým ZŠ Hostýnská dovedl k triumfu v turnaji žáků I. a II. tříd, a tak dostal učitel tělocviku PETER STOLÁRIK prostor, aby zhodnotil jarní akci pro nejmenší školáky.
Jak se vám líbil turnaj žáků I. a II. tříd ZŠ? Zhodnoťte jeho úroveň i program.
Mně se líbil moc. Ale podstatnější je, že děti z něj byly nadšené! Pro mnohé z nich to byl první turnaj v životě a ještě dnes o něm mluví.
Mají podle vás podobné akce smysl a také udržitelnost? Zúčastní se vaše ZŠ i příště?
Je to vhodné zařazení této nejmladší kategorie do školních soutěží. Líbí se mi, že se hraje systémem, aby děti hrály co nejvíce zápasů – často jsou soutěže, kde družstvo prohraje první zápas, pak hraje o 3.-4. místo v základní skupině a jde domů s celkovým hracím časem cca 20–30 min za den. Určitě a rádi se zúčastníme i příště. Účast na akcích podobného typu totiž podporuje i vedení školy.
Díky čemu se váš tým stal vítězem?
V první řadě přítomnosti dětí, které se i v odpoledních hodinách věnují nějakému sportu – nejenom fotbalu, jakýkoliv kolektivní sport je znát v organizaci hry. Na naší ZŠ totiž funguje sportovní kroužek pro kluky II. tříd, kde si mohou zahrát kolektivní hry, a je radost vidět ty obrovské skoky ve zvyšování právě herních dovedností. Na hodinách TV jsou na 1. stupni kluci spojeni s děvčaty a fotbal si tolik nazahrají. Vyhráli jsme snad ještě i díky tomu, že jsme měli dvě vyrovnané formace, které se mohly častěji střídat a běhat „nahoru a dolů“.
Může být podobná akce odrazovým můstkem do světa fotbalu?
Bez vánku se ani lístek na stromě nepohne – děti noviny nesledují, ani na televizi se už moc nedívají, soutěže odpoledne nemají velký ohlas. Tak jak potom propagovat fotbal? Jedině aktivním zapojením širších mas dětí prostřednictvím jednotlivých školních turnajů. Tady mají možnost porovnat se s vrstevníky z jiných škol. Po pravdě jsem ale očekával účast trenérů z našich fotbalových přípravek. Mohli pozvat děti na odpolední tréninky, nakontaktovat se na rodiče. Pořád slyším, že kluby mají málo dětí, a zde byla ideální příležitost některé hráče získat.
Jaké byly reakce žáků vaší školy po vyhraném turnaji?
Už delší dobu se u nejmladších dětí držím hesla neptat se jich jak hrály, ale jak si zahrály, jestli je to bavilo. Pro ně je mnohem důležitější samotná hra, kde vždy hrají na první pohled jak o život. Vítězství na turnaji byla pro děti taková třešnička na dortu. Na to, že získaly pohár, jsou hrozně pyšné, už cestou domů jsme řešili pořadí kdo a jak dlouho jej ponese v MHD, která třída a jak dlouho bude mít pohár vystavený na katedře učitele. (směje se) Druhý den jsem potkal rodiče jednoho z kluků - prý s medailí i spal.
Našel byste něco, co by se dalo zlepšit s ohledem na možné pokračování této akce?
Důležité je, že se někdo vůbec zajímá o ty nejmladší bez toho, aby se na nich snažil vydělat. Existují také turnaje, které pořádají různé svazy, kde je vysoké startovné, až člověku připadá, že se děti skládají na činnost organizátorů nebo chod kategorie mužů. Možné zlepšení z pohledu učitele vidím v tom, že v týmech byly na první pohled vidět děti, co hrají fotbal závodně. Naše škola je měla také. Ale tito zdatnější jedinci hrají obvykle celé utkání a ve vyrovnaném zápase, kde už jde o něco, se trenér těžko odváží je vystřídat, aby nedostal mančaft rozhodující gól. Navrhl bych proto snad povinné střídání dvou tří formací po určitém čase tak, aby se na hřiště dostali všichni náhradníci... (luk)
